17.10.2025
Kategorie: Politika

Pozor, hrozí, že se usměju

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Notorický mačista Filip Turek, skvělý rétor, impozantní uživatel testosteronu a lamač ženských srdcí má s raketovou politickou kariérou utrum. Je to dobře?

V jistém ohledu určitě. Na ministerstvu zahraničních věcí by byl fascinující. Pro své mládí a nezkušenost v politice i diplomacii trochu divoký. Turek by byl jako střela vypuštěná z fitcentra rovnou mezi usedlé staříky diplomacie. Jaký by to udělalo čurbes v Černínském paláci se ale nejspíš nedozvíme. Média a brzy opoziční politici jej uvláčí v bahně svých hodnotových prvomájových výkřiků.

Je to důvod ke smutnění? Určitě, Turkův fascinující vstup do politiky tak skončí. Jeho nebude bavit sedět v běžné poslanecké lavici, dělat Babišovi koaliční automat na hlasování a sem tam se hádat s Piráty u sněmovního pultíku. Turek, jak to tak testosteronem k prasknutí naplnění jedinci mají, je zrozen k vůdcovským rolím. (Tím rozhodně nenarážím na jeho hajlování z auta). Přitom jeho až krutě realistická politika a velká politická průbojnost bude chybět.

Republika potřebuje ve vedení lidi, kteří ví u čeho a jak silně dupnout. Zatím jsme ve vedení měli prakticky jen takové oukropky, o které se člověk bál opřít hrábě svých pochybností, aby se oukropkům nepolámaly kosti. Turek by byl moc dobrým ministrem zahraničí. POtřebujeme silné  osobnosti, které  se postaví bezhlavé politice Bruselu. Vždyť právě s touto ideou si šel Turek u voleb pro ministerský post. Postavit se Bruselu a znovuoživit sebevědomou a českou zahraniční  politiku, která slouží přednostně samotné České republice, ne pomatené ideologii novolevice.

Zajímavý je ten soustředěný útok na Motoristy. Není vedený na ANO, (velmi překvapivě) ani na SPD, ale jen na Motoristy. Pod kanonádou je i jejich předseda Petr Macinka, kvůli své aspiraci na ministra životního prostředí. Je cílem rozbít Babišovi rodící se koalici a nahnat ho do náruče jedné z pětikoaličních sirén? Lidovci už se hlásí. Hlásí se i STAN pro tu příležitost oproštěný od Rakušana. Je tu touha přivázat si Babiše na řetěz eurounijní poslušnosti a zbavit ho překážejících Motoristů… kteří to, zdá se, myslí vážně?

Akce ke kompromitaci Turka ale může mít kouzelné důsledky. Mediální lynč je na vrcholu. Svůj černočerný humor na sociálních sítích Turek nejspíš neobhájí. A jestli se bude soudit o jeden či dva sporné a Deníkem N vynesené příspěvky, za pár let možná dojde zadostiučinění.

Může se zdát, že klaka kolem pětikoalice tak může slavit úspěch. Tady ale nastává důvod pro mé varování, že se mi může přihodit úsměv na mé jinak zakaboněné tváři. Vyženou čerta, aby se jim tam usadil ďábel.

Vyženou Turka, aby se jim tam usadil Zahradil.

Jan Zahradil, exodéesák, po odchodu Nigela Farage hlava odporu v Evropském parlamentu, vášnivý kritik premiéra Fialy a jeho melody boys, velmi sarkastický glosátor, rocker s ascendentem v metalu, jeden z nejzkušenějších politiků na české scéně s mnoha a mnoha kontakty v zahraničí. Člověk, který přesně ví, kudy, jak a proč vítr světové politiky vane a ví s chirurgickou přesností, že z Bruselu a pro Brusel to není. Tam se vítr nesnaží tu zatuchlost vánkem ani promíchat, natož odfouknout.

Jan Zahradil, který v posledních letech vehementně tvrdí, že se musíme zaměřit ale úplně jiným směrem, než je Brusel a Kyjev. Který chápe velikost a důležitost Číny a její význam pro další století. Tam, ostatně, je Turek myš vyoraná a dosud nechápající, ten vidí jen na práh Trumpova Bílého domu, jehož zahraniční politice by ve funkci odezíral ze rtů. S Turkovou svým způsobem jednoduchostí nekritického obdivovatele Trumpa by si Koudelka a budoucí opozičníci poradili. Poradí si stejně se Zahradilovým až krutým pragmatismem a desetiletími zkušeností v nejvyšší politice?

Jan Zahradil loni s velkým prásknutím dveří odešel z ODS. A stal se poradcem Motoristů pro zahraniční otázky. Kdyby Macinku osvítil duch svatý, přestane na post ministra zahraničí tlačit Turka a vymaže úsměvy z tváří mediálním ostřelovačům i budoucím opozičníkům jmenováním Jana Zahradila. Ta hrůza, která by se objevila v jejich očích, by byla na Pulitzerovu cenu, kdyby ji někdo zachytil fotoaparátem.

Pan Turek by si mezitím mohl očistit jméno, trochu porichtovat svůj černý humor a za dva roky nahradit na Hradě jednu nemístně stojící a po Chrámu svatého Víta šplhající figurku a jeho přítele na telefonu. K tomu kdyby došlo, hrůzu z očí mediálních ostřelovačů už by nikdy nikdo nevymazal.

Jen ta představa mi na tváří vyvolává škubání koutky úst. Já se snad začnu usmívat, a to by bylo velmi nevhodné.

Snad ten tlak Babiš s Macinkou ustojí a posunou zemi zase o kus dál. Lehké to teď, chlapci jedni, nemají.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)