Na hodnotu života existuje jen jedno měřítko

A tím je jiný život… 

To jsou totiž velikonoce a to je křesťanství. Ani Bůh neuplatňuje ekonomická měřítka na hodnocení lidského života. Nehodnotí se množství práce, které člověk vykonal. Nehodnotí se, kolik vydělal peněz. Oproti starým Řekům není život poměřován ani velikostí skutků, kvalitou vykonaného díla, ba ani silou myšlenek, které lidstvu zanechal. 

Lidský život má totiž přesně tolik ceny, kolik je ochoten někdo jiný obětovat ze svého života. 

Jste nakažení koronavirem (nebo morem, nebo leprou, nebo horečkou denge) a někdo jiný je ochoten přijít, ošetřit vás a vystavit svůj život nebezpečí pro ten váš? Přesně takovou cenu má váš život. 

Obětoval někdo kvůli vašemu narození a dětství svojí možnost cestovat, bavit se, zachlastat, jezdit v rychlých autech a balit pěkné baby? Obětovali jste spánek kvůli svým dětem v horečce? Byli jste připravení darovat svému dítěti ledvinu? Máte někoho, kdo by to z fleku udělal pro vás?   

Ženy a dívky… máte někoho, kdo pro vaší obranu vezme do ruky kvér a nasadí svůj život při obraně hranic? Máte někoho, kdo bude bránit vaše společné děti proti jakémukoliv nebezpečí? A vy muži… máte někoho, kdo vás bude držet za ruku, až vám už nic nezbude a budete mít před sebou jen ten odchod? 

Svým způsobem jsme ohromně bohatá společnost. I přes koronavirus tu jsou doktoři, kteří jsou ochotní se o nás starat. I když teď mohou přemýšlet, zda si ještě někdy zalyžují. Doktoři a sestřičky teď totiž umírají. Všude okolo to tak je. I v těch domovech důchodců zůstávali pracovníci, kteří i při nedostatku roušek neutíkali a nezachraňovali hlavně sebe. 

Většina lidí také nepřemýšlí jako nebetyčný sobec Šmucler o tom, zda jeho bližní ještě stojí za záchranu. Prostě to na sebe berou. Tu nejistotu, zda budou nebo nebudou mít práci, jakých hračiček a serepetiček se budou muset vzdát, jak vyjdou s penězi. Prostě dávají život svých bližních před ten svůj. Lidé jsme jen tehdy, když bojujeme za život navzdory důsledkům.  Že obětujeme něco z našich životů pro ty druhé. A že druzí obětují ze svých životů něco pro ten náš. Takhle vzniká hodnota života. Takhle vzniká odpovědnost za život svůj i za život druhých. Proto tu všichni nosíme roušky… protože život má hodnotu. Takovou, že kvůli ní padáme všichni do ekonomické nejistoty. Na druhou stranu bych se odvážil si myslet, že za ekonomickou nejistotu jsme dostali ujištění, že náš život stojí za víc než zavřenou Škodovku a mnohem víc než neordinující Šmucler. Stojí za víc než Pohlreichova restaurace, stojí za víc, než problémy Andrejova Agrofertu.  A zároveň vidíme, komu za nic nestojíme. Ti, kteří nás ujišťovali, že vyspělost společnosti se pozná podle toho, že se stará o své slabé a potřebné (hlavně o ty z Afriky), ti stejní teď mluví o tom, že staří a potřebí za to nestojí. 

Jakou hodnotu mají všichni ti Šmucleři a bankéři? Když jsme si teď přečetli, jakou hodnotu životu přiřazují oni? Jsou to ještě lidé, když se bojí o svoje lyžovačky, svoje SUVčka, svoje velké byty celé na elektriku, svoje dobré postavení, svoje dovolené v exotických destinacích a maskují to za zájem o ekonomiku? Jako sláma z bot z toho čouhá, že když jde o jejich osobní peníze, tak cizí život nestojí za ukromnění se.  Oni jsou lidumilové, ale jen do chvíle, dokud to platí někdo jiný. 

Přitom v jejich domech je 90% věcí bez kterých se dá žít, aniž by měli hlad, trpěli zimou nebo neměli co na sebe. 

Většina lidí v téhle zemi ani na minutku nepřemýšlela o důsledcích, vzala na sebe to riziko a proto má jich život cenu. Protože z něj byli ochotní kus obětovat pro životy jiných i když nejspíš přijdou o lecos, co jejich život dělalo lehčí a příjemnější.  

Velikonoce jinými slovy říkají, že lidský život má cenu. Tak velkou, že sám Bůh se obětoval pro člověka. V dnešní epidemické době a přepočítávání života na peníze bychom tomu mohli rozumět.  To je také dnes moje jediná vidlácká rada: 

Mějte někoho, pro koho má váš život cenu a mějte někoho, jehož život má cenu pro vás.  To je jediný přepočet hodnoty života, který se “tam na nebesích” bude posuzovat. 

A rovnou i pokřesťansku dodám – Bůh se k tomuto postoji připojí. Bez ohledu na halasný český ateismus, bez ohledu na hrdé neznabožství.  Bůh se se přizná k tomu, že jsme na sebe tohle všechno vzali. Osobně jsem bytostně přesvědčen, že naše upřednostnění života před ekonomikou v sobě má i východisko, že nám bude přiznán k dobrému a že budoucnost našemu národu vrátí ledacos z toho, co jsme už považovali za ztracené. Budeme mít možná méně věciček, ale budeme podstatně více lidmi. 

A když si člověk před Pánembohem vybere správně, tak mu Všemohoucí zpravidla přidá i dost navíc.