29.11.2017
Kategorie: Společnost

Ochrana slabších před silnějšími

Sdílejte článek:

VELKEJ KÁ

Když se někde probírá smysl státu a proč jej tak potřebujeme, zaznívá argument, že bez státu by slabší neměli ochranu před silnějšími.

[ad#textova1]

Jedna linie protiargumentů je vysvětlení, že by slabší měli ochranu i bez státu, což rozhodně není věc jednoduchá a intuitivní, takže ji zpracovává mnoho autorů v knihách, kde popisují různé podrobnosti, jak by to mohlo bez státu fungovat; ať už (pů)jde o Urzův Anarchokapitalismus, nebo o Friedmanův Machinery of Freedom. Nekladu si tudíž ambice, že bych to vysvětlil jedním článečkem (podle mě to ani není možné, jakkoliv by to bylo skvělé).

Co ale mohu stručně vyvrátit (s upřímným zapojením logického myšlení na straně čtenáře), je s původním výrokem svázaný výrok jiný – že díky státu mají slabší ochranu před silnějšími. Stát má obrovskou sílu (považte tu ozbrojenou armádu vojáků, policistů a dalších); na druhé straně je jeho občan, který je vůči státu slabý. Pokud tedy stát musí dle toho výroku něco zajistit, pak je to ochrana občanů před státem. Různí teoretici a optimisté vysypou jistě z rukávu různé zákony a předpisy, jež státní moc krotí a dávají jasné hranice jeho silovým složkám. Praktici a skeptici však vidí, že zákony i hranice se neustále mění, protože je tvoří lidé, kteří k tomu mají zákonodárnou sílu. Před těmito silnými lidmi je pak ochrany jen velmi málo, protože si zákony přizpůsobí po svém a ochrana slabších se stává iluzí – slabší nejsou těmi, kdo tvoří zákony; navzdory myšlenkám demokracie slabší pouze podpírají silnější svými hlasy ve volbách.

Že ta ochrana selhává, nám ukazují dějiny i současné dění. Zplynování bezbranného obyvatelstva v Třetí říši, vyhladovění bezbranného obyvatelstva na Ukrajině, nebo třeba pokutování sedmdesátileté ženy v nemocnici za to, že spadla z kola. Státní moc postupuje systematicky proti různým skupinám (Židé, kulaci, řidiči, hospodští) i nesystematicky proti jednotlivcům (babičky s koly, chodci na přechodu, FAU), aniž by se jakkoliv zamyslela nad tím, co dělá; a že ubližuje slabším, které má chránit. Smutným faktem tedy je, že stát žádnou zárukou není – naopak dává silnějším ještě větší sílu – a není tedy na škodu hledat (a podporovat) jiná řešení, a to i ve světle mého předchozího článku o tom, že kvůli neustálým svévolným změnám společenské smlouvy (a jiných smluv) není stát důvěryhodným partnerem.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Velkej Ká

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...