„Česká „nezávislá“ žurnalistika o sobě ráda mluví jako o poslední hrázi proti oligarchizaci médií. Má na to celý slovník. Nadační vlastnictví, čtenářské financování, odstřižení od investorů, transparentnost,“ vysvětloval ve svém nedávném textu novinář Michal Půr. V článku se věnoval především Deníku N.
Někdo si přitom mohl vzpomenout třeba na nedávný rozhovor Matěje Huška, manažera společnosti Seznam, který naznačil, že Seznam Zprávy by coby „nezávislé médium“ mohly nahradit i Českou televizi, pokud by ji Babišova vláda vyhladověla, a tato „nezávislost“ by nahradila „veřejnoprávnost“.
Pojem „nezávislá média“ je dostatečně gumový, aby se do něj vešel prakticky jakýkoliv mediální projekt. Na co ale vždy narazí, to je vliv jeho vlastníků. Ten onu „nezávislost“ vždy limituje z principu.
Jak poznamenává Michal Půr, u českých médií, vydávajících se za nezávislá, ke zpochybnění stačí obchodní rejstřík, výroční zprávy a transparentní účty.
Tím si vysloužil ostrou kritiku, stejně jako prozkoumání vlastních mediálních projektů. Základním tónem ale bylo ujišťování, že v Deníku N je vše v pořádku a transparentní a problémy tam hledají jen ti, komu vadí jejich nezávislost nebo odvážné investigace Zdislavy Pokorné.
„Půr vyinvestigoval, že rozjezd média stojí peníze. Gratulujeme! Dala by se z toho dělat jen legrace, ale má to vážnější podtext. Jde o snahu odstranit z cesty transparentní konkurenci, která sama sebe svazuje novinářskými pravidly a závazky vůči čtenářům, a zajistit tak monopol projektům, jako jsou ty jeho, které si s pravidly hlavu nelámou, a závazky mají pouze vůči těm, kdo si je platí. Je to analogie obdobného tažení proti transparentně financovaným nevládním organizacím, které překážejí lobbingu oligarchů. Dvě fronty stejné války,“ vzkázal Jan Moláček, dnes redaktor ČT, který ale byl u počátků Deníku N.
Podle Půra však fakta hovoří jasně. „Úzký okruh několika desítek miliardářů a multimilionářů, kteří současně vlastní média, financují fond, který tato média granty podporuje a zároveň známkuje jejich „důvěryhodnost“, a k tomu milionovými částkami sponzorují politické kandidáty i strany. Jen přes jeden účelově zřízený spolek poslali od roku 2020 pěti stranám jedné poloviny politického spektra 54 milionů korun. Nic z toho není nezákonné. Ale skoro nic z toho se nedozvíte z jejich vlastního marketingu,“ popsal stav.
Jak dodává, absolutně nevadí, že média mají soukromé vlastníky, ti mají politické i obchodní zájmy a snaží se svého vlivu využít. „To je podstata kapitalismu, a tak je to správné. Vadí mi ovšem, když se média označují jako nezávislá a ostatní majitele konkurenčních médií označují jako oligarchy. Skutečnost je totiž mnohem složitější a myslím, že minimálně části veřejnosti neznámá,“ vysvětlil Michal Půr. Zdůrazňuje, že text není žádnou konspirací, ale vychází z veřejně dostupných dat. Tím navazuje na práci anonymního facebookového účtu Thomas Paukner, který se financování Deníku N věnoval během července.
Mimo jiné připomněl, že projekt se tváří jako projekt financovaný spokojenými čtenáři z předplatného a sbírek. Realita je ale podle něj jiná „Deník N byl od samého počátku založen coby úderná jednotka několika miliardářů k prosazování zájmů jimi preferovaných politiků,“ konstatoval.
Ještě zásadnějším problémem je podle něj skrývání tohoto vlivu. ,,Paukner“, Půr i další analytici v posledních dnech rozebírali obchodní model Deníku N, v jehož čele stojí, jak je prezentováno, „Nadace“. To vytváří dojem neziskovosti a dobročinnosti. Realita je však taková, že Nadace Independent Press s nadačním kapitálem 500 tisíc korun, nedělá nic, jen vlastní sto procent akcií společnosti Independent Press a.s. Tento holding drží podíl 56,6 % v jiné akciovce, nazvané N media a.s.
Zbytek v ní vlastní slovenský Denník N (28%) a zaměstnanci. Tyto zaměstnanecké akcie byly veřejně propagovány jako důkaz nezávislosti a samosprávy, ovšem ve skutečnosti se má jednat pouze o akcie typu C.
Až do roku 2020 patřil Deník N pouze akciovce, Nadace byla založena a firma do ní vložena dodatečně. Michal Půr to nazývá jako „reputační vrstva“.
Jediným člověkem, vykonávajícím vlastnická práva v akciovce Independent Press je pak RNDr. Ivan Pavlíček, někdejší vědec a pak majitel bezpečnostních dveří NEXT. Podle Michala Půra, který se dlouhodobě pohybuje v českém mediálním světě, je to člověk, o kterém není známo, že by se v tomto ranku kdy pohyboval.
Stále stejná jména
ParlamentníListy.cz o vlastnictví Deníku N i o dalších aktivitách osob, které za ním stojí, psaly už v minulosti několikrát.
Deník N vznikl v roce 2018, symbolicky o stém výročí Československé republiky. Jeho vznik se trefil do atmosféry demonstrací proti Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi, kteří v předcházejícím roce vyhráli prezidentské a parlamentní volby.
Pokud jde o ekonomický model, nikdo příliš neřešil, že byl výrazně inspirován na Slovensku, kde místní „Enko“ vzniklo už v roce 2014 za podpory podnikatelů, stojících za internetovou společností ESET. Firma zaměřující se na softwarovou bezpečnost s mezinárodní klientelou se už několik let předtím intenzivně věnovala „společenské odpovědnosti“.
Za českou mutací od počátku stála skupina podnikatelů, mající i ambice, nazývané jako „filantropie“.
Figuruje mezi nimi třeba Martin Vohánka, majitel impéria Eurowag, který se na filantropii v neziskovém sektoru podle dohledatelných informací intenzivně vrhl v roce 2016, ve stejném roce, kdy do jeho společnosti vstoupil bostonský fond TA Associates.
Dále se zde objevují miliardáři Libor Winkler (RSJ), Jan Žůrek, Ondřej Fryc, Libor Malý, také majitel společnosti Livesport Martin Hájek, nebo majitelé vydavatelství Albatros Silke a Jaroslav Horákovi.
Řada z nich má vlastní nadace, které kromě reálné charity jako je třeba podpora dětí z dětských domovů na studiích vykonávají i činnost, která by se dala nazvat spíše jako lobbismus.
Modelovým příkladem je nadace Blíž k sobě, kterou založil Martin Vohánka. Ta se prezentuje jako instituce věnující se vzdělávání. Jen první pohled na její sociální sítě prozrazuje takové aktivity jako Akademie pro podporované organizace nebo projekt „Řízení školy“, které se místo konkrétní pomoci snaží spíše měnit systém.
A podpořila též letošní akci Meeting Brno, včetně Sudetoněmeckého dne. „Nejdůležitější jsou vztahy se sousedy. Protože když se dostanete do problému, když potřebujete pomoc, jsou nejblíž. Protože dobré věci, které vidíte u sousedů, se dají snadno sdílet. Protože nikdo z nás není ostrov sám pro sebe,“ vysvětlovala na webových stránkách.
Ve Vohánkově Nadaci Blíž k sobě působí na pozici „programové ředitelky pro demokracii“ Klára Šimáčková Laurenčíková, někdejší zmocněnkyně Fialovy vlády pro lidská práva.
V době, kdy působila na Úřadu vlády, se řada těchto organizací přímo zapojovala do přípravy politických projektů, nebo dokonce legislativy.
Nadace Blíž k sobě třeba byla spoluzakladatelem projektu Měníme osnovy, který založil ministr Mikuláš Bek. Výsledkem jejích aktivit byly nové Rámcové vzdělávací programy pro české školy. Na její práci se podílela třeba i nadace nadační fond a.ba.ku.s zakladatelů společnosti AVAST.
Podnikatel Vohánka se kromě toho podílel na založení expertní skupiny Druhá ekonomická transformace, která celkem otevřeně lobbuje za jasně formulovaným účelem: „Změnit naši republiku v dalších třech dekádách v otevřenou, respektovanou a úspěšnou zemi. Přispět k vzniku společnosti, která je postavena na ekonomice šetrné k životnímu prostředí s vysokou přidanou hodnotou a schopná úspěšně soutěžit s nejvyspělejšími státy světa“.
Martin Vohánka mezi školáky
Skupina podnikatelů figuruje v aktivitách lobbistické povahy, v médiích, která mohou nastolovat témata, a v agendě „think tanků“, vytvářejících podklady. Aby byl uzavřen vlivový řetězec, zbývá už jen podpora politiků, kteří by jejím vizím ochotně naslouchali, případně je navrhovali a posléze schvalovali.
Nejvýraznější a asi nejotevřenější býval v tomto směru vždy podnikatel v oblasti internetových startupů Jan Barta. Ten už v roce 2020 vyhlásil, že dá 30 milionů politikům, kteří se postaví Andreji Babišovi a komunistům. Kanálem byl Spolek pro podporu liberální demokracie v Česku. „Uvažovali jsme s přáteli byznysmeny, jak bychom mohli podpořit středové a středopravicové strany, protože mají těžké protivníky. Tak jsme se rozhodli, že podpoříme šestku řekněme liberálně demokratických stran. Když se nějak pospojují do parlamentních voleb a oznámí to do konce roku, dostane každá pět milionů korun,“ oznámil Jan Barta s tím, že nabídka neplatí pro Andreje Babiše, komunisty a Tomio Okamuru. Strany dnešní sněmovní opozice podpořili i někteří zakladatelé Deníku N.
Barta pak výrazně podpořil prezidentskou kandidaturu Petra Pavla částkami v milionech. Po vítězných volbách se prezentoval jako jeden z klíčových lidí za prezidentem. „Barta a Šenkypl pomohli uspět Petru Pavlovi i vládním stranám. Jsme teprve na začátku, říkají,“ zněl jeden z titulků. Dušan Šenkypl je Bartův společník ve společnosti Pale Fire Capital.
„Oba jsou ale čím dál aktivnější i na filantropickém poli a jejich záběr je hodně široký: od ekologie a školství přes boj s korupcí až po sponzoring politických stran nebo nového prezidenta Petra Pavla, kterého dnes čeká inaugurace. „Cítíme euforii,“ říkají v rozhovoru o politice,“ psalo se. Spolu s nimi se v řadách Pavlových sponzorů mohli radovat i ,,otcové“ Deníku N: Vohánka, Winkler, Hájek a Fryc.
Barta sám mluvil o tom, že teď chce zafinancovat rozvoj „moderní levicové strany“ a pokoušel se vyjednávat s tehdejší sociální demokracií.
O Janu Bartovi hovořil i premiér Babiš, který jej nazval jako „globalistický podnikatel“ a zpochybnil jeho daňovou kázeň.
Šíře těchto veřejných aktivit skupiny, která za Deníkem N stojí, ukazuje na zásadní problém, na který poukazují prakticky všichni: Nezávislost redakce se zdá v tomto kontextu být ještě větší chimérou.
Při důslednější rešerší lze nalézt v Deníku N nějakou formu prezentace či podpory pro velké množství aktivit, kterým se jeho vlastníci věnují.
Jedni píší, druzí je hodnotí. Za oběma stejní lidé
„Pan Půr neodhaluje nic, co by nebylo lidem z oboru známo,“ říká mediální expert a zkušený oborový profesionál Jozef Ftorek. Ale současně dodává, že nejde o nic, co by nebylo zákonem dovoleno.
„Danou mocenskou praxi pojmenoval nicméně velmi přímočaře i nezvykle otevřeně. Osobně oceňuji, že zmínil i jistou nadaci, která si přisvojovala nárok hodnotit – jeho slovy známkovat – která média a redakce patří k těm více důvěryhodným, a těm pak i udělovala granty a ceny. Jiné naopak označovala za méně důvěryhodné, jazykem politiky a PR pak až za dezinformační. S tím má ovšem i vaše redakce bohatou zkušenost. Jinak řečeno: o tom, kdo si důvěru zaslouží a kdo ne, má a musí v demokratické společnosti rozhodovat samo publikum, nikoli soukromé nadace a neziskové organizace. Ty jsou totiž mnohdy jen součástí technik a nástrojů informační války – tedy mocenského soupeření na poli informační regulace a manipulace, kde pomyslným bojištěm je veřejný prostor a zbraní informace, její výroba a interpretace. Cílem je skrze většinový souhlas veřejnosti získat vliv a kontrolu nad správou věcí veřejných. Tohle jsem nicméně už popsal v knize PR a politika. Aktuální postoj a text pana Půra považuji za mimořádně a příkladně otevřený. Nelze vyloučit, že si ta kritičtější část novinářské – mediální obce, kterou Michal Půr svým textem a projevem reprezentuje, začíná uvědomovat podstatnou věc: důvěra širší veřejnosti k novinářům a médiím hlavního proudu už pomalu dosahuje kritické meze. Z pozice liberální novinařiny se tak snaží tuhle důvěru publika – nebo alespoň jeho části – udržením pozic zachránit, a případný odchod čtenářů k alternativě pozdržet,“ říká pro ParlamentníListy.cz.
Z oněch „hodnotících nadací“ je nejznámější a rovněž nejpozoruhodnější Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Projekt, který má primárně podporovat menšinové a chudé weby, věnující se kvalitní novinařině. A současně vydává hodnocení, která tuto kvalitu určují.
Za Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky navíc stojí podobná skupina podnikatelů, jako za Deníkem N a dalšími weby.
Jak se ParlamentníListy.cz kdysi dozvěděly od jednoho ze znalců mediální scény: „V oblasti agrobyznysu se tomu říká „od vidlí po vidličku“.“
