Nová vláda v kulisách deprese

Česká republika má novou vládu. Proces jejího vzniku i její složení jsou kontroverzní. Ústavní proces jmenování jel hodně mimo své koleje. A fakt, že to celé posvěcuje KSČM, je sám o sobě nepřijatelný. To vše se dělo v den výročí popravy M. Horákové, tedy i na Den památky obětí komunistického režimu. Alespoň se tato těžko zapamatovatelná data naplňují novým obsahem.

Máme se na co těšit? Hnutí ANO se ve vládě definitivně zbavilo všech, kteří alespoň na efekt předstírali samostatnou osobnost, názor a morálku. Nový objev, paní ministryně Malá, důstojně nahrazuje bizarnosti předchozí vlády. Za to, co řekla a říká, by v civilizované zemi měla okamžitě odejít. V Česku roku 2018 ji povýšili.

Ne vždy je devótní loajalita synonym pro neschopnost: například ministr životního prostředí Brabec je dlouhodobě hodnocen jako úspěšný a kompetentní, není důvod tomu nevěřit. Ministr je ale především tvor politický. Takže pokud jsou inspekční orgány MŽP podezřelé, že vycházejí vstříc zájmům Holdingu (hezky natočeno v dokumentu Selský rozum), je to na pováženou. A i dotace ze Státního fondu životního prostředí pro Lovochemii jsou cítit čímsi … neekologickým.

Nejistá oranžová substance

Nejhorší pohled v nové vládě se ale nabízí na ČSSD. Tato kdysi silná a sebevědomá strana vstupem do vlády fakticky uzavírá svou existenci. Vyjednávání o vládě jsme již popsali jinde. Vidina funkcí a mediálního zájmu zakryla jakoukoliv obezřetnost nebo naději do budoucna. Po dohodnutí podmínek a úspěšném referendu možná v Lidovém domě věřili, že i jim bude líp.

Slib jednoty a zásadovosti se ale rychle rozplynul. Miloš Zeman odmítl Miroslava Pocheho: snad z pomstychtivosti, snad z touhy po jiné koalici, pravděpodobně však kvůli obojímu. Ponechme stranou samu kontroverznost toho člověka a soustřeďme se na princip. Prezident nesmí kandidáta odmítnout, nemůže si vybírat. Ale dobře ví, že nečelí žulovému monolitu, ale nepevnému oranžovému želé.

Sociální demokraté nezklamali. Zemanova pátá kolona, respektive zejména pan Zimola, obratem bodl dýku do zad a řekl, že si jeho strana nenechá nic diktovat … protože na Pochem vláda ztroskotat nesmí. A přidali se i další. Andrej Babiš prý Pocheho nakonec navrhl, ale Zeman ho nejmenoval a pověřil vedením diplomacie Hamáčka. Buď nadvakrát porušil ústavu, nebo Babiš lhal.

Pravda ale bude jinde: Po tiché dohodě Babiše a Hamáčka požádal o toto řešení premiér Zemana ústně; to se smí. Výsledek je jasný: předseda Hamáček hodil Pocheho přes palubu a čeká se, až celý problém vyhnije. Oranžové želé tím dále řídne a mění se na jakousi paranormální ektoplasmu. Jmenování vlády na den slučovacího sjezdu ČSSD a KSČ je tak hodně realistickou symbolikou.

Slabý Babiš

Z celého smutného příběhu plyne několik poučení. Sociální demokraté se ani o fous nezměnili a míří plnou parou do zapomnění; zachránit je může jen zázrak. Miloš Zeman bude v čase, který mu je ještě vyměřen, zdaleka nejsilnější politickou figurou v zemi. A Andrej Babiš bude slabým premiérem.

Aby bylo jasno: ve věcech, na kterých mu záleží, bude silný dost. Kontroluje policii, tajné služby a FAÚ. Umí zakleknout na kohokoliv skrze další mocné složky, ovlivňuje státní zastupitelství a penězovody státu jsou mu zcela k službám. Ovládl ČEZ a jen tak se ho nevzdá.

Ale celkově vzato ustupuje na mnoha frontách. Silný premiér se pozná tak, že se nenechá zatlačovat a porážet tam, kde je jeho pravomoc jasná. Má dbát na dodržování pravidel, protože to jsou pravidla – ne proto, že se mu to hodí. Pokud to nedělá, zůstává jen cynickým dobyvatelem a odsavačem peněz. Svou obrannou síť si pak buduje hlavně proto, že ho dohánějí hříchy dávné i čerstvé minulosti.

Z této depresivní reality se budeme dostávat hodně dlouho.

[ad#pp-clanek-ctverec]