21.11.2021
Kategorie: Politika

Musí se dohodnout

Sdílejte článek:

MONIKA ČÍRTKOVÁ

CIRTKOVAVypadá to, že se nám tady rozhořívá další spor o to, zda je prezident povinen jmenovat ministrem kohokoliv, koho mu premiér navrhne. Někteří “zasvěcení” komentátoři sice předpovídali, že prezident bude chtít držet u moci stávajícího premiéra, ale to se nepotvrdilo. Sestavování nové vlády běží poměrně hladce, prezident je připraven jmenovat Petra Fialu jejím předsedou a z navržených ministrů se vymezil proti jedinému jménu, byť vyjádřil pochybnosti o odbornosti některých dalších.

Neochvějní zastánci parlamentní demokracie už vyráží do boje za to, že prezidentova role je vysloveně ceremoniální, že premiérovi musí podepsat jakékoliv jméno a že tentokrát to Petr Fiala má vybojovat, a tím ukotvit výklad daného článku Ústavy i pro budoucnost.

Předesílám, že jsem na to, jak se nová vláda zhostí svých úkolů, velmi zvědavá a přeji si, aby byla jmenována co nejdříve, nejlépe ještě dnes večer.

Abychom se oprostili od osobních animozit, doporučila bych bijcům za povinnost prezidenta jmenovat kohokoliv, kdo je navržen, nahlédnutí do paralelního vesmíru: v nějaké vzdálené galaxii právě prezident Jiří Drahoš sdělil, že nehodlá jmenovat ministrem zahraniční Mílu R., kterého navrhl předseda vítězné strany Andrej Babiš, neboť na této osobě trvá jeho menší koaliční partner.

Stále je prezident jen tím, kdo musí podepsat všechny návrhy, které jsou mu předloženy?

Naše Ústava, o kterou se už skoro třicet let bez větších karambolů opírá fungování našeho státu, nehovoří v této otázce zcela jasně. Oba výklady jsou přijatelné, tedy jak role prezidenta – podepisovače, tak jeho možnost odmítnout premiérův návrh (výraz “veto” se mi v této souvislosti ale nelíbí, zdá se mi příliš příkrý).

Nelze ale úplně ignorovat, že Ústava danou pravomoc prezidentovi svěřila v době, kdy byl volen parlamentem. Přímo volený prezident je hráčem zcela jiného kalibru, s úplně jinou legitimitou.
Osobně se přikláním k výkladu, že ti dva se musí jednoduše dohodnout. Prezident by neměl mít malicherné výtky, na druhou stranu premiér by neměl navrhovat nepřijatelné osoby.

A přesně to se stane: nakonec se dohodnou.

Protože představa, že Petr Fiala předloží tuto věc soudu, je iluzorní. Pálit teď čas, energii a politický kapitál soudním sporem by byla taktická chyba – a myslím, že je to všem zúčastněným zřejmé.

A navíc, pro soudní spor tady není důvod.

Spor vzniká tam, kde strany, zde prezident a premiér, zastávají odlišná stanoviska.

To ale není tento případ.

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 4,57 out of 5)
Loading...