Báječná doba, kdy jsme vedli trojjazyčné anglicko – arabsko – české debaty, protože jsme neměli jeden společný jazyk. Po určité době jsem na Kuvajťana drze vypálil : “Proč nemáte v Kuvajtu , za ropné peníze, 3 farmaceutické firmy, několik chemiček na speciální chemikálie , rozsáhlou výrobu počítačových čipů, několik vědeckých ústavů, zemědělství zalévané mořskou vodou odsolenou energií z jaderné elektrárny a kosmodrom ? ” A on posmutněl a řekl : “Když ti peníze tryskají samy ze země – každá práce se ti zdá jako přiliš těžká a málo zisková.” Na to jsem kontroval : “A co až ropa dojde“. A na to on pomutněl ještě více a prohlásil : “Můj děda pásl velbloudy a moje vnoučata možná budou pást zase.“
.
Od té doby jsem nevývratně převědčen, že přírodní zdoje jsou prokletí, které vede k zaostalosti státu a jediný přirodní zdroj, který vede k růstu bohatství je lidská práce. Což mě vede k následující úvaze – v Evropě máme 8 hodinovu pracovní dobu 5 dní v týdnu. Před 50 lety jsme měli 8 hodinovu pracovní dobu 6 dní v týdnu. 50 let předtím jsme měli 12 hodinovu pracovní dobu 6 dní v týdnu. Ještě 50 let předtím jsme měli 16 hodinovou pracovní dobu 6 dní v týdnu a ještě 50 let předtím se dostáváme do období roboty a nevolnictví, kdy šlechta de-facto vlastnila obyvatelstvo na území svých panství – nepříliš daleko od postavení otroků.
.
Pak tady máme ten moderní názor o evropském vykořisťování kolonií. Fašistická, rasistická a xenofobní otázka zní : Pracovalo se na území kolonií někdy takovou intenzitou jakou se pracovalo v samotné Evropě ? Před příchodem kolonistů ? V době jejich vlády ? Po jejich odchodu ? Dnes ?
.
A pak tady máme ty různé “pracovní morálky“. Jako třeba protestanstká etika, která vedla k rozvoji kapitalismu v Británii, Holandsku, Americe, protože luteráni jsou toho názoru, že je rouháním proti Bohu, když ti dává příležitost prací zbohatnout a ty ji nevyužiješ. Na našem území tato pracovní etika vládla – rukou protestantských Němců – “manažerů” německojazyčných firem Rakouska-Uherska a První republiky. Pak je tady “katolická poracovní morálka“, která je poněkud jiná – pod hesly : “chudoba cti netratí” nebo též : “spíše projde velbloud uchem jehly nežli bohatý branou do Ráje” – hezká myšlenka, jejimž výsledkem je “maňána” – ochablé hospodářství jižní Evropy a Latinské Ameriky. Pak se už dostáváme k různým “ne-pracovitostem” – k Alláhovi, který má pracovat za Muslimy a k dvou-hodinové pracovní době společností doby kamenné – dodnes existujících v Africe i jinde.
.
Rasistická otázka dneška tedy zní : Vypadal by “rozvojový svět” jako “rozvojový svět“, kdyby tam ( téměř ) všichni : muži, ženy a často i děti – pracovali minimálně posledních 2000 let – minimálně 5 dní v týdnu – minimálně 8 hodin denně ? Jenomže to má spoustu háčků. Jeden z nich je “když peníze přicházejí samy – každá práce se jeví jako přiliš těžká a málo zisková“. Odkud přicházejí peníze samy ? Z Evropy – z našich daní a udržují “rozvojový svět” v nepracovitosti a tím i zaostalosti. Jenomže pak je tady jiný problém : OK přinutíme nějakým magickým trikem obyvatele rozvojového světa makat jako fretky – co se stane v globalizovaném hospodářství ? Tušíte správně : oni se udřou a pár destíkám oligarchů přibydou peníze na pár desítek ( dalších a zbytečných ) jachet. Neboli zpětná vazba “jak kdo pracuje – tak taky žije – tak taky umře” je dnes silně narušená. Dokonce tak narušená, že i na Západě se šíří idea 4 hodinového pracovního týdne, představa “zbohatnutí z ničeho” ve stylu Zuckergerga, nebo “poradenství pro EU” a dalších flákáren ( za peníze jiných ), které nás časem nasměrují zpátky do chudoby doby kamenné, protože budeme jako v Berberové ve starém koloniálním vtipu : “Čím se živí Beduíni v pušti?” – “Vzájemně se okrádají!“
.
OK tedy otázka co dělat ? Na přechodnou dobu se společnost rozdělí na honěné ( a daněné ) jako fretky a flákající se menšinu, která postupně přeroste ve většinu, až se prožere práce našich předků a společnost krachne. Afrika, Latinská Amerika, islámská a post-sovětská Asie – budiž nám příkladem. Na druhé straně ani my už nejme ochráněni před prací jako fretky jejímž jediným výsledkem, je, že oligarchovi na Kajmanských ostrovech vzoste dividenda o 3%. Je tedy nutné za každou cenu obnovit zpětnou vazbu “jak kdo pracuje – tak taky žije” – například blokováním jakékoliv možnosti “života za cizí“, nebo univerzálním zdaněním a proclením – ne už joudy z Frydku, ale megakorporací z daňového ráje. I kdyby televizní “ekonomiční analytici” měli zoufale plakat, že tím se pro spotřebitele zdraží dovoz z asijských továren jejich pánů. Je totiž nutné si uvědomit, že PRÁCE – třeba v podobě výroby zboží blízko místa spotřeby má daleko širší význam pro společnost, než jen ušlý zisk – firmy z Kajmanských ostrovů – za kontejnery plné ( otroky vyrobeného ) asijského šuntu.
(29 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...