Papež František je kacíř

K obvinění z kacířství (vysvětluje dopis) je potřeba dokázat, že “obviněný pochybuje nebo popírá, veřejnými slovy nebo činy, nějakou Bohem zjevenou pravdu katolické víry, a že toto zpochybňování a popírání je zavilé, tj. konané s vědomím, že zpochybňovanou nebo popíranou pravdu katolická církev učí jako pravdu Bohem zjevenou, a její zpochybňování nebo popírání je opakované“.

Tato podmínka je pro autory dopisu splněna tím (a autoři ho podle toho obviňují), že „papež František svými slovy a činy veřejně a zavile demonstruje svou víru v následujících propozicích, které protiřečí pravdě Bohem zjevené“. Z těch uvedených propozic, čili kacířských názorů, dokumentovaných z jeho projevů, by se z dvacetistránkového dokumentu jako nejrelevantnější mohly v kontextu katolického učení jevit tyto: 

Může být oprávněné, když někdo nemá sílu s pomocí boží milosti vykonávat objektivní požadavky božího zákona, jako kdyby se na oprávněného některé boží příkazy nevztahovaly. Věřící křesťan i s plnou znalostí božího zákona může dobrovolně zákon vážným způsobem porušit, aniž by se tím uváděl do stavu smrtelného hříchu. Je dokonce možné, že člověk může páchat hřích proti Bohu  tím, že plní Jeho příkazy a zákazy. Svědomí může plně a správně posoudit, že civilně (ale ne církevně) rozvedení katolíci žijící v sexuálním vztahu, včetně civilního sňatku, s novou osobou, mohou mít někdy morální pravdu a někdy to od nich Bůh i tak žádá, a smějí přijímat eucharist. Sexuální styk muže a ženy v manželství není jediný sexuální styk svým způsobem dobrý a morálně dovolený. Bůh nejen dovoluje, ale pozitivně si přeje pluralismus a diverzitu náboženství, křesťanského a nekřesťanského.

Západní tolerancí odchovaní věřící i nevěřící nekatolíci by k té poslední asi nadšeně kývli, nebýt jednoho konkrétního Františkova dokumentu nazvaného „Dokument bratrství“ oslavujícího pluralitu a diverzitu, který je v obviňujícím dopise uveden jako další příklad jeho kacířství: „Pluralismus a diverzita náboženství, barvy pleti, pohlaví, rasy a jazyka jsou vůle boží, vůle Jeho moudra, jímž stvořil lidské bytosti. Toto boží moudro je zdroj, z něhož právo na svobodu víry a svobodu být odlišní vyplývá.“

Stále nádherně mírumilovné, až spasitelské. Akorát že druhým podepsaným pod tímto dokumentem zvaným „Dokument o bratrství“ je Ahmad Al-Tayeb, vrchní imám mešity Al-Azhar, všeobecně pokládaný za „papeže“ sunitské větvě islámu. A tomu, jak víme, jeho svatá kniha a z ní odvozené zákony takové nesmysly zakazují. Papežovi ostatně církevní kánonické zákony také. Zvlášť v dobách náboženských válek, z nichž jedna taková už několik let mezi islámem a křesťanstvím probíhá.

Ale vraťme se do obviňujícího dopisu, k jeho nejostřejší žalobě, jíž je morální devastace církve prosazováním „kacířských a krimináních“ prelátů do vysokých pozic Římské Kurie.

„Ochranou a povyšováním kleriků vinných nemravnými a kriminálními sexuálními činy, jejich ochranou před tresty, i když tím působí církvi hluboký skandál a riziko kalamitních akcí civilních úřadů, projevuje nevíru v katolické učení sexuální morálky a ukazuje, že podpora kacířských a kriminálních kleriků je pro něho důležitější než blaho církve. Veřejným chválením individuí, kteří věnovali svou kariéru opozici proti učení církve a prosazování a páchání zločinů odsouzených božím zjevením a přírodním zákonem, dává světu vzkaz, že názory a činy těchto individuí jsou legitimní a chvályhodné.“

A jako obzvlášť okázalý příklad neúcty, troufalosti a urážky církve dopis uvádí, že v roce 2016 propustil všech 132 členů Pontifikální akademie života, nahradil je kleriky odmítajícími morální učení církve a zrušil povinnou přísahu členů dodržovat katolické učení o lidském životě, embryích, potratu a eutanazii.

Ale papež má důležitější věci na práci. Po líbání střevíců africkým politikům mu leží na srdci kadeřnictví „v křesťanské stylu“, jaké v době, kdy vycházel dopis, kázal italským kadeřníkům a kadeřnicím a nabádal je, aby svoje salóny udržovali oproštěné od drbů a pomluv. Za příklad aby si brali svatého patrona lazebníků a stylistů peruánského světce Martina de Porres, který nikdy nikoho nepomlouval.  „S jeho pomocí budete moci pracovat křesťansky, s laskavostí a zdvořilostí k zákazníkům, vždy s laskavým slovem, a nepodléhat pokušení klepů, které se tak snadno rádo vloudívá do vašeho pracovního prostředí, jak všichni víme. Pracujte profesionálně a správně a tím vykonáváte pozitivní příspěvek ke společnému dobru společnosti. Neházejte bomby pomluv. Pomlouvači jsou jako teroristé a jejich zbraně ničí pověst druhých lidí. Neházejte na lidi bomby pomluv, kousněte se radši do jazyka! Na terorismus ve společnosti není místo!”

Teologie vysokého kalibru. Po tomhle papeži bude ještě svět prstíčkem hrabat.

Autor: Benjamin Kuras