Je čas poslat zelenou ideologii do patřičných mezí

O čem mluvím? Například česká pobočka Greenpeace v reakci na ruský útok na Ukrajinu vyzvala vládu, aby došlo k ukončení dodávek ropy a jaderného paliva z Ruské federace. To je naprosto v pořádku a já tento požadavek Greenpeace jednoznačně podporuju a děkuju za něj. Jenže to není všechno.

Greenpeace totiž současně napsali, že vyzývají vládu, aby s ohledem na současné dění na Ukrajině učinila rychlé kroky k rozvoji obnovitelných zdrojů. Prioritou je prý ukončení závislosti na dodávkách plynu, který by měl být nahrazen čistými zdroji s plným využitím potenciálu solárních a větrných elektráren.

Tohle už v pořádku není, protože to zkrátka nejde. Vlastně mi ale vůbec nevadí, že to Greenpeace požadují. Mají to ve svém DNA, jsou to ekologičtí aktivisté. Proto jsem ale napsal titulek, že je čas odkázat zelenou ideologii do patřičných mezí. Politici, nejen naši, ale ještě více evropští, musejí začít takové požadavky brát s velkou rezervou. A nejdřív vždycky prověřit, jestli jsou realistické. Dojdou k tomu, že momentálně nejsou.

Pokusím se vysvětlit proč. V České republice už roky doplácíme úplně zbytečně desítky miliard každý rok na tzv. solární tunel. Aktivisté by mi na to řekli, že to je ale tunel, který vykopali politici a lobbisté. Měli by pravdu, jenže, a to už nechtějí přiznat, lopaty jim do rukou dali svým tlakem i oni. A ve svém tlaku pokračují i nadále. A znovu to může skončit špatně, tentokrát už spíš fatálně.

My máme v Česku i přes šílené miliardy vyhozené oknem podíl obnovitelných zdrojů stále velmi malý. V sousedním Německu ho mají naopak už velký až obrovský. Mají větší instalovaný výkon v OZE než v konvenčních zdrojích, jako je uhlí, plyn a stále ještě poslední zbytky jádra. Němce to stálo taky spoustu peněz, ale ty neodtekly do kapes podvodníků, ale stojí za ně větrníky, solární parky a řada dalších věcí.

Jenže jaký je výsledek? I v Německu mají v zimních měsících, kdy obnovitelné zdroje vyrábějí zkrátka málo, velký problém. To, ruku v ruce s tlakem na odstavení jádra a uhlí, vedlo ke zvyšující se závislosti na plynu. Tragické důsledky nyní pozorujeme.

Zkrátka a dobře, zatím ještě neexistují technologie, které by zajistily uchování elektřiny na tzv. horší časy. To jsou časy, kdy nefouká, nesvítí slunce, nebo třeba i svítí, ale jelikož zároveň mrzne, tak solární elektrárny stejně nevyrábějí. Tyto horší časy přitom v naší části Evropy nejsou výjimkou, ale spíše standardem zhruba od listopadu do března, tedy třeba i 5 měsíců. Samozřejmě i v zimě jsou dny, kdy OZE vyrábějí. Jenže je jich spíše méně, než více. A nedá se nikterak spoléhat na to, kolik jich bude.

Z toho vyplývá poměrně logický závěr. Nějaké zásadní investice do výstavby nových solárů či větrníků jsou nyní hodně pochybným podnikem. A tím nemám na mysli například solární panely na střechy domů apod., ale plány Greenpeace, podle nichž mají OZE táhnout českou energetiku. To totiž po celý rok nedokážou. Musejí být vykryty. Například Německo je chtělo vykrývat plynem. My je dokážeme vykrýt uhlím. Ale to se asi Greenpeace líbit nebude, i když nakonec nám stejně nic jiného ještě řadu let nezbyde. Minimálně do doby, než se postaví dostatečný výkon v jádru, nebo se dostatečně rozvinou jiné technologie.

V každém případě by ale bylo mnohem smysluplnější investovat miliardy, kterých nikdy nebude dost, právě do vývoje jaderných zdrojů a nových technologií, jako je vodík a akumulace. Právě to v budoucnu umožní větší podíl OZE. Zároveň je nutné investovat miliarady do energetických úspor, zateplení budov atd. To mimochodem Greenpeace navrhují, a zcela správně, taky. Rovněž volají po rozvoji komunitní energetiky atd. To vše je v pořádku.

Greenpeace si ale musejí být vědomi, že když se nasypou miliardy do výstavby dalších solárních parků a větrníků, a samozřejmě chtějí i další miliardy do provozní podpory, tak 1) na výše zmíněné logičtější věci nezbyde dost; 2) problém zimních měsíců nám to stejně nevyřeší.

A o tom to celé je. Právě proto je třeba poslat ekologické aktivisty do patřičných mezí. Jsou totiž velmi radikální a kladou nerealistické požadavky, neumí či nechtějí si správně srovnat priority, ale hlavně nemají žádnou zodpovědnost. Tu ale musejí mít politici, kteří rozhodují.