11.10.2021
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP

Připomínka k 31. Výročí německého sjednocení … danajský dar

Sdílejte článek:

CATHOLIC OBSERVER

Téma energie, zvláště její rychle rostoucí ceny, připravuje velké starosti mnoha rodinám nejen v České republice, nýbrž ve všech zemích zejména EU. Jednou z příčin obav jsou předvídatelné a proto i v PP často diskutované následky „zeleného údělu“, diktovaného unijní NEOmarxistickou lobby. Tento „zelený úděl“ pamětníkům starších generací možná připomene dávné hektické sovětské plány na přetvoření přírody z hlav zejména Stalina a Chruščova a suity jejich „salonních vědců“, obdarovaných komunistickou stranou honosnými profesorskými či doktorskými tituly, aniž by měli s vědou či vědomostmi co společného. Dovoluji si předložit Vám na toto téma článek známé německé kritické publicistky Very Lengsfeldové, dávající nám nahlédnout, k jakému dnu klesá v tomto ohledu Německo, v minulosti země, věnující velké potřeby na výchovu a rozvoj kvalitních vědecko-technických kádrů, či poskytující obrovské tvůrčí pole i existenční motivaci kádrů ze zahraničí, které v jejich zemích mívali problémy s uplatněním svých znalostí a talentů. A dnes….vidíme a víme své…

Vera Lengsfeldová: Připomínka k 31. Výročí německého sjednocení (2) – danajský dar

Danajský dar je něco, co se jako to, co dostáváme, projevuje jako nezdravé a působící škody. Nezdar, který znamenal dar z Centra jaderného výzkumu NDR v Rossendorfu (cca 20 km od Drážďan při výpadovce na Budyšín – pozn. překl.), nebyl však pro Německo žádným ohrožením, nýbrž ideologií proti energii z atomu.

Německo toho času disponovalo nejbezpečnějšími atomovými elektrárnami světa. Pro odpůrce atomové energie naštěstí byl dosud ještě nevyřešen problém atomového odpadu.

Jako členka Výboru pro životní prostředí Spolkového sněmu jsem zažila při příležitosti společného zasedání s „Pracovní skupinou pro konečný sklad“, povolanou tehdejším ministrem životního prostředí Jürgenem Trittinem, která byla v protikladu k merkelovským etickým komisím mj. za odstoupení od atomu obsazena skutečnými odbornými silami, že řešení problému nebylo politicky žádoucím. Vždyť tehdy bych byla mohla odstoupení od atomu zpochybnit.

V Rossendorfu vyvinutý prototyp sférického reaktoru, jenž mohl být napájen atomovým odpadem, čímž by mohl být problém s atomovým odpadem výrobou elektrické energie vyřešen, byl zde skandálem. Výzkumné centrum atomové energie bylo zavřeno, sférický reaktor, pokud si vzpomínám, byl nakonec uložen v Centru nukleárního výzkumu v Jülichu (cca 50 km na západ od Kolína n.R.-pozn. překl.) a vývoj nato zastaven. .

Avšak o reaktoru z Rossendorfu muselo vycházet nějaké tajemné záření, které kontaminovalo tři bavorské mladistvé.

Přenosný sférický reaktor vyvinuli Max Bigelmayr, Magnus Anselm a Sebastian Glasl a získali tím v soutěži mladých výzkumníků v r. 2008 cenu registrovaného sdružení Německé fyzikální společnosti. Avšak na webových stránkách je řeč jen o „výjimečné práci“, zatímco u všech jiných nositelů cen jsou dodány o vítězných projektech bližší údaje.

Ti tři mladí „se opět chopili téměř zapomenutého principu jaderné fúze prostřednictvím elektrostatické setrvačné izolace. Zkonstruovali přenosný sférický reaktor, jehož účinnost zlepšili vestavěním sférického iontového zdroje nového druhu. Nadto vyvinuli pružný vakuový kontrolní systém, originální elektronický sběr dat a výkonnou výrobu vysokého napětí“, jmenuje se na jiném místě (zde . https://www.jugend-forscht.de/projektdatenbank/kernfusion-im-kugelreaktor.html).

Ovšem tyto nadějné vklady výzkumu dále nejsou následovány, v každém případě ne v Německu.

Avšak v Číně, ačkoliv ta na mnoha místech již Německo technologicky předstihla, se na to stále ještě vztahuje „rozvojová pomoc“. Opakovalo se to, co už bylo praktikováno před třiceti lety zelenými. V Německu vyvinutá technologie transrapidu (německého železničního systému maglev, tj. magnetické levitace), která učinila vnitrostátní lety nadbytečnými, byla darována Číně. Jako poslankyně jsem u příležitosti cesty Výboru do Číny zažila, jak němečtí parlamentní poslanci jeli nadšeni tranrapidem a už zapomněli, že tato technika byla vynalezena v jejich zemi. Sotva lze lépe ilustrovat, jak se Německo samo zbavuje technologického pokroku.

Pokud se týká atomové technologie, k 31. Výročí sjednocení rok předtím, než Německo hodlá odpojit svůj poslední atomový reaktor, bylo známo, že v Číně byl uveden do provozu thoriový reaktor. Již v r. 2030 má dojít na sériovou výrobu. Tyto minireaktory, které nejsou větší, než koupelna, produkují proud bez obsahu CO2 a bez nebezpečí maximální projektové havárie.

Německo navzdory svým „klimatickým cílům“ odstupuje od jaderné energetiky, jiné země ve výrobě elektrického proudu sází na CO2 neprodukující metody. Technologická řešení bez zákazů, které v Německu vešly do módy.

Už v r. 2017 byl v Číně uveden do provozu světově známé první vysokoteplotní kulovité reaktory v komerčním měřítku. Kulovité reaktory, které jako medium k transferu tepla používají helium a běží při vysokých teplotách, jsou vyvíjeny po desetiletí. Design pro čínský reaktor má své kořeny v Německu.

Zatímco se Čína vypracovala na špičkového vývojáře atomové technologie, to kdysi vedoucí Německo již kleslo na úroveň rozvojové země. Nejen nejmodernější, miliardy těžké reaktory jako v Philippsburgu (na pravém břehu Rýna 50 km na sever od Karlsruhe – pozn. překl.) ,, byly vyhozeny do vzduchu, zatímco vůči technologiím nepřátelští zelení za plotem srkali sekt, ten nejlepší vzdělaný personál atomových elektráren odešel do zahraničí nebo byl převeden do předčasného důchodu. I když vzhledem k tomu stále zřetelněji se rýsujícímu nebezpečí blackoutů, by skrze zázrak bylo politiky rozhodnuto provozovat poslední atomové reaktory, narazí to na těžkosti, neboť chybí personál a vědomosti.

Od rozvoje technologií jsme důkladně odpojeni.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,64 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky