Přírodu neporazíme

Zpětně si nemohu odůvodnit, proč byla celá republika na jaře v karanténě, lidé měli nosit roušky i venku a školy byly zavřené od března do června, s výjimkami pro některé ročníky. Proč, když tady bylo tak málo nakažených? Tehdy bylo na celý okres jenom pár nemocných, a přesto jsme se chovali, jako by všichni měli lepru.

A jestli má znít odpověď „aby se to nerozšířilo jako teď“, vidíme, že to bylo k ničemu. Stejně se to rozšířilo. Tak k čemu nám jarní opatření pomohla? Co dobrého přinesla?

Doma věčně sedět nemůžeme. Ukázalo se, že jakmile se společnost začne vracet k normálu, virus si prostě na svou křivku najede, vyveze se po ní nahoru a spadne zase dolů, tak jako je to při epidemiích vždy. Proč jsme si mysleli, že teď to bude jinak? Který odborník na to přišel? A na základě jakých modelů?

Pokud uvažujeme všechny pozitivně testované, tedy i lidi bez příznaků, blížíme se teprve nyní číslům, která se dají za skutečnou epidemii považovat. Opatření, která jsme přijímali v březnu, by byla pochopitelná teď. Jenomže už je pozdě.

Jedno úsloví říká, že je zbytečné stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. A přesně to se nám stalo.

Vyděsili jsme se hned na začátku, když se nic nedělo, jenom představou té hrůzy, která nastane, která může nastat. Politicky bylo nepřijatelné „nedělat nic“, jenomže lék na koronavirus není k dispozici, a tak jediné, co se zdálo možné činit, bylo zakazovat setkávání, zakazovat jakýkoliv pohyb, úplně zdusit společnost. Teď, když se nemoc rozšířila, jsou prostředky, které by měly být na opatření vynaloženy, dávno utraceny. Společnost je vyčerpána, po stránce ekonomické, psychologické, sociální. A v tomto stavu má teprve řešit skutečný problém.

Je to velmi poučné. Energie, která se měla šetřit na vlastní zápas, se spotřebovala na snahu o jeho zrušení, které se stejně nepodařilo. Dosáhli jsme jen odložení a celou tu křeč velmi prodloužili. Už jsme to mohli mít za sebou.

A ne, opravdu za to nemůže nikdo. Ani vláda, ani opozice, ani lidé, kteří jeli do zahraničí na dovolenou, ani děti ve školách, ani nějaká oslava na Karlově mostě. Může za to jediné – virus.

Už se s tím konečně musíme smířit.

• Monika Čírtková