
Rusové chystají invazi z Běloruska a Brjanské oblasti RF!
VK
Rusové zaútočí z Běloruska a z Brjanské oblasti na severní regiony Ukrajiny! Už mě unavuje, že Bělorusko stále představuje hrozbu, že ho Rusové zatáhnou do války proti nám, prohlásil Zelenský po zasedání bezpečnostní rady! Šéf NATO vysvětloval, proč Evropa musí začít zbrojit a chránit se sama! Vznik EAF je prakticky nevyhnutelný a transformace EU na válečnou ekonomiku nezbytná, protože evropskou ekonomiku už zachrání jen zbrojení!
Bezpečnostní a hospodářská architektura Evropy prochází nejzásadnější transformací od konce druhé světové války, přičemž dynamika transatlantického partnerství se nezvratně mění. Nedávná prohlášení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského o hrozbě otevření nové severní fronty z Běloruska a Brjanské oblasti, společně s varováním generálního tajemníka NATO Marka Rutteho ohledně jaderných cvičení Moskvy a Minsku, podtrhují naléhavost situace.
Rutteho klíčový vzkaz však mířil do vlastních řad: Spojené státy s 350 miliony obyvatel již nebudou dotovat obranu pětisetmilionové Evropy před stopadesátimiliónovým Ruskem. Tento geopolitický zlom staví evropské lídry před hotovou věc. Výsledkem je urychlená transformace Severoatlantické aliance a vznik Evropských ozbrojených sil (EAF – European Armed Forces) jako autonomního pilíře západní obrany. Za tímto vojenským posunem se však skrývá hluboká ekonomická motivace, která zásadně mění chování evropských elit.
Po celá desetiletí spoléhala Evropa na vojenskou hegemonii Washingtonu. Alianční závazek kolektivní obrany podle článku 5 byl de facto garantován americkým jaderným arsenálem, strategickým letectvem a logistickou kapacitou. Tento model je však neudržitelný. Vnitřní politický tlak v USA, rostoucí tlak ze strany Číny v Indo-Pacifiku a ekonomická realita donutily americkou administrativu k přehodnocení priorit.
Transformace NATO v současnosti nespočívá “zatím” v jeho zániku, ale v radikální internalizaci odpovědnosti. Aliance se mění z organizace řízené z Washingtonu na koalici dvou zcela nerovnocenných pilířů – severoamerického a evropského. Severoamerický pilíř bude snad poskytovat strategické odstrašení, zpravodajská data a satelitní krytí, zatímco konvenční obranu evropského kontinentu musí plně převzít Evropané. S čím a jak, to není jasné. Tato reforma vyžaduje nejen zvýšení výdajů na obranu nad rámec historického minima dvou procent HDP, ale především strukturální unifikaci roztříštěných evropských armád.
Vznik EAF má už reálné základy
Myšlenka společné evropské armády byla dlouho považována za utopický projekt federalistů, který narážel na neochotu národních států vzdát se suverenity v oblasti obrany. Ruská SVO na Ukrajině a nekompromisní postoj Washingtonu však tyto psychologické a politické bariéry zbořily. Evropské ozbrojené síly (EAF) nevznikají jako konkurence NATO, ale jako jeho integrovaná evropská pobočka a zároveň jako samostatné rameno Evropské unie pro krizové situace.
Hlavním pilířem EAF je integrace velení a standardizace výzbroje. Současný stav, kdy evropské státy využívají desítky různých typů tanků, stíhacích letounů a dělostřeleckých systémů, logisticky paralyzuje jakoukoli dlouhodobou operaci. EAF zavádí jednotné standardy a společné nákupy techniky, což dramaticky snižuje náklady a zvyšuje akceschopnost. Struktura EAF se opírá o tři základní elementy:
- Síly rychlé reakce (Rapid Deployment Forces): Permanentně nasaditelné mezinárodní divize schopné zasáhnout kdekoli na hranicích EU do 48 hodin.
- Společné velení a logistika (Joint Command and Logistics): Centralizované strategické velitelství, které odstraňuje byrokratické překážky při přesunu vojsk přes vnitrostátní hranice Evropy.
- Evropský obranný fond: Masivní finanční injekce do vojenského výzkumu, vývoje autonomních systémů, kybernetické bezpečnosti a satelitní konstelace pro sledování bojiště.
Ekonomický paradox: Zbrojení jako lék na evropskou recesi
Abychom pochopili rychlost, s jakou EU k této transformaci přistoupila, je nutné analyzovat její hluboké vnitřní ekonomické problémy. Řada předních ekonomických analytiků upozorňuje na to, že Evropská unie se potýká s vleklým propadem průmyslové výroby a celkovou stagnací již od roku 2019. Tento trend fatálně prohloubila covidová krize, následná inflační vlna a ztráta přístupu k levným ruským energiím, což tvrdě zasáhlo zejména německé průmyslové jádro. A zbytek dorazil Green Deal a zelení extrémisté v EU.
Tradiční civilní odvětví ztratila globální konkurenceschopnost. V této krizové situaci se masivní válečné zbrojení a transformace unijní ekonomiky na poloválečnou či válečnou výrobu stávají pro evropské lídry vítaným makroekonomickým stimulem. Analytici poukazují na to, že státní zakázky do zbrojního sektoru dokážou uměle oživit skomírající těžký průmysl, hutnictví, chemii a technologický sektor. Státem garantované miliardy proudící do výroby munice, těžké techniky a obranných systémů fungují jako masivní finanční injekce.
Zbrojení vytváří tisíce pracovních míst, generuje technologické inovace a maskuje strukturální nedostatky evropského hospodářství, které by jinak čelilo hluboké recesi. Tento ekonomický imperativ v praxi brutálně drtí oficiální politickou rétoriku, což nejlépe ilustruje současný paradox na Slovensku. Zatímco slovenský premiér Robert Fico dlouhodobě vystupuje s mírovými prohlášeními, odmítá státní vojenskou pomoc a cestuje za Vladimírem Putinem do Moskvy, realita na komerční bázi je diametrálně odlišná.
Slovenský prezident Peter Pellegrini nečekaně oznámil [1], že Slovensko dodá Ukrajině miliony kusů munice a toto číslo dál poroste. Proč? Protože zbrojařská výroba se stala klíčovým tahounem slovenského hospodářství a tvoří již celá 3 procenta HDP. Na tomto příkladu je jasně vidět, že i tam, kde politici verbálně propagují mír, ekonomický profit z poloválečného směřování nakonec zcela převáží.
Kopírování ruského modelu a politická neochota k míru
Tento ekonomický manévr však s sebou nese obrovské geopolitické a morální riziko. Evropská unie tímto krokem paradoxně začíná kopírovat ruský model transformace na válečnou ekonomiku. Moskva dokázala svůj HDP udržet v růstu právě díky tomu, že podřídila veškerý průmysl potřebám fronty a nahradila chybějící civilní investice masivní státní produkcí zbraní.
EU nyní fakticky nastupuje na stejnou trajektorii. Riziko tohoto modelu spočívá v tom, že válečná ekonomika se stává závislou na pokračování konfliktu. Pokud zbraně přestanou sjíždět z pásů a odjíždět na bojiště, ekonomický motor se zastaví a dostaví se ještě tvrdší ekonomický propad. Všimněte si, že EU kritizuje Rusko, že nechce zastavit válku. Ale je to vzájemné. Ani Brusel nechce válku zastavit a namísto tlaku na Zelenského, aby válku ukončil, mu EU posílá další desítky miliard EUR na pokračování války.
Tento ekonomický kalkul podle mnoha kritických politologů vysvětluje i flagrantní neochotu většiny evropských politiků požadovat po ukrajinských představitelích mírová jednání či kompromis. Pokud by byl nastolen mír, hlavnímu argumentu pro miliardové dotace do zbrojního průmyslu a pro vznik centralizovaných struktur jako EAF by ubylo na síle.
Pro evropské elity se tak pokračování konfliktu stává sice tragickým, ale pragmatickým nástrojem k udržení ekonomické aktivity a k dokončení federalizace evropské obrany. Místo diplomatického tlaku na ukončení války tak unijní politika usiluje o udržování válečného stavu, který legitimizuje transformaci Evropy v globálního vojensko-průmyslového hráče.
Hrozba na severu: Hybridní sevření a nová fronta
Důvodem, kterým politici tuto transformaci před veřejném obhajují, je údajná bezprostřední hrozba ze strany Ruské federace. Prohlášení Volodymyra Zelenského o přípravě nové severní fronty z území Běloruska a Brjanské oblasti ukazuje na strategii Moskvy maximalizovat délku frontové linie a vyčerpat ukrajinské zálohy.
Bělorusko již fakticky ztratilo svou vojenskou suverenitu a stalo se předsunutou základnou Kremlu. To je prostě realita. Společná rusko-běloruská jaderná cvičení, která monitoruje velení NATO, nejsou pouhým gestem. Jde o nácvik taktického jaderného úderu v rámci doktríny „eskalační dominance“.
Pro Evropu představuje toto severní sevření kritické riziko. Pokud by došlo k posílení ruských pozic v Bělorusku, takzvaný Suwalský koridor – úzký pás země spojující Polsko a Pobaltí – by se ocitl v kleštích. Pobaltí by tak mohlo být odříznuto od zbytku kontinentu.
Nově vznikající EAF proto má podle informací primárně operovat jako odstrašující síla na východním křídle. Technologická převaha Západu v oblasti umělé inteligence, přesného navádění a elektronického boje však nyní musí být zaplacena transformací celé evropské společnosti, která si zvyká na permanentní poloválečný stav. A bude to stát obrovské peníze a propad životní úrovně obyčejných lidí v EU.
Evropa lapená ve vlastní pasti zbrojení, bez něhož se EU už neobejde
Transformace NATO a vznik European Armed Forces jsou prezentovány jako nezbytná reakce na tzv. ruskou agresi a americký izolacionismus. Pod povrchem geopolitických hesel se však odehrává nebezpečná hospodářská hra. Evropa, která od roku 2019 ztrácela dech, našla v militarizaci nový ekonomický model. Nyní se to potvrzuje s plnou silou společně s tím, jak je zjevné, že USA se nejen už nechtějí podílet na financování obrany EU, ale dokonce se zdá, že USA se začínají chovat k Evropě jako protivník.
Přijetím poloválečné ekonomiky po vzoru Ruska sice EU dokáže krátkodobě oživit svůj skomírající průmysl, ale stává se tak rukojmím samotné války a jejího trvání. Politická neochota prosazovat mír ukazuje, že válečná mašinerie již začala diktovat diplomatickou agendu. Evropa sice buduje svoji strategickou autonomii a silnou obranu pro svých 500 milionů obyvatel, ale riskuje, že při obraně svých tzv. hodnot převezme paradoxně ekonomické a transformační mechanismy svého nepřítele v Rusku.
Vlastně se teď dá naplno prohlásit, že kdyby euronacisté v Bruselu neměli Rusko, museli by si ho vymyslet, aby proti němu mohli zbrojit. A nakonec potom i bojovat. Protože kdo zbrojí proti Rusku, tak zbrojí na válku s Ruskem, ne na svůj mír, ani na jeho udržení. A jaderné cvičení Rusů a Bělorusů potvrzuje, že i oni vědí, k čemu se schyluje, protože válka je v takové situaci nevyhnutelná.
-VK-


(13 votes, average: 4,00 out of 5)
Já su len vesnický sprosták,
ale nejde mi na pochop,
jak může zbrojení vyřešit tu ekonomickou katastrofu, do které se Eurosajuz vlastním ignoranstvím dostal?
Zbrojení sice může torzu Ukrajiny získat trochu času (a víc zlatých hajzlů), ale za cenu totální devastace ekonomiky Eurosajuzu.
A pokud to eurolumíci myslí vážně a opravdu Eurosajuz zbrojí proto aby to použil proti Rusku,
tak Eurosajuz nečeká devastace jen ekonomiky,
ale totální devastace.
Dokážete si představit, že europapaláši většinu evropských mužů naženou na východní frontu,
a doma zůstanou jen ženské, děcka, ….
…. a milióny primitivních emigrantů z Afriky?
Takoví jako Vy, naštěstí pro ně, je nedokáží ohrozit. To by lidi museli začít přemýšlet. Nutit lidi myslet je nejhorší zločin, který na nich můžete spáchat. Raději půjdou chcípnout do zákopů jako kanónenfutr. Mysleti k tomu netřeba, stačí jen tupě požrat trochu té skvělé propagandy z ČT a dalšího božího mejnstrýmu.
cit: Pokud by došlo k posílení ruských pozic v Bělorusku, takzvaný Suwalský koridor – úzký pás země spojující Polsko a Pobaltí – by se ocitl v kleštích. Pobaltí by tak mohlo být odříznuto od zbytku kontinentu.
…POBALTÍ BY MOHLO BÝT ODŘÍZNUTO…
A co by to znamenalo, kromě toho, že to zní jako mohutný ,propagandistický argument…Pobaltští tygři mají dohromady několik set kilometrů pobřeží, pokud se jedná o spojení s demokratickým světem. Šedesátikilometrový koridor dnes nemusí být blokován fyzickou přítomností armády, jak ukazují možnosti dronů. A potom Kaliningradská oblast je dnes taky fakticky blokována a nijakou hysterii to v rusku nevyvolává….
Jo, když politik nadělá dluhy a průsery,
tak jiné řešení než válka není. Válka smaže dluhy (všichni přijdou o všechno) a postaví obyvatelstvo do latě (kdo pípne proti vedení, je ruský agenta a na takové je za války šibenice).
.
A tohle začínalo jako mírové společenství pro usnadnění obchodu….
Omyl!
Ve válce nepřijdou všichni o všechno. Kdyby tomu tak bylo, žádné války by nikdo nepořádal a nefinancoval.
Další omyl je, že ojrouhnije začínala jako společenství pro usnadnění obchodu.
Od samého začátku šlo o fašistický projekt IV. Říše, který založili a stále vedou originál fašounské rodiny.
Komplot…
…a bezmoc těch, kteří mu nedokáží vzdorovat
Bezmoc spočívá v naší roztříštěnosti. Patřím do názorového spektra těch, kdo by komplotu rádi odolávali, ale…
Nedokážeme se stát mocnou politickou silou, protože máme individuální ambice. Kdo ví všechno nejlíp, těžko vyjde s těmi, co mu občas oponují. A tak se zakládají politická uskupení, která pro svůj počet nemají šanci proniknout do mocenských, rozhodovacích center, stuktur. Naše hlasy skončí sice ve volebních urnách, ale každý z nás je nahází svému oblíbenci, Oblíbenec má sice přibližně tytéž názory jako další oblíbenci, ale to víte… Můj oblíbenec je pro mne oblíbenější, než oblíbenci jiných nositelů totožných názorů. Pak nám nezbývá nic jiného, než kritizovat z našeho současného samizdatu ty, kteří se dokázali účelově semknout, aby nám vypálili rybník.
Takže, co vlastně zbývá z té hroudy zlata, kterou jako občané představujeme? Místo vzdoru a stejnému sjedocení jako učinila protistrana, nabízíme roztříštěnost. Prokletí intelektuálů spočívá v tom, že se dopracují k samostatnému myšlení a jako individuality prosazují svůj názor. To vede k tomu, že jsme se (zatím nikdy) nestali silou schopnou prosazení na národní scéně. Když sečteme ztráty hlasů hozených pidistraničkám, máme z hroudy zlata jehlu ztracenou v kupce sena.
A tak musíme (s)trpět od účelově sjednocených všechno, co si na nás vymyslí. Nelíbí se nám jejich politika, nesouhlasíme se sjezdem německého Landsmanschaftu, ale pokud nejsme sjednoceni a tudíž se neprosadíme, vlastně jsme si ten sjezd ve městě Brünn zařídili sami. I můj oblíbenec Vidlák riskoval se Stačilo! propadlé hlasy téměř 300.000 voličů. Ambice a zase ambice! Ty nás všechny spolehlivě zradí. Nedovedeme se prosadit jako jedna síla vzdorující úpadku.
A tak tu máme zbrojení, nadšenou propagaci ukronacistů, cpeme peníze do zlatých hajzlů a bidetů, aby se Mindič nažral a ukrajinská pokladna zůstala prázdná. Ale to všechno musíme strpět, protože jsme se při volbách vyoutovali. Musíme cpát peníze do horečného zbrojení, musíme se dívat na to, že ti, jež považujeme za hlupáky, nás svou (předstíranou) jednotou dostali mimo scénu. I tu TV a ČRo jsme jim kvůli své ješitnosti nechali. Takže pro příště. Těm, kdo nedovedou táhnout za jeden provaz, nezbyde nic jiného, než oči pro pláč. Takže nás čeká další Primula, další „očkování“, další stamiliardové zbrojení, další stamiliardová podpora Ukrajině, další úpadek při Green Dealu, další digitalizace a občas nějaký ten sraz těch, co bychom zde neměli, nebýt naší roztříštěnosti.Zavěrem apeluji do našich řad:
Nebuďte naštvaní na ty, kteří všechny ty akce organizují a podporují, ale na sebe! Je to naše selhání!
Mějte se hezky.
Za všechno může Lejnové Grýndýl. Průmyslníci vidí, že zbrojení je jediná možnost, jak zatím, než EU zmoudří, zachránit klasický průmysl – hutě, strojírenství, použitelnou energetiku, výrobu spalovacích motorů. A tak si platí Pávky, kteří štvou do války. Kdyby se jim ta válka náhodou podařila, tak se nic neděje, dokud továrny nebudou vybombardované, naopak by vydělávali ještě víc. Je to ovšem hraní se sirkama ve skladu výbušnin…
Stále vás ještě nenapadlo, že i ta krize je jen součást dlouhodobého plánu jak převést gayropu na válečnou federaci pro dobytí východních přírodních zdrojů pro západní chazary?
A to nejlépe za souhlasu debilizovaných ojroovcí.
50% euroovcí bude vždycky souhlasit s čímkoliv. V záplavě blbosti hrnoucí se z Brusele je už těžké rozlišit, co je příčina a co následek. Nicméně obrysy se už rýsují. Základem armády EU budou Ukři s týlovým zajištěním Německem na území Česka a pobalstských postsovětských států. Fronta zřejmě pro začátek bude na Ukrajině západně od Dněpru. Zelensky po dobytí Kyjeva odejde do exilu buď do Prahy nebo svých dač a paláců po celém světě.
Tuš kur.a tak co včil?
Už vim. Krasť jak straka bo když budeš měť za valčeńa tak přežiješ. Esli ni tak scypneš.
Gogo jsi omezený protože politici to dělají už 20 roků a zbytek populace jen o pár měsíců méně.