31.3.2016
Redakce
0
Kategorie: Politika

Čína a my: Opravdu tohle potřebujeme?

Sdílejte článek:

JINDŘICH ČECH 31|03|2016

Ubrečený Jarda, někdejší socanský ministr obrany, pozdější likvidátor ČSA, přichází nyní jako velký zprostředkovatel hospodářských styků s Čínou. Tomu samozřejmě předcházela Zemanova návštěva v Čině kde zanechal dojem jednoho z několika exotických patolízalů kteří si návštěvou Číny utvrzují svoje narcistní ego.

[ad#clanek-respo]

Ale ve vtírání jej už poněkud předběhl někdejší premiér Nečas, který aby si ho pozorně všimla čínská strana, prohlašoval dalajlámismus za intelektuální módu, která ohrožuje náš export. Pekingu je ale jedno, co si nějaký český nádiva myslí. To je na tuzemském řiťolezectví nejhorší – zbabělost z podstaty, hloupost a nedostatek důstojnosti.

Koho z těchto politiků doopravdy zajímá existence tisíců pracovních táborů v Číně. Koho z nich zajímají „dětské tábory“ v Číně, kam zavřeli statisíce „přespočetných“ dětí v důsledku politiky jednoho dítěte, a kde tihle sirotci, sebraní rodičům nebo rodiči pohození, vyrůstají jako bezprávní otroci v továrnách, kde i žijí, spí, otročí. To je jejich celý „dětský“ svět, to je jejich život až do smrti. A i když to zdánlivě funguje a otrocká práce je hospodářsky úspěšná, nebudeme se přece tvářit, že tisíce pracovních táborů a cenzura a strach a mučení a mizení lidí je normální.

I když čínský hospodářský “zázrak” byl nastartován politikou Richarda Nixona díky němuž vystoupil tento stát z mezinárodní izolace, Spojené státy se nikdy nevzdaly své role při ochraně lidských práv v Číně. Při návštěvě Spojených států v roce 1997 se čínskému prezidentu Ťiang Ce-minemu (proamerický světa znalý muž, ovšem také jeden z “tchiennmeských katů” spoluzodpovědných za masakr stovek studentů) dostalo řady připomínek k otázkám lidských práv a situaci v Tibetu. Bill Clinton tehdy tlačil na otevření rozhovorů Číny s dalajlámou a sdílel s čínským prezidentem obavy ze situace v Severní Koreji a stejné rozhovory vedl Clinton při své pozdější návštěvě Číny. I když je Miloš Zeman pouhou amébou proti úřadu amerického prezidenta přece jen si mohl zachovat alespoň trochu státnické důstojnosti a nešaškovat s gigantickým českým vývozním artiklem – Krtečkem a zmínit náš pohled na lidská práva.

To co sem chtějí ovšem naši političtí vůdci zatáhnout, nemá s rozvojem hospodářství nic společného. Čínští investoři sem vstupují jako na dobyté území a stáváme se mateřskou lodí jejich politických a mocenských zájmů.

V době návštěvy Billa Clintona se americký prezident dozvěděl, že Čína musí vytvořit 24 milionů pracovních míst ročně, jinak hrozí vážné sociální nepokoje. To číslo se zcela jistě nezmenšilo, spíše naopak. Čína proto musí vzbuzovat zákonitě obavy. Když dokáže vyrobit kus látky díky otrocké práci a podhodnocené měně desetkrát levněji než je to možné vyrobit v Evropě, lehce to nízkou cenou zvyšuje naší životní úroveň ale maximalizuje to zisky nadnárodních společností. Ale to tohoto exkluzivního klubu nepatříme a jak to tak vypadá ani patřit nebudeme.

V roce 2005 oznámil ústřední statistický ústav v Pekingu počet obyvatel 1 miliardu 300 milionů. I když se čínský vývoj zdá nezadržitelný a Čína vlastní značné rezervy je přesto křehkou ekonomikou s odvrácenou stranou na níž vládne chudoba. Kdyby se teoreticky stalo to co říká Donald Trump, tedy že převede všechnu výrobu zpět do Spojených států, jak dlouho by čínské rezervy vydržely? Celosvětově by se patrně zvedly ceny, ale díky tomu by se omezil konzum ale zvedl počet pracovních míst. Dnes si každý může koupit díky investičnímu fondu China-Us Growth Fund kus asijského boomu ale že se z tohoto kapitálu financuje zavírání továren které jsou vzápětí otvírány v Šanghaji nikoho moc nezajímá. Čína přilákala v roce 2005 zahraniční investice v hodnotě 53 miliard dolarů, Spojené státy skončily na druhém místě se 40 miliardami a do Ruska dorazila pouhá 1 miliarda investic. Jak za takové situace může obstát křehký český průmysl?

Svět při investicích v Číně pouze riskuje. Půjčujeme Číně provaz na kterém se nás bude snažit oběsit. V době kdy se Čína chlubí že prorazila hranici ve výši ročního průměrného příjmu na osobu a kdy se žebříčcích časopisu Fortune objevují první čínští miliardáři je naopak nuceno 800 milionů rolníků přežívat s 350 dolary na osobu ročně. Vedle tohoto nepoměru čelí Čína dalšímu. Je to demografický problém nepoměr mezi muži a ženami. Tito muži, “suché větve” jsou odsouzeni žít bez rodiny a dětí a už v minulosti to vedlo k prudkým společenským nepokojům, kterých se obává i dnešní vedení.

Na čínských vysokých školách dochází i k útokům v “americkém stylu”. Sice se nestřílí ale tu a tam některý student ubije několik svých spolužáků například kladivem. Ministerstvo školství dalo provést šetření a podle jeho výsledku má 16-25% duševní problémy od paranoie po depresi. Vysvětluje se to tak, že v případě studentů z chudých rodin (a ta chudoba bývá opravdu hluboká) stresovaných vymáháním školného a posměchem bohatších spolužáků spojeného s trvalým hladověním dochází ke zkratu. Výsledek jsou útok nebo sebevražda… I to je odvrácená strana čínského hospodářského úspěchu.

Čína se také vrátila do doby uhelné. Nad Čínou a Indií visí neustále obrovský mrak smogu a díky stratosférickému proudění končí i v plicích Evropanů. To je také daň za lacinou výrobu.

Pak je pořád otevřená otázka lidských práv. Když byla zatčena devětadvacetiletá Ma Weihu, našla u ní policie schovaný heroin. Za to je ovšem v Číně trest smrti. Pachatelka byla ale v době zatčení těhotná a trestní zákoník nepřipouští hrdelní rozsudek pro ženy v jiném stavu. Zatčená byla tedy převezena do nemocnice v Kangtai, byl jí proveden potrat a pak byla zastřelena. Soudní protokol pravil, že odmítala spolupracovat.

Soudní moc v Číně nechává každoročně popravit přinejmenším 10 000 osob, toto číslo pětkrát převyšuje počet rozsudků vykonaných v celém světě včetně Ameriky. V Čchang-ša hlavním městě provincie Chu-nan, vzali učitelé 1. října 2004 stovky žáků na zvláštní výlet, za odměnu. Ve sportovní hale mohly děti z obou stupňů základní školy (6 – 16 let) spolu s dalšími 2 500 diváky přihlížet popravě šesti odsouzených. U příležitosti státních svátků pořádají také místní úřady veřejné popravy jako atrakci.

Všude přítomná korupce je také součástí normálního života Číny. Otcův hlas se nahrávce telefonního rozhovoru chvěje rozrušením: “Dozvěděl jsem se, že mému synovi podařilo složit přijímací zkoušku na universitu. Kdy dostaneme oficiální vyrozumění aby se mohl zapsat?” Na druhé straně drátu mu odpovídá funkcionář university:”To není tak jednoduché. Prokázali jsme vám velkou laskavost a očekáváme vděčnost. Dám vám jméno společnosti a číslo bankovního účtu. Takových hovorů se odehrávají tisíce. Šíření úplatkářství je tak závažné, že státní prokuratura nabídla odměnu 100 000 jüanů každému kdo odhalí nepoctivého úředníka, ale žádné výrazné výsledky se jak známo nekonají.

[ad#clanek-respo]

Pokud se v dohledné době stane nevyhnutelným to co anoncuje Donald Trump, převedení výroby zpět domů z Číny, čínská ekonomika se okamžitě zhroutí a nastane chaos. Celý svět to sice pocítí ale také ho to vlastně do budoucnosti posílí. Rusko je už prakticky na zádech a další vývoj světa bude na Spojených státech, Japonsku a Evropě.

Ovšem tohle sebestředný Zeman nechce vidět a spolu s ubrečeným Jardou nás budou tlačit do naprosto podřízeného stavu vůči čínskému partnerovi.

Opravdu tohle potřebujeme?

(Zdroje: Federico Rampini – Il secolo cinese, Paul Johnston – Dějiny 20. století, Bill Clinton – Můj život.)

ZDROJ: Jindřich Čech

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 2,92 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky