O učitelích s láskou

V mém minulém článku jsem neměl v úmyslu hanět učitele za to, že nejsou dostatečně aktivní a už vůbec je nechci hanět za to, že snad nepracují nebo nepracují dostatečně.  Hlavně však a především nechci žádného učitele hanět, že není aktivista.  Na hrdinství a sebeobětování není žádné společenské právo a každý pracovník ve školství má ve vlastních rukou, co udělá se svým volným časem po práci. A pokud bude mít pocit, že by své profesi chtěl věnovat víc než jen pracovní dobu, může si zvolit dobrých 196 možností, které jsou lepší než psaní obskurních blogů.

Chci proto hned na začátku říci, že učitelé pro mě nejsou viníci současného stavu. Respektive jsou asi tak stejnými viníky tristního stavu školství, jako jsem já  osobně vinen tristním stavem půdy a každý volič stavem správy naší země. Se značnou mírou sebekritiky je možné tvrdit, že jsme všichni málo rozpoznali, že nám salámek po salámku berou postupně všechno a když jsme to zjistili, tak jsme se nenasrali doběla, neuspořádali jsme revoluci, nepověsili všechny viníky (i nevinné) na kandelábry, vlastně jsme to tiše zkousnuli a někteří jsme si v tristním stavu naší země alespoň našli vlastní kousek svobody nebo trochu peněz. Případně tomu okrajování svobod ještě tleskáme v přímém přenosu.

Chci říci, že učitele považuju vedle svobodných matek za největší oběti moderní doby.

Zemědělci sice neudělali nic s půdou, ale alespoň si zařídili byznys s dotacemi, který je dobře uživí  a oni mohou bez uzardění tvrdit, jak jsou šetrní k přírodě a dělají všechno dobře. Někteří ještě chodí na milion chvilek na přivýdělek a zkoušejí zlikvidovat svojí největší konkurenci.

Železničáři mají také zpoždění a všechno trvá strašně dlouho, nehod je čím dál víc, ale alespoň mají dobré odbory a záviděníhodné platy.

Doktoři vypisují debilní lejstra o ničem a plní ISO normy, které jsou sice horší, ale za to dražší, ale alespoň se pravidelně dostávají do parlamentu či senátu a jsou schopni si vydupat minimálně valorizace svých peněz. Sestry rovnou vypadly do Rajchu…

Jen učitelé jaksi zůstali s holou řití. Makají víc, žactvo je den ze dne drzejší, požadavky na jejich výkon rostou… a výsledek jejich práce se propadá ve srovnávacích testech stále dolů. Každý si na ně otevře hubu, (včetně Vidláka), každý jim dává panské rady (včetně Vidláka), u nikoho nemají zastání, ředitele si nemohou vybrat sami, to zřizovatel a celkem spolehlivě jim pak šéfuje někdo, kdo je ani na minutku nepodrží ani před hysterickou matkou, ani před namachrovaným otcem, ani před šikanózním utřinosem. O nějaké podpoře shora od inspektorů či ministerstva si mohou nechat jen zdát.

Říkám, že je to pěkně nespravedlivé. Vlastně učitele ani nemůžeme obvinit, že nic nedělají a berou za to velké prachy.  Nikdo se nebojí, že by odešli hromadně do zahraničí, jako to udělaly zdravotní sestry, každá stávka se obrátí proti nim a kterékoliv vyšší zvíře v jejich struktuře je nechá na holičkách. Dá se to nazvat, že chudoba cti netratí?

Vidlácky ale říkám, že také není nikdo, kdo by se za učitele postavil. Určitou výjimkou je mladý Klaus, ale ten to dělá kvůli svým politickým bodům a ne kvůli učitelské profesi.  Stejně tak vidlácky říkám, že v dnešním řevu požadavků na všechny strany a pro všechny možné i nemožné organizace, ty učitelské požadavky v podstatě nejsou slyšet.

A protože nejsou slyšet, tak jako by ani neexistovaly. Veřejnost o učitelích ví jen tolik, co se řekne na třídních schůzkách. Já si až předevčítrem přečetl z odkazů nějaké ty učitelské blogy a dost jsem se dozvěděl i přiučil. Přál bych si, aby jich bylo víc. Přál bych si dát Standovi i jiným učitelům čtoucím tento blog prostor, aby o sobě mohli mluvit.

Svým způsobem je dnešní situace učitelů možná způsobená tím, že jsou takřka bez výjimky heterosexuální a bílí. Těch se žádná neziskovka nechytne a nevytáhne do médií učitelskou otázku… leda tak jejich konečné řešení. A ještě hůř, jsou to většinou ženy, ještě si dovolily mít rodiny a děti, dovolily si nemít moc peněz a dovolily si nevystupovat s požadavky, až jsem jim to měl skoro za zlé…

Tož se vám učitelům omlouvám a prosím zapomeňte na moje panské rady o tom, jak být mediálně slyšet.

Přesto bych si ale přál, abyste slyšet byli. Vy učitelé, ne ministr, ne rektor UK, ne Kartouz. Vy, co chodíte do školy a snažíte se z dětiček něco udělat a kromě normální lidské lenosti vám ještě hážou klacky pod nohy i vaši nadřízení. Přál bych si, aby existovala ve veřejném prostoru školská otázka, kterou by moderovali a směrovali sami učitelé. Přál bych si mnoho a mnoho článků o školství, které by psali sami učitelé.

Když už my Češi neděláme hrdiny, nejdeme do toho prsama, nebojujeme marné bitvy, tak alespoň by nás mohlo být slyšet ne? Když to zvládne nějaký influencer Kovy…

A pokud můžete, zapomeňte můj minulý článek. Chtěl jsem v něm vyjádřit v podstatě to stejné, co jsem napsal dnes…