ODS na cestě k zániku

Občanská demokratická strana na svém 32. kongresu potvrdila, že prostřednictvím mechanismu marginalizace transformačních politických subjektů spěje k bezvýznamnosti.

Devadesátky plné naděje a očekávání

Česká politika nese dodnes otisk 90. let. Strany, které tehdy stály u zrodu nového politického systému, vstupovaly do veřejného života se značnou autoritou. Reprezentovaly svobodu, tržní ekonomiku a návrat na Západ. Pro mnoho lidí představovaly naději, že se Česká republika rychle přiblíží Rakousku, Německu či Skandinávii.

Jenže, jak roky plynuly, tato naděje se začala střetávat s realitou každodenního života – a právě z tohoto střetu se zrodil mechanismus, který postupně vedl k marginalizaci transformačních stran jako byla ODA či ČSSD a jejichž osud bude pravděpodobně následovat ODS.

Nové století přineslo zklamání

Česká transformace byla v mnoha ohledech úspěšná. Přinesla otevřenou ekonomiku, příliv zahraničních investic, modernizaci infrastruktury a vstup do západních struktur. Zároveň však vytvořila i hluboké nerovnosti, které se naplno projevily až po dvou desetiletích. Zatímco velká města bohatla, některé regiony zažívaly úpadek.

Oproti očekávání mzdy rostly pomalu a rozdíl mezi českými platy a západoevropskými cenami se stal trvalým zdrojem frustrace. Bydlení se stalo nedostupným pro mladé rodiny, veřejné služby se potýkaly s nedostatkem personálu i financí a energetická politika s bezradností. K tomu se přidaly privatizační excesy, korupční kauzy a pocit, že stát není schopen zajistit spravedlivé prostředí pro všechny.

Zdá se, že špatný byl už začátek

Voliči tyto problémy vnímají skrze vlastní životy. Když mladý člověk nedosáhne na hypotéku, když starší lidé čekají měsíce na lékaře, když se lidé obrazně řečeno dívají na své výplatní pásky a srovnávají je s cenami v obchodech, vzniká pocit, že „něco je špatně“. A tento pocit se přirozeně obrací proti politickým stranám, které byly u moci v době, kdy se nastavovala pravidla dnešního systému.

Minulé zásluhy se staly přítěží

Česká společnost má hluboko zakořeněnou nedůvěru ke státu a institucím. Normalizace zanechala generaci, která se naučila spoléhat sama na sebe a nevěřit autoritám. Když se k tomu přidala různorodá transformační zklamání, vznikla směsice skepticismu, individualismu a pocitu, že „politici si stejně dělají, co chtějí“.

Změna znamená popřít sebe sama

Vymanění se z mechanismu marginalizace je možné, ale mimořádně obtížné. Vyžaduje hlubokou proměnu, která zasahuje do samotné identity politické strany. Nestačí kosmetické změny programu ani výměna několika tváří. Je nutné opustit rétoriku, která se opírá o zásluhy z minulosti, a nabídnout novou vizi, která odpovídá problémům dnešní doby. Pro ODS by to znamenalo především přiznat chyby transformace a jejich důsledků, které nesou občané na svých bedrech dodnes.

Sebevražda z bohorovnosti

Česká republika tak nabízí učebnicový příklad toho, jak se transformační strany mohou stát obětí vlastního úspěchu i neúspěchu zároveň. Ačkoliv platí, že žádná politická marginalizace není definitivní, víkendový kongres ODS ukázal, že tato strana nedokáže opustit vlastní minulost, neumí přiznat své chyby, ani nabídnout novou vizi, a proto sotva může získat zpět důvěru společnosti.

Složení nového vedení strany naznačilo, že ani tentokrát se ODS nehodlá vydat na náročnou a bolestivou cestu zásadní proměny. Tato strana si naopak se sebevražednou bohorovností nejspíš zvolila trajektorii svého postupného zániku.