
Popelnice Západu s přirážkou: Jak jsme vyměnili vlastní potravinovou soběstačnost za pozlátko a pohrdání
MILENA DOUŠKOVÁ
Když jsme před více než třiceti lety otevírali hranice směrem na Západ, většina z nás měla oči plné očekávání. Věřili jsme, že k nám přichází nepoznaná kvalita, dostatek a vysoký standard. Nablýskané regály nově postavených supermarketů, barevné obaly a líbivé reklamy v nás vyvolaly pocit, že co je ze Západu, to je automaticky lepší, modernější a čistší.
Dnes, o desítky let později, držíme v rukou hořký výsledek. Zjistili jsme, že z nás nadnárodní korporace udělaly pouhé odbytiště pro přebytky druhořadé kvality. Jsme popelnice Evropy, kde se pod stejným obalem a za stejné – nebo dokonce vyšší – peníze prodávají potraviny s ošizeným složením, náhražkami tuku a chemií, kterou by si v Německu, Holandsku nebo Rakousku do regálu nikdo nedovolil položit.
A to nejhorší? Na oltář tohoto západního mýtu jsme obětovali vlastní, dříve soběstačné zemědělství.
Z premiéra soběstačnosti žebrákem na cizím řetězu
Česká republika byla ještě před pár dekádami zemí, která dokázala v základních potravinách spolehlivě nakrmit své obyvatele. Měli jsme poctivá stáda skotu i vepřového, vlastní sadbu, rozsáhlé zeleninové plochy a zpracovatelský průmysl, který dbal na přísné státní normy. Česká šunka, české máslo nebo česká zelenina měly ve světě jméno.
Co máme dnes?
- Dovážíme vepřové maso z Německa, jablka z Polska, česnek z Číny a kuřata z velkochovů, kde zvířata rostou tak nepřirozeně rychle, že jim odumírá tkáň.
- Naše vlastní pole jsou pronajatá nebo zastavěná montážními halami a my bezmocně přihlížíme tomu, jak ceny základních potravin diktuje hrstka zahraničních řetězců.
Ztratili jsme potravinovou soběstačnost – a s ní i velký kus národní svobody a důstojnosti. Když nekrmíte vlastní národ ze své půdy, jste plně závislí na tom, co vám sem kdo přiveze v kamionu. A když přijde krize, kamiony zůstanou stát za hranicemi.
Mýtus o „levném dovozu“ a skutečná cena, kterou platíme
Argument, kterým nás zastánci tohoto systému neustále krmí, brzdivě opakuje: „Vždyť je to z dovozu levnější!“
Jenže to je lež jako věž. Tato „levnost“ je pouhá iluze vykupovaná obrovskou skrytou daní:
- Platíme vlastním zdravím: Jíme ošizené potraviny plné náhražek, separátů a stabilizátorů. Výsledkem jsou plné čekárny lidí s trávicími potížemi, alergiemi a civilizačními chorobami.
- Ničíme vlastní ekonomiku: Peníze, které necháme v nadnárodním supermarketu za dovozové zboží, odtékají v miliardách do zahraničí. Kdybychom je nechali u českého farmáře, zůstanou tady – u našich lidí, v našich obcích, na našem venkově.
- Platíme ekologické pokrytectví: Vozit základní zeleninu nebo maso tisíce kilometrů v chladírenských vozech přes celou Evropu není žádná ekologie, ale čistá zvrácenost.
Návrat k hrdosti: Kupujme české a podporujme své!
Je načase odhodit ten naivní komplex méněcennosti a přestat vzhlížet k západnímu pozlátku. Nemáme se za co stydět. České zemědělství má obrovskou tradici, naši lidé jsou pracovití a naši malí chovatelé a pěstitelé dělají zázraky navzdory všem klackům, které jim systém hází pod nohy.
Změna nepřijde z Bruselu ani od vlády. Změna začíná u každého jednoho z nás, u každého nákupu:
- Udělejme si čas a vyhledejme ve svém okolí místního farmáře, pekaře nebo řezníka.
- Zeptejme se v obchodě na původ zboží a odmítněme kupovat přešlechtěné náhražky.
- Naučme své děti a vnoučata, jak chutná poctivá mrkev ze záhonu a čerstvé mléko z farmy.
Kupovat české výrobky a poctivé jídlo z našich polí a dvorků není zpátečnictví. Je to projev zdravého rozumu, vlastenectví a úcty k vlastnímu zdraví i ke své zemi. Vraťme se ke svým kořenům – je to jediná cesta, jak znova získat hrdost, sílu a nezávislost!

Taktak, nadšenou podporou toho všeho jsme se dopracovali na periferii civilizace. Za rudochů to mělo k ideálu daleko a prázdný regálny v prodejnách OZ jasně ukazovaly, že ta soběstačnost má značné limity – ale určitá snaha tam byla.
Ale kdo tu dnes stojí o kvalitní potraviny? Každá druhá cesta MHD mne utvrdí v tom, že asi nikdo – snad ani jednou jsem nezaregistroval diskusi o kvalitě potravin, ale jen o tom, co je kde nejlevnější. Dokud bude většina národa preferovat Tesco před tím zlým podnikatelem, co akorát podvádí a válí se v penězích, žádná změna nenastane.
Každemu českemu kupčíkovi je u prdele jestli to je z argentiny nebo agrozetu.
Zákazník je pro něj jenom cink, cink, kasička !!
Ja, ja Gogo, hlůpý a vychcaný čechůň, na smetiště dějin.
Lidé musí přežít a obstát ve společnosti. Nemohou tedy moc utrácet. Obchodníci logicky nabídnou to, co lidé budou kupovat, v konkurenci také nemají moc na výběr. Jít proti kapitalistickému systému je nákladné a problematické. I když dlouhodobě by se to vyplatilo, tak omezení kapitalistické ekonomiky nikdo volit nebude. Soběstačnost znamená diktovat lidem co mohou a nemohou kupovat nebo dotace či vysoká cla. Vše z toho lze zneužít a pokud to uděláte v dostatečné míře, půjdou proti vám sankce ze všech států a budete mít problém přežít. Kapitalismus není sranda a nedá se porazit jednoduše.
Tyto kydy běžte vykládat osamotněným důchodcům, s důchodem okolo 16 – 18.000 Kč, kteří nemají na nájem, zubaře, léky, a nakonec, ani to žrádlo! Jsou jich mraky. To jsou všechno kecy na hovno! Ale máte v jednom pravdu: „vyřvali jsme si to sami a dobrovolně“!
Největší problém je nenažranost a škodolibost hitlermarketů. Ony by měli nakupovat od českých zemědělců, jednotlivci nic neřeší, ale zahraniční vlastník nechce jednat s českými burany a generické zboží (typicky maso, ovoce, zelenina, vejce) nakupuje na západě nebo u levnějších buranů (Polsko, Rumunsko, nově i Ukradina).
Typická nejnovější škodolibost hitlermarketů je razantní zdražení okurek v plné sezóně, kdy zemědělci nestíhají trhat! V minulých letech to bylo mléko (v létě krávy nedojí – v horkém létě 2026 kupodivu dojí) nebo vejce (v létě slepice nesnášejí – v horkém létě 2026 kupodivu snášejí). Že rajčata a papriky stojí v sezóně stejně jako v zimě, se už ani nikdo nediví….
Jo, Doušková, vám se to kecá, když máte barák a zahrádku.
Mám, to je pravda. Však jsem si ji zaplatila:-)