25.2.2015
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Otázky a odpovědi po tragédii v Uherském Brodě. To je zase síla

Sdílejte článek:

FRANTIŠEK MATĚJKA 25|02|2015

Marně čekám na rozumné odpovědi od představitelů státu a policie na otázky novinářů. Ti snad dokonce soutěží v tom, kdo položí nejpitomější otázku ze všech. „Byl to šílený střelec?“ „Jak se to mohlo stát?“ „Nepomohlo by omezení nošení a držení zbraní?“ „Jak je možné, že měl zbrojní průkaz?“ „Byl to vyšinutý člověk?“ Perlou v této hitparádě je pak otázka: „Co uděláte, aby se to neopakovalo?“ Ta je fakt dobrá. Stejně dobrá, jako reakce ministra vnitra Chovance.

[ad#hornisiroka]

„Byl to šílený střelec?“ Tak předně skutečnost, že střelec zabil několik obětí, neznamená, že byl automaticky šílený. Šílenost není měřitelná a označení jejích průvodních projevů podléhá vnějším pravidlům hry, stanoveným těmi, kteří se většinově za šílené nepovažují. Co je a co není tzv. šílené je navíc dost poplatné době a toto označení slouží mnohdy jen jako alibi při zdůvodňování příčin nějakých stavů a dějů a jako mediální náhražka antidepresiv ze strany těch nahoře k těm dole. Pokud bychom navíc měli zkrat jednoho použít v rámci nepřípustné presumpce viny jako odůvodnění plošných opatření proti všem, pak bychom mohli rovnou sebrat řidičské průkazy polovině řidičů. Stačí se podívat na jejich chování v zácpě.

Gunmanshandjpg

„Nepomohlo by omezení nošení a držení zbraní?“ Zpřísnění podmínek pro legální držení zbraní podobné činy neodvrátí. To bychom mohli rovnou odebrat zbraně i řadě policistů, městských strážníků a vojáků, protože momentální zkrat může postihnout každého z nás. Koneckonců ti z vás, kteří volají po zákazu zbraní mezi občany, protože jejich užití proti jinému je špatné, by zbraně policistům či vojákům neodebrali, přestože střílí po lidech také. A nesebrali byste jim zbraně přesto, že byl mezi nimi lesní vrah Kalivoda a každý rok mají ve svých řadách několik sebevražd služební zbraní, zatímco jiní se v činné službě podílejí na závažné trestné činnosti v organizované skupině. Ta důvěra v silové složky složené z cizích lidí a nikoli důvěra v sám sebe, ta je pro mě stěží pochopitelná.

„Co uděláte, aby se to neopakovalo?“ Nic. Možnost, že se to opakovat v různých obdobách bude, je rovna jistotě. Byl by zázrak, kdyby se něco podobného neopakovalo nikdy. Zabránit tragédii prostě nešlo a podobný čin se samozřejmě opakovat může. Tečka. A jelikož ani ministr vnitra Chovanec neodolal svrbění pýchy a na Primě pronesl, že „v České republice je drženo poměrně velké množství zbraní, je otázkou, jestli chceme, aby v české společnosti bylo tolik držitelů zbrojních průkazů,“ rád bych z pozice občana, který v paternalistický stát nevěří a opakovaně musel se zbraní v ruce na ulici nahradit jeho ochranářskou roli, když selhal, oponoval.

[ad#velkadolni]

Chybou nebylo, že střelec měl zbraň či dvě – ať už je držel legálně či nelegálně. To se prostě opravdu stát může. Chybou bylo, že tam zjevně neseděl nikdo, kdo by měl zbraň taky a pokusil se útočníka zneškodnit. Policie nemůže být nikdy na místě takové tragédie včas. Bylo by dobré, kdyby se občané připravili na možnost, že bude nutné, aby svůj život bránili sami. A když nebudou muset, jedině dobře. Ostatně lidé by si měli znovu osvojit jeden fakt, který svou dosavadní socializací ztratili: Jejich život je zkrátka jejich. Ne státu, ne policistů, záchranářů, hasičů, souseda nebo ministra vnitra. Jo, to je nakonec základ všeho. Uvědomit si, že můj život patří mně, a že pomocnou ruku nakonec nejjistěji najdu na konci vlastní paže, nikoli na konci paže ministra vnitra Chovance.

ZDROJ: František Matějka

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky