Popírání migrační reality v Evropě končí

VLASTIMIL VESELÝ

Dnes to bude osobní a hodně netradiční. Odmlku v mém psaní tentokrát způsobilo 3týdenní cestování po Argentině a Chile. Kdyby někoho zajímaly mé obdenní fotoreportáže a glosy, najdete je na mém Facebooku od 4. února zpět do Silvestra. Po dlouhé době s odpojením bez pravidelného sledování zpráv z našich končin.

A proto začnu letošní migrační report krátkou úvahou o tom, co se mi mezi Buenos Aires, Patagonií, Mendozou a Valparaisem honilo hlavou. A taky na hraničních přechodech, když nás kontrolovali.

Poučné nahlížení do mimoevropských bublin

Cestování je poznávání, jen jiná forma vzdělávání. Říkám to už léta. Máloco mi do života dalo tolik jako třeba studijní pobyty v devadesátkové Anglii. Ale i ty kratší cesty mají svůj význam. Jsou nahlížením do cizích bublin, svlékáním kazajky zvyku, rutiny, vypínáním autopilota.

Nejinak tomu bylo s naší cestou do Argentiny. Uvědomil jsem si, že už mi na přepnutí a reset 10 dnů nestačí, že potřebuji aspoň 2-3 týdny. A zvlášť cesta mimo EU působí blahodárně. Jako nadechnutí se čerstvého vzduchu. Podobně jsem se cítil na Islandu, v Číně, Japonsku nebo Izraeli.

Jako když jsme dřív jezdívali na Západ nebo do Jugoslávie. Dnes už je většina měst západní Evropy zaměnitelná, unifikovaná, do čím dál větší míry islamizovaná. Politická korektnost čpí z reklam, kultury, architektury a jen vizualizuje vyprázdněnost unijních idejí.

Argentinská ekonomika jistě není tak vyspělá. Služby jsou na nižší úrovni a někde vám to připomene neefektivní socialistické poměry. Ale přesto můžeme Argentincům něco závidět. Oni žijí s nadějí, že se za pár let mohou mít lépe. Že se časem vyrovnají Chile a později doženou některé země, odkud z Evropy přicházelo nejvíc přistěhovalců.

Zatímco EU vedou současní technokraté ke zhoršení kvality života a nijak se tím netají – k nižší porodnosti, vyšší kriminalitě, k ekonomickému úpadku ve jménu bezuhlíkové utopie, k závislosti na výrobě na jiných kontinentech, k cenzuře a nejistotě, co znamená rodina a pohlaví, k bezbožnosti a ztrátě identity. Mladá generace poprvé žije s tím, že se bude mít hůř než jejich rodiče. Radost, víra a očekávání také určují kvalitu života.

V Argentině jsem hltal každý obraz, který oči cestou míjely. Všímal jsem si toho, jak se stavějí k přírodě (omezené počty v národních parcích), čistotě na WC (tomu bychom se mohli učit!), k dětem, mrtvým a cizincům. Každá zvláštnost mě zaujala. Budu si ji pamatovat jako svobodnou zemi, kde nevládne utopická ideologie a kde vedle sebe občas uvidíte kombinace, na které nejsme zvyklí. Na snímku budovy Oracle a Bank of China na nábřeží Puerto Madero v Buenos Aires.

Bez hraničních kontrol na vstupu nejde zajistit bezpečnost

Hranici mezi Argentinou a Chile jsme přejížděli 5x. Jednou autobusem a 4x autem – dole v Patagonii a mezi Mendozou a Santiagem přes andský Průsmyk osvoboditelů ve výšce 3175 mnm. Je třeba si připravit asi hodinovou rezervu na čekání a kontrolu, při níž musí všechna zavazadla z auta (jednou při vstupu do Chile dokonce na RTG), prázdný kufr pak pročmuchá vycvičený pes. Kontrolují se pasy a povolení k překročení hranice pro auta z půjčovny.

Byla to užitečná připomínka standardní ochrany hranic, bez níž nelze zajistit dlouhodobou bezpečnost žádné země. Evropa to podcenila a, ať už chceme nebo nechceme, čeká ji návrat k hraničním kontrolám. Podle mě je Schengen nefunkční a mrtvý a čím dřív si to přiznáme, tím lépe. A kdyby někoho napadlo srovnávat to s dobou komunismu, tak připomínám, že nám vadila nemožnost vycestovat ven (byl na to paragraf “nedovoleného opuštění republiky”), nikoli kontroly cizinců na vstupu.

Mezitím v Evropě a u nás

Po návratu jsem se nějaký čas rozkoukával a přemýšlel, čím tady první letošní číslo začít. Na výběr je toho přehršel nebo jak říkají Slováci, neúrekom. Další vražedné útoky islámských radikálů, kteří už dávno měli být vyhoštěni a jejichž pobyt v Evropě je z nepochopitelných důvodů tolerován. V evropských velkoměstech mohutné pochody vyřvávající antisemitská hesla a mávající cizími vlajkami, na které se (na rozdíl od těch s vlajkou hostitelského státu) nikdy neaplikuje absurdně přísná hate speech legislativa. Demonstrace proti masové migraci např. v Irsku nebo Španělsku.

To hlavní se však stalo u nás. V minulých dnech byl prakticky schválen migrační pakt včetně relokačních kvót a ČR se na poslední chvíli, aby si zachovala tvář, při hlasování zdržela, zatímco Polsko, Maďarsko a Slovensko (možná i další země, média to zatím ignorují) hlasovaly proti.

Celé ty roky úspěšného odolávání migračním kvótám (už od Sobotkovy vlády) vyhodila tímto vláda oknem a potichu se podvolila. Dokonce to během svého předsednictví EU sama tlačila a ministr Rakušan – místo toho, aby se snažil najít s partnery V4 blokační menšinu – celou tu dobu lhal vládě, koaličním partnerům i veřejnosti, aniž by ho někdo z factcheckerů usvědčil z šíření dezinformace.

Tomu všemu se budu v příštích týdnech podobněji věnovat. Dnes už jen pár vět o změně kurzu, který můžeme pozorovat v celé Evropě. O kvalitativní změně k lepšímu, kterou cítím, s kýmkoli se v Evropě o migraci bavím. Proto nepropadejme v té záplavě zpráv na duchu.

Už můžeme říkat, že císař je nahý

Kdo sleduje, co se děje s migrací po Evropě, musí ho to vracet do doby před 7-8 lety. Dánsko, Itálie, Finsko, Francie, Británie, Nizozemí a dokonce i pilíře otevřené migrační náruče – Švédsko a Německo – otáčejí kormidlem a berou zpětný kurz. Najednou je možné rychlým politickým rozhodnutím dělat opatření, po kterých se marně léta volalo. Jenže už může být pozdě. Předměstí metropolí západní Evropy jsou často rozvrácená a “novoevropané” získávají mezitím volební právo a nebojí se ho použít.

Jak se k tomu dnes staví ti, kteří nám nadávali do rasistů a xenofobů? Kteří nechtěli žádné kontroly na hranicích a tvrdili, že hranice jsou jen čára na mapě? Namátkou mě napadá Jiří Hlavenka, dnes náměstek JM hejtmana za Zelené nebo Piráty, ale bude jich víc. Najdou odvahu přiznat chybu a omluvit se těm, kteří s menšinovým názorem riskovali své kariéry, aby se Česko a Brno vyhnuly nevratným migračním chybám? Je rozumné ponechat migrační a integrační strategie v rukou těch, kteří svou povýšenou zaslepeností selhali – jen proto, aby slepě kopírovali své západní vzory?

Marian Kechlibar krásně popsal typologie lidí, kteří dlouho popírali očividnou realitu. “Už to zdaleka není takové tabu jako v době obřadného semknutí a hesla “Wir schaffen das”… Bez upřímné diskuse není možné řešit nic. Předstíráte-li z jakýchkoliv důvodů, že nějaký problém neexistuje, může se jedině zhoršovat. Proto stojí za to se zamyslet, proč se v posledních letech tolik lidí snažilo celou situaci zlehčovat nebo úplně ignorovat.”

Vyberu si z toho kategorii, kterou nazval pohrdavý světák, protože s ní jsem se během práce pro Brno Expat Centre potkával nejčastěji. “Jeho motivace je úplně jiná než u fanatika. Pohrdavý světák si přeje být “společensky in” a přebírá většinově populární názory ve své elitní bublině. Pozná se podle jiného slovníku. Tam, kde fanatici mluví o fašismu a rasismu, tam mluví pohrdavý světák spíše o ustrašencích, hystericích, zaprděných Čecháčcích či absolventech vysoké školy života.”

Marian správně poukazuje na to, že pohrdaví světací nejsou hloupí a chovají se pragmaticky a účelově. “Na rozdíl od fanatiků pohrdaví světáci leckdy sami reagují na posuny společenských nálad… Navíc také sledují média (jak jinak mají koneckonců zůstat světáky) a nemůžou úplně ignorovat jevy typu “po ulicích Essenu pochodují zástupy vousáčů pod černými vlajkami džihádu a kvičí, že chtějí chalifát”. Právě proto, že pohrdavý světák ten kontakt se světovou realitou trochu má, je si obvykle vědom, jak příšerně skončily země, kde se tento druh myšlení rozšířil ve větší míře. To mu v současné době způsobuje minimálně určité pochybnosti o sobě samém a moudrosti nastoupeného kurzu.”

“Kvůli těmto lidem stojí za to snažit se posunout “Overtonovo okno” povolených myšlenek a názorů. Ne proto, že by to byli důvěryhodní spojenci – nejsou, jakákoliv spolupráce bude jen účelová – ale proto, aby vliv a moc, kterými vládnou, aspoň přestali používat proti zájmům naší civilizace. V nejlepším případě, aby nedělali a neříkali nic.”

Co myslíte? Poučí se z toho veřejnost a nebude těmto povýšeným moralistům a pohrdavým světákům tak bezmezně věřit nebo jim zase sedne na lep? Však to už zase můžete sledovat kolem sebe, jen si vybrali jiné téma. V Německu k tomu vyšel před lety bestseller Teror ctnosti. Klíčová slova opravdu znějí ctnostně – uhlíková neutralita, ESG, klimatická spravedlnost, rovnost, diverzita, povinná solidarita apod.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc KVĚTEN 2024:
****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Kvasnička 499,- Kč, JUDr. Zuzana Pospíšilová 1500,- Kč, Jaroslav Buk 100,- Kč, Jiří Novák 250,- Kč, Pavel Schwarz 500,- Kč, Renata Doležalová 500,- Kč, Dr. Lubomír Vylíčil 3000,- Kč, Petr Dědek 200,- Kč, Miroslav Šikula 200,- Kč, ing. Boris Bortel 2000,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Leoš Merta 1000,- Kč, Dan Černý 500,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Blanka Timofejevová 500,- Kč, Václav Linhart 200,- Kč, Anonym 700,- Kč, Jaromír Šindler 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Václav Přibyl 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Radomil Březovják 200,- Kč, RNDr. Vácalav Vohánka 1000,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Lubomír Štěpán 200,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč

Celkem za měsíc: ... 19 249,00 Kč

Vybráno 42.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Antikampaň SPOLU je „zajímavá“ - 4.5.2024
• Důchodová nereforma s jepičím životem - 4.5.2024
• Tajemství Michaila Gorbačova - 4.5.2024

(21 votes, average: 4,76 out of 5)

Loading...