Multikulturalismus po Španělsku

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

V malé španělské vísce Peal de Becerro, uprostřed slunné Andalusie, došlo předevčírem k rasistickému útoku. Skupina asi 5000 osob (drtivá většina obyvatel obce) se po demonstraci v centru vesnice vydala na periferii, k domům místní cikánské komunity. Tam hlučela, převrátila pár aut a několik barabizen posprejovala nápisy jako „vrazi“ a „cikáni ven“. Jedna, naštěstí neobydlená budova, přitom lehla popelem. Vyděšení Romové, v počtu asi 30 osob, se následně v panice rozprchli do okolí.

Počátek „rasistického incidentu“, který dnes odsuzují všechny pokrokové osobnosti ve Španělsku, je však třeba hledat o něco dříve. 18. července letošního roku se vyhazovač místní restaurace pohádal se čtyřmi Romy. Nebo oni s ním. Nastala klasická cikánská férovka 4:1, v jejímž průběhu byl onen vyhazovač smrtelně pobodán. Dva z útočníků policie záhy zadržela a obvinila. Nicméně obyvatelé obce nebyli tímto oficiálním, úředním postupem uspokojeni. V počtu větším než malém došli k závěru, že se to hraje do autu a že spravedlnost nedopadne na všechny viníky. Proto, po pohřbu oběti, uspořádali demonstraci za vyšetření případu. A po jejím ukončení se šli projít k oné romské části obce.

Následovalo dění, které je v současné Evropě až tragicky předvídatelné. Vypukla totální, mediální bouře. Ministryně sociálních práv a Agendy 2030 Ione Belarra vyjádřila své „nejenergičtější odmítnutí“ „aktů vandalismu a nátlaku“, kterými podle ní trpí romské rodiny v Peal de Becerro. Andaluský ombudsman Jesús Maeztu odsoudil odvetu proti rodinám údajných útočníků a vyzval k opatřením, která by pomohla obnovit soužití a důvěru mezi obyvateli města. Mluvčí Nouzové platformy proti anticiganismu (to fakt existuje) Mariano Fernández ve svém prohlášení zašel ještě dále. Odsoudil „pasivitu“ bezpečnostních sil, které „umožnily“ útok na auta, domy a majetek několika cikánských rodin…

Několik cikánských, nebo chcete-li romských organizací, vyrazilo kout železo, dokud je žhavé. Uspořádali demonstraci v hlavním městě, Madridu, za účasti tak nejvýše 100 aktivistů, zato však mediálně skvěle pokrytou. A sebevědomí jim rozhodně nechybělo. Krom obligátního odsouzení „rasismu“, totiž rozdávali rady napravo nalevo. Třeba prokuratuře, nebo státní správě. Požadovali například, aby státní zástupci posuzovali činy v Peal de Becerro podle nové, nedávno přijaté úpravy zákona, jako zločin z nenávisti proti postiženým rodinám. S vyššími sazbami, pochopitelně. Španělské státní správě pak M. Ángel V. Benedicto, generální tajemník Španělské cikánské společnosti (tak se to fakt jmenuje) zkritizoval opatření: že rozmístili vyhnané Romy do jiných oblastí. Že prý „…bere jako urážku a velmi špatný precedens, že oběti musí opustit své domovy, protože část institucí se raději klaní přáním rasistických a xenofobních radikálů.“

A jak už to v současné Evropě bývá, slova menšinových radikálů padla na připravenou, úrodnou půdu. Vrchní státní zastupitelství Andalusie zahájilo (na základě stížnosti podané Španělskou cikánskou společností) vyšetřování v trestní věci na starostu Peal del Becerro. Dalšími obviněnými jsou pak subdelegát vlády v Jaénu, Catalino Madueño, šéf místní policie a nejmenovaní „materiální a intelektuální podněcovatelé útoků.“

Sluší se dodat i drobnou, leč charakteristickou perličku. Rodiny Romů, vyhnaných z Peal del Becerro, nenalezly klid ani jinde. Podle různých zdrojů „čelily protestům a útokům také v dalších místech.“ Což může naznačovat, o jaké osoby se jedná.

Takže, abychom to shrnuli. V zapadlém koutě španělského venkova ubodali 4 romští „mladíci“ ochranku hospody. Zabili devětadvacetiletého muže. Jeho smrt ovšem nestála celostátním médiím ani za řádku v rubrice „různé“. Nedemonstrovalo se nikde, natožpak v Madridu. Ministryně sociálních práv a Agendy 2030 Ione Belarra přešla jeho zabití mlčením, ombudsman ani nepípl. O zhruba 14 dní později pak naštvaní lidé převrátili v romské ulici pár aut (vraků) a posprejovali baráky. Nikomu fyzicky neublížili. A strhlo se celostátní rodeo.

Důvod, proč se zabývat tímhle případem ze vzdáleného Španělska je jediný – že jsme s ním v jednom spolku. V Evropské únii. A ten spolek se usilovně snaží natlačit podobný přístup k chráněným menšinám všem svým členům. Přístup, kdy se dvojí metr mění na dvojí kilometr.

Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (52 votes, average: 4,92 out of 5)
Loading...
https://pravyprostor.net/wp-content/uploads/2022/05/JAROBANNER2.jpg
149 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)