Měnící se válečné cíle Ukrajiny. A hlavně Západu

Tenhle  článek  z Financial  Times  už  českými  medii  opatrně  proběhl.  Opatrně. Aby  se  bulík  mainstreamový  konzument příliš  nevyděsil.  Změnou  tzv. mienkotvorné  západně  proukrajinské  rétoriky. Bulda  je  totiž  denně  stále  přesvědčován,  že  vítězíme na  všech  frontách  a to  o sto  šest,  jen chybička,  se  někdy  vloudí,  jako naposled  u  Ugledaru.  Ale  to jsou jen  opravdové  drobnosti, protože  jinak  buldo, jinak  vítězíme a  vítězíme!

Jenže  když  už  i Financial  Times  do  toho  kapou  pořádnou  hořkou bombu  pelyňku, nikoliv  jen žaludeční  hořkou,  aby  se napravilo trošku  podrážděné  trávení,  tak  to by  bulda  mohl znejistět! Je  třeba  mu ty  pelyňkové  ukrajinské  kapky  dávkovat. Kosa  to vidí jinak.  Sem buldové, kromě  služebních  vok a uch  nechodí,  ale i tak  neškodí,  když se  tu objeví  v celé šíři  to, co ještě před pár  dny  bylo , dle  strategického  sprosťáka  sviněmi  šířené  dezinfo a dnes  je vrcholem poznání elitních  novinářů kolektivního  Západu z  FT.

Ukraine’s shifting war aims

podle překladače

Měnící se válečné cíle Ukrajiny

Ukrajina vstupuje do své třetí válečné zimy s náladou pochmurnější  než kdykoliv předtím.

Na východě ztrácejí její jednotky půdu pod nohama kvůli drtivému postupu jejich ruských protivníků – i když za obrovskou cenu pro moskevské síly. Polovina výroby elektřiny je rozbitá a Ukrajinci v nejchladnějších měsících tráví hodiny denně bez světla a tepla.

Ve Washingtonu a některých západních hlavních městech a už  i  v kyjevských kuloárech – se mezitím – nálada mění : od rozhodnutí, že válka může skončit pouze s ruskou armádou vytlačenou z Ukrajiny, k neochotnému uznání, že vyjednané urovnání, které zanechá většinu země neokupovanou,  může být tím  nejlepším výsledkem.

Přesto se Kyjevu nedostává podpory, kterou potřebuje, a to ani k dosažení tohoto omezeného cíle. Vyhlídky Ukrajiny jsou ovlivněny  především nebezpečím, že Donald Trump vyhraje příští měsíc volby v USA a bude usilovat o rychlé ukončení války, jak se zavázal .

Někteří američtí a evropští představitelé doufají, že by  Trump mohl alespoň oprostit od donucení Kyjeva k nepříznivé dohodě s Moskvou, která by představovala vážné riziko pro budoucí evropskou a americkou bezpečnost.

Přesto, současně s eskalující blízkovýchodní válkou, dokonce i některá západní hlavní města, která dříve trvala na nutnosti vojensky porazit ruského Vladimira Putina, překalibrovávají své cíle. Někteří kyjevští představitelé se v soukromí také přiznávají, že jim chybí personál, palebná síla a západní podpora, aby získali zpět všechna území zabraná Ruskem.

Za zavřenými dveřmi se hovoří o dohodě, podle níž si Moskva de facto ponechává kontrolu nad zhruba pětinou Ukrajiny, kterou okupovala – ačkoli ruská suverenita by nebyla uznána –, zatímco zbytku země bude povoleno vstoupit do NATO nebo mu bude poskytnuta rovnocenná bezpečnost zárukami.

Pod tímto deštníkem by se mohla přebudovat a integrovat do EU, podobně jako západní Německo v době studené války. Tento scénář se však opírá o ambiciózní předpoklady. Jedním z nich je, že USA a jejich spojenci musí být připraveni nabídnout členství v NATO nebo nezbytné záruky, které se dosud zdráhali poskytnout Kyjevu. Vyžadovalo by to obrovské a nákladné nasazení sil ze strany USA a jejich partnerů – a nechalo by je na vlně staré studené války.

Druhým předpokladem je, že ruského prezidenta bude lze přimět k jednání a přijetí takového scénáře. Jenže zabránit Ukrajině ve vstupu do NATO bylo jedním z jeho deklarovaných válečných cílů. Je také pochybné, že Putin má motivaci souhlasit s rozhovory o variantě  zemi za mír, zatímco věří, že jeho síly mohou ještě rozšířit své zisky.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj minulý měsíc ve Washingtonu představil „plán vítězství“, který se snažil přesvědčit spojence Kyjeva, aby vojensky i diplomaticky posílili jeho pozici a přinutili Moskvu sednout k jednacímu stolu. Odešel s prázdnou u obou  dvou klíčových požadavků: pokroku směrem k členství v NATO a americké povolení Kyjevu použít západní rakety k úderům na ruské území na dlouhé vzdálenosti.

Ať už je cílem jasné vítězství nebo zasednátí Ruska ke stolu, západní spojenci potřebují posílit ukrajinskou pozici. Kreml lze dotlačit k rozhovorům o dohodě, která by mohla být uspokojivá pro Kyjev a Západ, pouze pokud bude mít pocit, že náklady na boj jsou příliš vysoké. A jakékoli řešení války, které umožní celé Ukrajině nebo její části přežít a prosperovat, bude potřebovat záruky pro její bezpečnost . Během zbývajících tří měsíců ve funkci by americký prezident Joe Biden a jeho evropští spojenci měli Ukrajinu co nejvíce posílit. Cílem by mělo být dostat Kyjev do co nejsilnější pozice před prezidentským úřadem Trumpa nebo poskytnout základ, na kterém může Kamala Harris stavět, pokud zvítězí. Zatím nemůžeme vědět, jak válka skončí. Ale je v silách a zájmu Západu pomoci Ukrajině znovu získat převahu nad svým nepřítelem.

*********

Jo,  tak  už ne  uštědření strategické porážky  Rusku,  , nejlépe  ve  formě  zničení  ruského státu s jeho tzv. dekolonizací,  t.j. rozbití  na  soustavu  malých a max. středních států,  neschopných  nějakého odporu!!! To už je zapomenuto. Nyní se hraje  o  to,  jak  vůbec  udržet  kyjevský  režim  ve  hře, aby  nekapituloval a  Západ  s ním. Tohle  je přepis  toho článku  do jednoduché  češtiny.

Celá  ta  z mimořádně  trapné  nouze vymyšlená šarády  – území  za  mír,  , různé německé, korejskéa  kdo ví  jako  modely, je  hledání a  to  neuvěřitelně  křečovité,  jak  se  dobrat  k variantě,  že  Ukrajina  a my,  jsme nakonec  vyhráli a prosadili  svou!! Tak , aby  to spolkla  alespoň  nadkritická  část  kolektivně  západních  buldů.  Jenže  už  i v FT  vědí,  že  jaksi  na něco takového musí  být  dva. Tím druhým je  Putler.  Anikdo netuší,  jak  jej

• vůbec  dostat k jednání
• jak  z něj vymámit  souhlas se  vstupem  Kyjeva  do NATO, když  kvůli tomuhle  zahájil tu  válku!

To  už  opravdu  napadlo  i  borce  z  FT.  Přidám  něco  dalšího,  co  jim ještě nedoklaplo – totiž otázku  primární důvěry.  V  Západ  a jeho představitele.  Po tom, co  Merkelová a  Hollande veřejně  a dobrovolně  přiznali,  že  oba Minsky  nebyly  nic jiného  , než  chladnokrevný PODVOD  na  Rusko. Jak za  této konstelace  bude Moskva  asi tak věřit komukoliv  z kolektivního Západu?  Snad  možná s výjimkou  Donalda  Trumpa. Možná…