Nenažranci

Samozřejmě že se vždycky zaříkávají tím, že to dělají jen pro veřejné blaho a zdraví národa a bla bla bla bla bla bla bla, přičemž ve skutečnosti jde pouze o jedinou věc: vytřískat z lidí další peníze na vlastní rozhazování a na vlastní moc.

Pokud jde o ty „gangy“ černých tabáček, jejich snahou je samozřejmě uspokojit poptávku obyvatel středo- a západoevropských zemí po nezdaněných a levných tabákových výrobcích. A mám-li říct pravdu, mrzí mě, že nevím o žádné z nich. Kdybych věděl, kupoval bych cigarety u nich a nedal státu ani floka. Divíte se?

Nevím, čemu se mocní podivují. Úplně stejně to fungovalo ve Spojených státech v době vyhlášení prohibice, kdy poté mafie surově bohatla na pašování alkoholu z území s nižší restrikcí. Jen skromně podotýkám, že tento alkohol nesloužil jenom širokým masám, ale mafiáni bohatě zásobili i vlivné a mocné, kteří byli vyhlášením prohibice sami vinni, a ona na ně ve finále také dopadla. Jinými slovy: jestliže se útisk v nějaké oblasti zvýší nad tolerovatelnou mez, ekonomika si prostě najde jiné cestičky kudy neuspokojenou poptávku naplnit. To, že se jedná o ilegální či kriminální činnost, je naprosto vedlejší, s tím si totiž nikdo hlavu neláme.

Ale vlastně jsem chtěl mluvit trošku o něčem jiném. Stát, respektive moc státu a jeho úřadů, nám zcela přerůstá přes hlavu, a místo aby stát byl jen službou občanům, stává se stále větším tempem jen jakýmsi ekonomickým vyděračem, drábem a vrchností, který zcela ztratil soudnost a okrádá občany o všechny prostředky, které čistě náhodou objeví, že jsou ještě zcizitelné.

Obávám se, že pro tohle jsme před 30 lety rozhodně klíči nezvonili a takhle jsme si budoucí uspořádání rozhodně nepředstavovali. Státní útlak roste den ode dne, a jestliže jen s mírnou nadsázkou kdysi Frédéric Bastiat říkal: „Když zasedá parlament, držte si peněženky“, pak je to dnes naprostá smutná realita každého dne. Není zákon a není vyhláška a není nařízení, které by restrikci uvolňovalo, zmírnilo, omezovalo zdanění, omezovalo kontroly, omezovalo regulace, omezovalo sankce. Všechny závity jdou pouze jedním směrem: utahovacím.

 Čekal jsem před lety, když se začal stupňovat útlak soukromého podnikání pod taktovkou Andreje Babiše, státní správy a poskoků hnutí ANO, že soukromí podnikatelé vyrazí do protiútoku, nějakým způsobem se začnou angažovat, protože když se Babiš dral k moci, očekávali, že bude mít pro podnikání pochopení a do jisté míry mu fandili. Velmi brzo přišlo rozčarování, ale za ním scházela protireakce. Podnikatelé jen ohnuli hřbety, někteří to zabalili hned, někteří o něco později a nikdo jim nezaplatil náhrady škod za promarněné investice do vlastního podniku nebo firmy. A někteří dokonce poděkovali za to, že jim stát odstranil část konkurence.

Obdobně jsem čekal, že se občané vzepřou útlaku, když vláda, respektive parlament zakázal kouření v hospodách. Do té doby přece byl smírný režim, kdy podle potřeby a okolností vznikaly a zanikaly hospody toho nebo onoho typu, rozhodnutí bylo na majiteli, který vyšel vstříc buď jedné, nebo druhé části klientely, anebo vytvořil oddělené prostory, aby si ty znepřátelené tábory nevjely do vlasů. Všechno je pryč, šmahem se zakázalo, z okna jsou vyhozeny soukromé peníze na čističky vzduchu, oddělené prostory, a další piškuntálie, které si předtím ještě vláda/parlament stačili na podnikatele vymyslet a na vlastní náklady pořídit. (Kde jsou dnes zákonem vynucené registrační pokladny?)

S EET to bylo to samé. Slabší podnikatele to vylikvidovalo hned, silnější vydrželi o trochu déle, ale v důsledku krvavé touhy po daňových výnosech je výsledek celého snažení takový, že na venkově zanikla drtivá většina soukromých hospod a většina malých prodejen potravin a nikdo z viníků za to nenese odpovědnost. Dokonce už jsem zaslechl absurdní návrh, že by se měly tyto prodejny/hospody nově zřídit a dotovat z rozpočtu. Opět jsem čekal, že se lidé vzbouří, že svrhnou takovou vládu, která jim omezuje životní standard a znepříjemňuje život. Nestalo se nic.

Lidé jsou otupělí, zahnaní do kouta. A když náhodou někde vznikne nějaká demonstrace, okamžitě jí infiltrují nejrůznější aktivisté typu Mináře, či jiné osoby těžce profláknuté, ať už se jedná o Miroslava Kalouska, Martu Semelovou, nebo jiné nesnesitelné persony, které si udělaly z politického systému soukromou živnost.

Jen směšné je tvrzení, že politika je službou pro veřejnost. Politika je službou pro politiky. Výhodná, dobře z cizích peněz placená trafika, kde se odpovědnost za průšvihy nevyvozuje, toliko v rovině politické, to jest žádné. Pravda, volby se stále ještě periodicky konají a drobné nebezpečí nezvolení existuje, ale strany už jsou dávno zakonzervovány tak, aby riziko ohrožení bylo nicotné. A ať ve skutečnosti ve volbách vyhraje ten nebo onen, ve výsledku nakonec stejně obdržíme stejnou politiku: utahování šroubů.

Žijeme pod diktaturou menšin, které se vydávají za elity. Prakticky největší moc má skandální sociální demokracie, která po absolutním volebním debaklu, zisku pouhých 7 %, ovládá řadu ministerstev, včetně silových. Jaký má mandát k tomu, aby podle ní skákalo zbylých 93 %???

Kdysi dávno již Sókratés varoval, že ve finále budou vládnout ti nejhorší z nejhorších a zdá se, že to předvídal přesně. Do politiky se stále více cpou jen osoby s hroší kůží, ostrými lokty a gumovým svědomím a nějaké službě vlasti nebo občanům se leda posmívají. O to ochotněji poklonkují zájmům Brusele a lobbistům. Přitom vláda a parlament by měly být pouze dočasnými správci svěřené moci. Jenže moc chutná opojně a čím více peněz, tím více moci. Tím větší korupce státní správy i volebního elektorátu.

Ne, přátelé, žijeme v tyranii, kde je stále méně věcí dovoleno a stále více věcí je zakázáno. A nad tím vším drakonické pokuty a udavačství, které z toho zcela logicky plyne.

Nebyl jsem nikdy přítelem radikálních řešení, ale poslední dobou začínám mít pocit, že po dobrém to už nepůjde a že bude muset přijít velmi ostrý střet s ukradenou mocí a nejspíše i něco, co si zvolení zástupci na dlouhou dobu budou pamatovat. Ne, nenabádám k násilí, protože to je trestné a ani se mi takové řešení valně nezamlouvá, ale z fyziky víme, že každý tlak vyvolává opačný protitlak. Napětí ve společnosti graduje a může stačit jen malá jiskra, která spustí procesy, které se vůbec nikomu nebudou líbit, těm samozvaně mocným nejméně.

Možná bych neměl být tak skeptický, ale když sleduji poslední roky, jak se svět zbláznil, z normálních věcí se stávají věci nenormální a naopak, nenapadá mě žádné smírné evoluční řešení, které by konsensuálně vedlo k návratu zpět do světa, který byl obyvatelný a který byl pěkný. Tento svět už pěkný není.

Autor: Petr Závladský