11.6.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Naprosto zbytečné úřady práce: Někdo prostě dělat nechce a nebude, dávky ho uživí dobře

Sdílejte článek:

COM/SVS 11|06|2016

Proč máme tolik neobsazených pracovních míst, když na druhé straně evidujeme daleko vyšší počet nezaměstnaných? Jak je možné, že někdo pobírá sociální dávky a přitom je zdravý, práceschopný a je mu nabízeno stálé zaměstnání? A co úřady práce, jsou vůbec k něčemu?

[ad#clanek-respo]

V médiích se objevila zajímavá reportáž z jednoho úřadu práce, která by na výše uvedené otázky mohla dobře odpovědět. Vybral jsem několik realitu objasňujících pasáží:

Je devět hodin ráno a do omšelé zasedačky se pomalu trousí přibližně dvě desítky lidí. Usedám mezi ně jako uchazeč o zaměstnání, abych se zúčastnil náborové akce personální agentury. Pracovní nabídky hlavně na dělnické profese se mzdou mezi 20 a 24 tisíci hrubého a dalšími benefity poslouchá většina lidí absolutně bez zájmu. Nakonec nemá o práci nikdo zájem. 
  • Já mám něco rozjednáno, ale když mi to nevyjde, tak mě úřad vyřadí z databáze, když mi tam píšete, že nemám zájem!
  • „Kdybych měl vypsat, co všechno umím, tak by mně nestačil papír,“ vesele pomrkává další z uchazečů a přidává oplzlou poznámku na adresu náborářů. To další nezaměstnaný do dotazníku nenapíše ani řádku a občas se jen ironicky uchechtne.

Po konci prezentace dojde na lámání chleba. Nikdo nemá o nabízené pozice zájem, zato velmi stojí o potvrzení pro úřad práce s tím, že nejsou vhodní kandidáti.

  • „Vy jste mi tam napsala, že nemám zájem! Já mám něco rozjednáno, ale když mi to nevyjde, tak mě úřad vyřadí z databáze, když mi tam píšete, že nemám zájem! Měla jste mi tam napsat něco jinýho, co když mě kvůli vám vyřadí?“ začíná na náborářku a jejího kolegu křičet ironik.
  • „No jasně, proč máme vyplňovat nějaký dotazníky, vy si tu verbujete lidi do své agentury!“ přidává se další účastník. Po několika desítkách vteřin ale emoce opadají a muži s brbláním odcházejí.
  • Nezaměstnaný, který se před chvílí chlubil, že má tolik pracovních zkušeností, že by mu nestačil papír, si zkušeně nechává otevřená zadní vrátka a slibuje, že se dostaví na pohovor. „Nikam nepůjdu, chci jen, aby mi úřad platil sociální a zdravotní, a nazdar bazar,“ spiklenecky se svěřuje.

Následuje přehlídka výmluv jednotlivých zúčastněných, kteří se snaží náboráře přesvědčit, že nemohou pracovat.

  • „Z ničeho nic jsem začal špatně vidět,“ tvrdí muž, který předtím aktivně vyplnil dotazník, v němž mimo jiné uvedl, že nemá žádnou zrakovou vadu.
  • „Dělat dvanáctky je pro mě moc psychicky náročný. Aha, máte i směnný provoz po osmi hodinách. To bych taky psy­chicky nezvládl,“ kroutí hlavou další.
  • „Mám nemocnou matku. Mám virózu — asi z těch pylů. Byl jsem trestaný, to byste mě určitě nechtěli. Sedm let jsem si platila soukromou školu, teď nemůžu dělat jako dělnice,“ odmítají s růz­nými výmluvami práci další „uchazeči“.

Je to naprosto běžná situace. Lidi se mají velmi dobře i bez práce. Jsou registrovaní na úřadu, který za ně platí pojištění, a oni mohou dělat někde načerno. Máme 250 pracovních nabídek a nemůžeme je obsadit, přestože nabízíme i 24 tisíc hrubého v dělnických profesích. Pak musíme brát lidi z ciziny a Češi na­dávají, že jim cizinci berou práci. Ale to není pravda. Tihle lidi prostě pracovat nechtějí,“ řekla náborářka z firmy McRoy.

Proč by nezaměstnaní chtěli práci, když si umí vyběhat ­nej­růz­nější příspěvky na bydlení, děti, ošetřování příbuzných, a ještě si mohou vydělat prací načerno. Proč by každé ráno vstávali do práce?

Pozn. red. SVS: Problematika je daleko komplikovanější, než popisuje reportáž. Úřady práce nejsou vůbec odborně způsobilé posuzovat a zprostředkovávat pracovní místa nezaměstnaným. Jsou typickým produktem státní byrokracie a jejich jedinou (spornou) funkcí je administrace lidí bez práce. Na to ovšem nepotřebují tak rozsáhlý a drahý aparát.

Pracovní místa, která mají úřady k dispozici, jsou jen ta, o něž nemá povětšinou nikdo zájem pro velmi špatné mzdové, či pracovní podmínky. Zákon, který ukládal firmám vytvořená místa předem oznamovat ÚP, byl zcela správně zrušen, protože byl stejně obcházen a byl mezně neefektivní. Stejně tak mají firmy zkušenost, že lidé z ÚP vesměs nehledají práci, ale jen si nechají vystavit potvrzení, že ve firmě byli, ale na práci se nedohodli.

Celé pracovní právo je naprosto jednostranné, neumožňuje smluvní volnost, překáží z ideologických důvodů trhu práce, škodí v první řadě námezdně pracujícím a vyvolává svým rigidním přístupem nezaměstnanost.

Úřady práce vznikly až za německé okupace jako nástroj pro kontrolu pracovní síly pro totální nasazení. Po komunistickém převratu kupodivu zůstaly zachovány a jejich agenda byla zcela formální: státní a národní podniky poptávaly pracovní sílu (lidé cházeli všude), a sem tam někdo omylem tento úřad našel a využil. Jinak se z práce převážně odcházelo na předem smluvená pracovní místa po poměrně dlouhé výpovědní lhůtě.

Dnes není nejmenšího důvodu, proč by měl stát nahrazovat práci odborových organizací, které by samy v první řadě měly dbát o zaměstnávání svých členů. Státní Úřady práce jsou čistý anachronismus. Stát pracovní místa není schopen tvořit (s výjimkou byrokratických) a není důvodu, aby je administroval. Natož socialisticky.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Svobodný svět

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,21 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky