4.1.2022
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Multikulturní soužití

Na Orbánově jižní frontě

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

vylicilViktor Orbán má u Eurokomise a pokrokových, evropských elit, další vroubek. Několik dní před koncem uplynulého roku způsobil nový „skandál”. Když se totiž novináři, po premierově budapešťském projevu, dotazovali jeho vládního mluvčího, Zoltána Kovácse, co soudí o integraci Bosny a Hercegoviny do EU, reagoval stručně: “Výzvou, související s Bosnou je, jak integrovat zemi s 2 miliony muslimů.”

Lidskoprávní aktivisté celého světa bijí, podle očekávání, na poplach. Politici z muslimské části Bosny jsou pobouřeni a šéf místní islámské komunity, velký muftí Husein Kavazović, vykřikuje o  za “xenofobním a rasistickém” prohlášení. Jako by snad islám byla rasa… Naproti tomu Evropská komise se diplomaticky zdržuje komentářů, skřípajíc ovšem potichu zuby.

O co jde? Současná Bosna a Hercegovina vznikla po občanské válce a rozpadu Jugoslávie na základě Daytonských dohod. Tvoří ji Republika Srbska, obývaná etnickými Srby a Federace Bosny a Hercegoviny, osídlená směsí Chorvatů a muslimů, tzv. Bosňáků. Hranice mezi nimi v podstatě kopírují frontové linie, tak jak byly na konci války. Vzájemné soužití těchto „dílčích států” má k dokonalosti opravdu daleko. V čele země stojí Presidium, které sestává ze tří presidentů. Od každé etnicko-náboženské skupiny je tam jeden.

Při tak složitém a nefunkčním uspořádání země není divu, že dávné i nedávné křivdy mezi (upřínmě se nenávidějícími) etniky a náboženstvími neustále vyplouvají na povrch a skýtají záminky k novým a novým třenicím. Ta poslední vyvrcholila 10. prosince loňského roku, kdy národní shromáždění Republiky srbské odhlasovalo stažení svých jednotek ze společných bosenských ozbrojených sil, Odvolalo své lidi ze společných tajných služeb, a odešlo ze společného daňového systému a soudnictví. Zkrátka Srbové usoudili, že s muslimy se prostě žít nedá a zahájili kroky k osamostatnění.

No a tenhle pytel zuřivých vos, které se s vášnivým zaujetím pro věc vzájemně vraždí už několikátou generaci, se EU rozhodla integrovat. Přijmout a začlenit.  Ještě loni v létě, (24. června) si Evropský Parlament pochvaluje, jak to pěkně jde a vítá závazek Bosny a Hercegoviny postupovat na cestě do EU. Zpravodaj Paulo Rangel (EPP, Portugalsko) k tomu tehdy uvedl: „Bosna a Hercegovina je srdcem Evropy a její rozmanitost je jádrem evropské DNA.”

Čímž je šídlo z pytle venku. Prakticky každý už ví, co si má představit při slovech „rozmanitost”, „diverzita”, či „pestrost”.  A také víceméně tuší, že téhle rozmanitosti nemají evropské elity stále dost. Jenom nevědí, jak její další nášup vnutit stále více mrmlajícímu evropskému obyvatelstvu. Tady by se maličká Bosna s nějakými dvěma milionky těch správných, obohacujících novoevropanů mohla hodit…

V této situaci podporuje Viktor Orbán bosenské Srby a jejich představitele Milorada Dodika.  Na podzim mu poslal 100 milionů eur na podporu srbských firem a také se „s tím separatistou”  opakovaně setkal. Evropské komisi z toho naskakují pupence. Ale Orbán přechází do ofenzivy. Veřejně označil Srbsko a bosenskou Republiku Srbskou za “klíč ke stabilitě západního Balkánu” a poté, natvrdo, vyzval novou německou vládu, aby tento region integrovala do EU, místo aby ho trestala….

Jaké je tedy současné rozložení sil na „jižní frontě”? Vedení EU plánuje integrovat „pestrou” Bosnu. Na „separatistu” Dodika chce naopak uvrhnout klatbu.. é pardon, sankce. Aby nu ty jeho sny o etnicky homogenním, křesťanském (pravoslavném) státě vytloukla z hlavy. Viktor Orbán naproti tomu podporuje Slovany, pravoslavné Srby. Jak v Srbsku, tak i v bosenské Republice Srbské. A chtěl by je do EU. K posílení konzervativních, realistických sil.

Obě strany se drží v klinči. Klatbu, tedy přísné sankce proti bosenským Srbům a Dodikovi osobně tlačí, a to velice silně,  nová německá ministrině zahraničí, Annalena Baerbocková.  Není ji to ale (zatím) moc platné. K uvalení sankcí je totiž třeba jednomyslnosti v Evropské radě. A tam to blokuje Orbán. Jeho ministr zahraničí, Peter Szijjarto, již pohrozil, že bude vetovat jakékoli sankce EU proti Dodikovi.

Což je přímo rukavice, hozená do tváře Německa. Nová německá vláda má totiž v programu, mimo jiné, převést v Evropské Radě jednomyslné hlasování v zahraničně-politických otázkách na většinové. Viktor Orbán to samozřejmě ví. A přesto, nebo právě proto si furiantsky dupnul.

A tak na malé, vzdálené a zdánlivě bezvýznamné jižní frontě sledujeme další kolo zásadního zápasu o směřování a podobu EU. O to, jestli bude náš hlas mít ještě nějakou váhu. O jeden z posledních zbytečků suverenity malých států. O právo říct ne.  Je to boj Davida s Goliášem. Sebevražedně odvážná bitva, kterou vede, a to i za nás, zase jen Viktor Orbán. Bohužel.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (47 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky