Nosit roušku je normální

Teď už ale víme, že by roušky naopak měli nosit všichni. Člověk totiž může být nakažený bez příznaků a plivat viry všude kolem. A přesně v téhle situaci rouškou účinně chránite ostatní – a lidé s rouškou chrání vás.

Já nejsem člověk, který vám to má říkat, ale tadyhle vám to říká třeba můj oblíbený chirurg Tomáš Šebek. Zevrubněji to pak dobře rozebírá můj kolega z internetů Petr Ludwig.

Zatímco na rozdíl od Tomáše nerozumím medicíně, mám trochu zkušeností s vystupováním před lidmi.

A jsem si naprosto jistý tím, že pokud lidi na veřejnosti mají začít nosit roušky, nejprve se to musí stát normální věcí, za kterou se nikdo nestydí. Bude se nám to hodit i do budoucna.

Roušky teď nekoupíte – ale věřím, že v rozumném horizontu budou. A už teď si roušku, která jistý účinek má, můžete vyrobit doma. Z hlediska učení ostatních roušky nosit má účinek stoprocentní.

A jak se jako společnost můžeme naučit nosit roušku? Je to jednoduché.

• Potřebujeme odvážné lidi, kteří to začnou dělat už dneska, i když se na ně někdo občas blbě podívá. Budou to prezentovat jako samozřejmou věc a budou na to hrdí.
• Jak lidí s rouškou bude přibývat, pocit trapnosti zmizí a nahradí ho radost z každého, koho v roušce potkáte. Podobná radost, jakou zažíváte, když vidíte někoho v tričku své oblíbené kapely.
• S přibývajícími lidmi se z nošení roušky bude stávat normální věc, nad kterou už se nikdo nepozastaví. Potkat někoho v roušce bude podobé, jako když v rádiu zahrají vaši oblíbenou písničku. Nic překvapivého, ale stále milé.
• Pak už může roušku nosit kdokoli, kdo se do té doby styděl. Lidí, co nosí roušku, bude dále přibývat.
• V ideálním případě jich může přibýt tolik, až lidem začne být trapné roušku nemít, a situace se otočí.

O fenoménu průkopníků dobře mluví Derek Sivers v tomhle tříminutovém videu s českými titulky – http://bit.ly/2Uer00M.

V Praze už se tenhle proces děje. Roušku nebo nějakou její náhradu má každý pátý, desátý člověk. A díky tomu už si nikdo s rouškou nepřipadá jako blbec. Začíná převládat ten dobrý pocit, že jste součástí nějaké skupiny.

Mimochodem mám podezření, že se na sebe lidi v rouškách usmívají. Nejsem si ale jistý – přes tu roušku to není vidět.

Před třemi dny to ještě takhle nebylo. A kde se stala změna? Našlo se pár prvních odvážných lidí, kteří s rouškou začali chodit ven.

Jak jsem se bavil s přáteli, v regionech jsou dosud lidi s rouškou ojedinělí. A právě tady je prostor pro vás.

Buďte těmi hrdiny na začátku a připojte se k nim. Právě díky vám se z nošení roušky během pár dní může stát úplně normální věc. Stačí být odvážnými na začátku, podpořit se navzájem a společně se to naučit.

Závěrem si dovolím jednu sugestivní poznámku.

Bez nadsázky přijímáme opatření devastující naší ekonomiku. Půlka z nás sedí na zadku doma, místo toho, aby dělali to, co mají rádi.

Pojďme udělat ještě jednu věc navíc, která je zadarmo, ale zato velmi účinná. I díky ní možná ta opatření nebudou trvat tak dlouho.

Jsme národem Přemka Podlahy – ušít si roušku zvládne každej. Kdo nešije roušku, není Čech!

• #nositrouskujenormalni, Ladislav Zibura