Vyznamená prezident Pavel šéfa Sudeťáků?

PETR HÁJEK

V dalších dnech především Himlerovy jednotky Waffen SS s bestiální krutostí bojovaly (a popravovaly) na mnoha místech Prahy. Vše ukončil až příjezd Koněvovy (Rybalkovy) Rudé armády, která vyslyšela volání pražského rozhlasu a od 6. května se probíjela přes Drážďany na pomoc povstalcům. Ještě i v Praze – vlastně již pár hodin po německé kapitulaci – pak položily životy další desítky sovětských vojáků. Unavení muži a ženy se tak přidali k téměř sto padesáti tisícům rudoarmějců, kteří našli smrt při osvobozování Československa. Dnes o nich nesmíme ani pípnout.

5 května 2024: Hřib, pirátský náměstek pražského primátora oznamuje, že se musí změnit plastika v pražském metru (bylo v rekordní době vybudováno za pomoci sovětských odborníků a do provozu uvedeno 9. května 1974): „Přátelství mezi Moskvou a Prahou, které tenhle nápis naznačuje, bylo jen vymyšlenou propagandou,“ sděluje politický gauner (narozený v roce 1981), jenž se s dalším gaunerem Ondřejem Kolářem z TOP 09 (narozen 1984) zasadil o likvidaci sochy maršála Koněva z veřejného prostoru.

Téhož dne politický gauner z ODS Martin Baxa (v roli ministra kultury za fialovou ODS) si u Rokycan připomínal konec 2. světové války v místech, kde se potkaly dvě armády: sovětská a americká. Čistá patafyzika. Přítomen byl totiž pouze vojenský atašé velvyslanectví USA v Praze plukovník Jakub Andrews. Zněla pouze americká hymna a vlála vlajka Spojených států. Pozvání nedostal jediný zástupce Ruska, neobjevila se ruská vlajka, nezazněla hymna osvoboditelů absolutní většiny našeho státu od Němců.

Jak se (ne)přepisuje historie

5. května 1945: Kolaboranti s nácky si za těch šest let protektorátu užili své hvězdné hodiny – jak si je nyní užívají ti současní. Bojovali (hubou) proti Rusku, doufali v Hitlerovo vítězství, a kromě jiného udávali také české vlastence, kteří pak skončili buď na střelnicích nebo pod popravčí sekerou jejich německých „ochránců“. Emanuel Moravec, v protektorátní vládě ministr propagandy (tzv. osvěty) a školství (!) – patřila pod něj také kultura – právě odjíždí ze schůzky s ministrem Hermanem (tehdy Frankem). Ten ho pověřil, aby ihned pronesl v rozhlase další ze svých báječných kolaborantských projevů, tentokrát proti Pražskému povstání. To ale už politický gauner neunesl – a vědom si toho, co povstání jasně „signalizuje“ (řečeno s Fialou), zastřelil se v autě.

5. května 2024: Ministr propagandy (tzv. kultury) Martin Baxa stojí s americkým plukovníkem, zástupcem protektorátní mocnosti u památníku sovětských obětí našeho osvobození (o nichž se ovšem nesmí nikdo zmínit) a znějí neuvěřitelná slova dědiců reinkarnovaného Emanuela Moravce: „Podle protokolu zazní hymny vítězných mocností, které tady mají zástupce (a to Rusové nejsou, protože je nepozvali). Není to snaha o přepisování dějin, jsme na demarkační linii a víme, které armády se tady potkaly. Tady odtud nikdy nezmizí busty Rybalka ani T34.“

5. května 1945: Pavel Semjonovič Rybalko byl velitelem 3. gardové tankové armády, která od maršála Koněva dostala osvobození Prahy „na triko“. Jeho stateční, na smrt unavení muži a ženy přitom byli již v poraženém Berlíně. 30. dubna (pravděpodobně, jak praví ne zcela prokázaná historická legenda, ale o tom jsme již v minulosti v PP psali – a chceme se k tomu brzy vrátit) se v bunkru pod kancléřstvím zastřelil Adolf Hitler. Nad Riechstagem zavlála sovětská vlajka. 2. května se vzdala německá posádka Berlína. Ale místo oslav vítězství  Rybalkovi muži vzápětí opět sedají do pověstných tanků T34 – a probíjejí se zbytky německých armád k Praze, která volá o pomoc – a mnozí z nich padnou.

5. května 2024: Rybalkův tank s číslem 23, který při osvobozování Prahy v bitvě s Němci zasáhla 9. května na Klárově pancéřovka, byl posléze opraven a 29. července 1945 postaven na podstavec jako památník osvobození u kasáren na Smíchově. Rok po převratu 89 byl znectěn a nástupci Moravce a spol. odstraněn. Právě tak jako později již zmíněný pomník maršála Koněva. Dnes již nesmí v těchto dnech ani zaznít hymna či zavlát vlajka osvoboditelů.

Ale protože se někteří z nich přece jen v koutku duše stydí, o to hlasitě ujišťují, že to není přepisování dějin. Tak je to – co? Ano, jde o něco jiného. Protože kdo se z historie nepoučí a místo toho ji navíc zfalšuje, musí si ji – v mnohem horší podobě – prožít znovu. A právě to se u nás chystá.

Kolaboranti s nácky opět na scéně

Na Pražském hradě opět sedí „inkarnovaný“ Emil Hácha – pochopitelně v mnohem horší podobě. Ten původní byl v zásadě ctihodný muž, významný právník, který po Mnichovu uvěřil pohádce o tom, že z prezidentského postu může své zemi ještě nějak pomoci (a vskutku se o to snažil). Ten současný je však pouze bezectný kolaborant, převlékač kabátů, který v zájmu 4. říše chce nahnat zemi do války s našimi někdejšími osvoboditeli.

Naléhá na co nejrychlejší přijetí říšské měny (nyní se jmenuje euro). Otevřeně volá po tom, aby válka Západu proti Rusku (zatím zástupně na Ukrajině „dobyté“ Západem zorganizovaným a financovaným státním převratem), kterou „nesmrtelní“ náckové – banderovci aktuálně prohrávají, se přenesla přímo na ruské území. A pléduje za přímé nasazení našich vojáků, kteří se tam – spolu s Bundeswehrem, ale tentokrát i Anglosasy – prý mají vrátit v repríze Hitlerova Drang nach Osten. Pokud „vůdce“ skutečně fyzicky zahynul, jeho démon zjevně žije a roste – tentokrát i na Pražském hradě.

Ale i v “podhradí“, ve Strakově akademii, sídle protektorátní vlády. Co jiného než Hitlerův démon žene politické gaunery (nenáviděné už i mnohými z těch, kdo je skrze ústavním soudem zmanipulovaný volební systém svými hlasy dosadili do křesel), aby nás zavlekli do války? Premiér Fiala s ministryní války Černochovou si navlékají mikiny zesměšňující státní znak (dvouocasí lev skládá garnáty „na Rusa“). Šéf zločinecké mafie (STAN) s příznačným jménem „Rakušan“ z křesla ministra vnitra organizuje kriminalizaci vlastenců – a kryje „laboratorní pokus“ masového vraždění (za účasti CIA a FBI) na našem území.

A všichni společně (však si také říkají SPOLU) – v „bojové jednotě“ s šéfem pražské Kapituly, Havlovým „knězem převratu 89“ Václavem Malým – odvezou korunovační (ostatkový) zlatý kříž Karla IV. Rovnou „do Reichu“. Kříž, který je nejen jedním z nejdůležitějších symbolů české státnosti (na nějž si neodvážil sáhnout ani Hitler či Heydrich), ale současně – tak jak „otec vlasti“ kdysi zamýšlel a určil – základní duchovní kotvou a ochráncem národa.

A aby nebylo pochyb, co tím míní, odvezou jej do Drážďan (přes které se probíjely Rybalkovy tanky na pomoc Praze) na výročí obsazení českých zemí Hitlerem – 15. března. A podobně jako když Moravec (vtělený do Baxy) sprostě žvaní, že zákaz účasti našich sovětských osvoboditelů na tryzně za jejich padlé „není přepisování historie“, tak tito zase tvrdí, že tato nestoudná provokace je kvůli „dobrým sousedským vztahům“ s řídící mocností 4. říše (řízené z Washingtonu).

Kruh se uzavírá. A plně zaklapl v okamžiku, když v předvečer připomínky osvobození Československa Rudou armádou navrhl poslanec lidovců jménem Šimon Heller (německy „je jasno“, nomen-omen), aby současný Hácha udělil státní vyznamenání Berndu Posseltovi. Hlava sudeťáků – po válce odsunutých rozhodnutím vítězných mocností (tehdy ještě včetně Sovětského svazu) má být prý vyznamenána spolu s Danielem Hermanem. To je někdejší lidovecký ministr (jak jinak než propagandy, tedy „kultury“), který se v roce 2016 jako první člen české vlády zúčastnil sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu…

Bijme ty hlavy…

A poslanecká sněmovna návrh na Posseltovo vyznamenání schválila. Protestoval pouze Tomio Okamura, který Posselta a jeho sudeťácký landsmanšaft statečně označil za pohrobky nacistů. Ale bude mu to málo platné. Hácha 107 nejspíš skutečně sudeťáka vyznamená – a tím otevře dokořán dveře pro majetkové nároky potomků Hitlerovy Páté kolony. Brusel proti tomu určitě nic mít nebude. Tím se přece „historie nepřepisuje“ – naopak, uvádí se goebbelsovsky do správného kontextu.

Ta drzost vládnoucích politických gaunerů je prostě ohromující: Nejenže nás oloupili (nejen pomocí inflace – největší v EU), vystavili celý národ pádu do chudoby a – opět jako jedni z nejhlasitějších ve 4. říši – ženou stát do války s Ruskem. Nejenže k tomu objednávají americký absurdně předražený „letecký šrot“ (F-35) schopný nést jaderné bomby – abychom se automaticky stali cílem ruské jaderné odpovědi. Oni se nám při tom všem ještě smějí do očí.

Je 5. květen 2024. Na Pražské povstání číslo dvě to vskutku nevypadá. Dokonce i před blížícími se volbami do takzvaného Evropského (říšského) parlamentu většina kandidujících stran (i mimoparlamentních) ustupuje z požadavku, abychom německou 4. říši opustili, dokud je čas. Pokud známo, tak na tom setrvává (až na zcela malé bezvýznamné subjekty) opět pouze Okamurova SPD. Zda to opravdu stále platí, se zeptám Petra Macha, jejího volebního lídra, kterého jsem pozval na tento týden k rozhovoru před kamery Protiproudu.

A co ostatní? Opakovaně se mi v takových napohled beznadějných chvílích jako je tato, vynoří v hlavě verše skvělého slovenského básníka Janka Jesenského z doby, kterou si – my, nepodvolení – dnes a v následujících dnech připomeneme bez cenzury „v podzemí“:

…Tak se mi zdá / že střádáme si / ne na boj / ale na pohřeb.
Však před pohřbem / byť bez obrany / a byť nám vzali domovy
bijme ty hlavy při padání!

Když mečem ne

Tak okovy!