11.7.2016
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Přináší utrácení prosperitu?

Sdílejte článek:

RUSS ROBERTS 11|07|2016

Přináší utrácení prosperitu? Pokud se nad tím zamyslíte, je to divná představa. Výdaje jsou spotřeba. Spotřeba znamená spotřebovat věci. Jak by to mohlo vytvářet prosperitu? Když už, tak ten vztah je opačný – je to prosperita, která přináší výdaje.

[ad#clanek-respo]

I když keynesiánská logika je docela “ohromující”. V době, kdy existuje vysoká nezaměstnanost, výdaje by měly vytvořit poptávku. Jakýkoliv druh výdajů. Takže pokud spotřebitelé nechtějí utrácet, pak může ekonomiku stimulovat stát. A poptávka by měl vytvořit pracovní místa, viďte, bez ohledu na to, odkud pochází tento poptávka, ne? A to dodá šťávu celému systému prostřednictvím toho, co se obvykle nazývá “ekonomický koloběh” nebo také známý jako keynesiánský multiplikátor. Nově přijatí pracovníci mají nyní více peněz na utrácení. Jejich výdaje vytvářejí větší poptávka, což vytváří více pracovních míst. A brzy, celá ekonomika opět jde na plné obrátky.

Klasickým argumentem proti tomuto příběhu je, že peníze, které stát utrácí, musí odněkud pocházet. Ale ten správný způsob, jak o tom přemýšlet je, že zdroje musí pocházet odněkud. A když jsou zdroje velmi málo využívané (nezaměstnanost kolem 10%, řekněme), tento argument není tak přesvědčivý, jak by mohl být v době prosperity.

Ale i v rámci keynesiánské teorie, a dokonce i v dobách vysoké nezaměstnanosti, argument o agregátní poptávce je stále problematický – ve skutečném světě podniky, které by čelily zvýšené poptávce po jejich produktech, by se mohly jednoduše rozhodnout, že budou pracovat intenzivněji se současnými pracovníky nebo zvýší ceny, namísto zvyšování výroby. Obě varianty jsou rozumné a schůdné, pokud by byla nezaměstnanost 10% a vy a vaši pracovníci by se obávali o budoucnost. V takových podmínkách se zaměstnavatelé zdráhají najímat nové pracovníky. Pracovníci jsou ochotní pracovat o něco víc než si zvolit méně přitažlivou alternativu.

Ale myslím si, že lepší argument proti keynesiánskému postoji je více holistický. Pokud ekonomika nefunguje, proč by jí měl pomoci nárůst výdajů? Proč by to mělo mít vůbec nějaký vliv, kromě okamžitého krátkodobého přínosu pro lidi, kteří dostanou tyto peníze? Proč by to mělo oživit celou ekonomiku?

Představte si, že máte množství mokrého dřeva a snažíte se ho zapálit kouskem novin. Máte na chvíli oheň, dokud hoří noviny. Ale když noviny shoří, dřevo nebylo zapáleno. I když spálíte mnohem více novin (větší stimulační balíček) nevysuší to dřevo natolik, aby se chytlo a hořelo.

A tak se vynořuje empirická otázka. Není keynesiánská teorie se všemi jejími novodobými matematickými modely, o které se opírá, nic jiného než pohádka? Je pravda, že pokud stát utratí jeden dolar vytváří ekonomické aktivity za jeden dolar? Nebo je to jen jiskra, která hned zhasne a pokud něco, tak vytváří větší pesimismus ohledně budoucnosti.

Ekonomové z obou ideologických směrů přicházejí s různými odpověďmi na tuto otázku. Při těchto odpovědích používají různé ekonometrické techniky, aby zpochybnili autonomní efekt státních výdajů, zatímco vše ostatní považují za konstantní. Jejich výsledné výpočty zabírají celý sešit.

Je tedy přirozené podívat se na případy z praxe. Keynesiánci jeden mají. Druhá světová válka. Jak jsem již uvedl dříve, neexistuje důvod si myslet, že státní výdaje na zbrojení udělaly něco víc než stimulovaly vojenský sektor. Vůbec to nevyvolalo zvýšení spotřeby v soukromém sektoru. Keynesiánci poukazují na rostoucí HDP a nízkou nezaměstnanost. Ale pokud by stát povolal všechny muže, ženy a děti, aby vyrobili lano a vázali na něm obrovské uzly, které si objednal stát a pak by ho zakopali s využitím ještě více nucené práce, nezaměstnanost by byla nulová, HDP by bylo obrovské, kdyby stát stanovil vysoké ceny za uzly, ale všichni bychom zemřeli hlady. To není prosperita. To je opak prosperity.

Jak vysvětlil Robert Higgs, nucení lidí, aby sloužili v armádě a růst měřený pomocí HDP (který zahrnuje všechny ty tanky a bomby a vojenské platy) vám o prosperitě neřekne nic. Musíte se podívat na to, co byli lidé schopni spotřebovat. A co zbylo po tom, jak se skončila výroba tanků a zbraní a bomb. Ekonomika zažívala špatné časy, pokud jste nebyli ve vojenském sektoru.

Ale existuje další případ z praxe, který byl vyzkoušen s miliardami dolarů. Zahraniční pomoc. Západní svět poslal biliony dolarů do chudých zemí. Na rozdíl od domácích pobídek, při tomto druhu nemůžete argumentovat tím, že zdroje musí od někud pocházet. V případě zahraniční pomoci, zdroje pocházejí z venku systému. Takže toto by měl být ideální test keynesiánského stimulu. Většina příjemců zahraniční pomoci má vysokou míru nezaměstnanosti. Takže je tam mnoho nevyužitých zdrojů, které se jen tak poflakují a čekají, kdy je někdo zaměstná.

Zamyslete se nad všemi těmi přehradami a mosty a cestami a jinými druhy infrastruktury, které byly postaveny díky financování z peněz z mezinárodní pomoci. Vytvářejí ale výdaje ze zahraniční pomoci prosperitu v těchto zemích? Většinou ne. Nebo možná nikdy. Peníze se utratí a je po všem. Multiplikátor se nikdy nezhmotnil. A to proto, že tyto ekonomiky nefungují. Mají mizernou vládu. Jsou zkorumpované. Mají stagnující trh práce. Takže příliv peněz nevytvoří prosperitu. Jen se peníze přesouvají do rukou těm, co jsou nakloněni vládě.

[ad#clanek-respo]

Lidé se budou donekonečna hádat, zda byl Obamův stimulační balík plýtváním peněz, zachránil ekonomiku před ještě větším poklesem nebo oddálil přirozené oživení ekonomiky. Může to tak být, ale neexistuje důkaz. Co se dá dokázat je, že naléváme obrovské množství peněz do nefungujících ekonomik a na ekonomiku jako celek to má jen minimální vliv. Profitují z nich lidé, kteří je dostanou, ale neopraví to, co je zkažené.

ZDROJ: CAFE HAYEK 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky