Pomalí nemají právo zdržovat

Zaměřil se především na reformu evropských institucí. Především na fungování Evropské komise, která má 28 členů, které zastupují jednotlivé státy. Podle Macrona by měla mít komise 15 členů. Ale už nám neříká, které země by těch 15 členů zastupovalo. Pouze ty “rychlé”? A kdo o tom bude rozhodovat? Francie s Německem, které se rozhodnou jen pro ty povolné? A nebo o tom bude rozhodovat všech 28 členů a ty se třeba rozhodnou, že právě Francie tam nebude.

Dalším pozoruhodným Macronovým názorem je volba mezinárodních kandidátů, kteří by obsazovali polovinu Evropského parlamentu. Z jeho vyjádření není patrné, jak si to přesně představuje. Tak, že by nějaký Francouz kandidoval ve všech 28 státech? Pokud ano, tak je zřejmé, že s ohledem na počet obyvatel by určitě porazil kandidáty z malých stát a Evropský parlament by obsadily velké země a prováděly by svou politiku na úkor malých států.

Macron přichází i s pozoruhodnou myšlenkou na vytvoření evropského azylového úřadu. A opět nás blíže s jeho úkoly neseznamuje. Bude snad rozdělovat uprchlíky mezi jednotlivé státy, bez ohledu na jejich souhlas či nesouhlas? V tom případě, proč zároveň navrhuje vytvoření společné pohraniční stráže. Protože pokud by společná pohraniční stráž poctivě vykonávala službu a nepustila přes hranice žádného ilegála, pozbývá evropský azylový úřad svůj význam, protože není komu udělovat azyl.

Jeho dalším návrhem je vytvoření společné evropské intervenční jednotky a společný evropský obranný rozpočet. S ohledem na to, že většina států EU je zároveň členem NATO a v Evropě působí i jednotky USA, je tento návrh v podstatě zbytečný; zvláště když se státy rozhodly, že budou na obranu dávat to co se zavázaly – dvě procenta z rozpočtu. A jak se zdá Francii, či spíše Macronovi, chybí ve francouzské armádě vojáci; a to i přesto, že mají Cizineckou legii, do které mohou vstoupit i vrazi; přesto chce Macron umožnit, aby občané EU mohli vstoupit do francouzské armády.

Jak se zdá, Macron hledá jakýkoliv způsob jak Francii, která má státní dluh ve výši 100% HDP, desetiprocentní nezaměstnanost a nereformovatelné pracovní prostředí, které mu pravděpodobně, díky silným odborům, zlomí vaz; upevnit vliv v Evropě. Protože kdyby své změny zamýšlel upřímně, tak první změnu, kterou bude razantně prosazovat, je zrušení nesmyslného, velmi drahého přesouvání Evropského parlamentu z Bruselu do Štrasburku a nazpět.

S jedinou věcí, s kterou lze souhlasit – stejné ekologické normy které platí v Evropě, musí platit u všech mimounijních výrobců, kteří své zboří dováží do Evropy. A to je trochu málo, na tak velkou snahu se zviditelnit.