
Sankce. A co když jsme se spletli?
D. D. KRAJČA
Dnes byl schválen další balíček sankcí…. Tedy další důvod k samostatnosti Ruska.
Poslední tři týdny jsem nestrávil u televizních debat ani nad titulky evropských médií. Procestoval jsem Rusko od Moskvy přes Sibiř až po Kamčatku, tisíce kilometrů vlakem, letadlem i autem, mluvil jsem s obyčejnými lidmi, spal v hotelech, nakupoval v obchodech, seděl v restauracích a sledoval každodenní život. Nepíšu proto geopolitickou analýzu ani se nesnažím komukoliv dělat obhájce. Píšu jen o tom, co jsem viděl na vlastní oči. A právě proto mě zaujal článek o autonomním vlaku moskevského metra. Zatímco se v Evropě často mluví o Rusku jako o zemi, která se pod tíhou sankcí propadá do technologického zaostávání, v Moskvě už půl roku jezdí experimentální souprava založená na modelu Moskva 2024, kterou při zkušebním provozu řídí umělá inteligence. Za šest měsíců ujela více než čtyři tisíce kilometrů, sama řídí rozjezd i brzdění, kontroluje rychlost, otevírá dveře a podle zveřejněných informací nemusel strojvedoucí za celou dobu ani jednou převzít řízení.
To není politický slogan. To není volební billboard. To je technologický projekt, který skutečně existuje. A právě tady mi hlavou proběhla otázka, kterou bychom si možná měli položit všichni. Kde je ten technologický kolaps, o kterém se tolik let mluví? Kde je země, která se měla vrátit o desítky let zpět? Kde jsou prázdné regály, hladové davy a rozpad infrastruktury? Protože já jsem během cesty od Moskvy až po Tichý oceán nic takového neviděl. Naopak jsem viděl modernizovaná letiště, nové silnice, rozsáhlé stavby, digitální služby, vlastní platební systémy, nové vlakové soupravy, fungující logistiku a zemi, která očividně investuje obrovské prostředky do technologií, automatizace a vývoje.
Možná je načase přestat se dívat na svět optikou přání a začít ho hodnotit podle reality. Sankce měly Rusko ekonomicky zlomit, technologicky oslabit a přimět ho změnit směr. Jenže každá země, která zjistí, že se nemůže spoléhat na dodávky zvenčí, má v zásadě dvě možnosti. Buď rezignuje, nebo začne budovat vlastní řešení. Z mé cesty mám pocit, že Rusko si vybralo druhou cestu. To samozřejmě neznamená, že tam neexistují problémy. Existují, stejně jako existují v Evropě, ve Spojených státech nebo kdekoliv jinde. Jenže rozdíl mezi realitou a obrazem, který se o Rusku často vytváří, je podle mé zkušenosti obrovský.
Možná právě sankce způsobily něco, co jejich autoři vůbec nečekali. Místo větší závislosti vznikl tlak na vlastní výrobu, vlastní technologie, vlastní finanční systémy a vlastní vývoj. Historie přitom podobné situace zná. Když zemi zavřete dveře k dovozu, velmi často ji zároveň donutíte otevřít dveře vlastním konstruktérům, vědcům, programátorům a průmyslu. Není to otázka sympatií k Rusku. Je to obyčejná ekonomická logika. Nedostupnost zahraničního řešení často vytváří prostor pro řešení domácí.
Právě proto považuji autonomní vlak moskevského metra za mnohem významnější zprávu, než se může na první pohled zdát. Nejde totiž jen o jednu soupravu. Jde o symbol směru, kterým se země vydává. Umělá inteligence, automatizace, digitalizace dopravy a vývoj vlastních technologií budou rozhodovat o příštích desetiletích. Kdo bude v těchto oblastech úspěšný, bude mít obrovskou konkurenční výhodu. A bylo by velmi krátkozraké odmítat tuto skutečnost jen proto, že přichází z Ruska.
Evropa mezitím stále častěji působí dojmem, že energii věnuje především regulacím, zákazům, administrativě a vzájemným politickým sporům. To není odsudek Evropské unie ani obdiv k Rusku. Je to povzdech člověka, který by si přál, aby se stejná energie věnovala také vědě, technologiím, dopravě, průmyslu a inovacím. Protože právě tam se rozhoduje o budoucnosti. Ne na tiskových konferencích, ale ve výzkumných centrech, laboratořích, továrnách a zkušebních provozech.
Nemusíme Rusko milovat. Nemusíme souhlasit s jeho politikou. Nemusíme sdílet jeho pohled na svět. To všechno jsou legitimní postoje. Ale pokud chceme být sami úspěšní, nesmíme si nalhávat, že technologický pokrok neexistuje jen proto, že vzniká za našimi hranicemi. Ignorovat realitu nikdy nebyla známka síly. Naopak. Byla to vždy cesta k vlastnímu zaostávání.
Možná jednou historici vyhodnotí sankce jako úspěch. Možná také dojdou k opačnému závěru. To dnes nikdo s jistotou říci nemůže. Jednu věc ale mohu říci naprosto jistě jako člověk, který se právě vrátil z cesty přes celé Rusko.
Obraz země, který jsem viděl vlastníma očima, se výrazně liší od obrazu, který je v Evropě často předkládán. A pokud mezi realitou a naším přesvědčením vznikne příliš velká propast, není chybou změnit svůj názor. Chybou je odmítat realitu jen proto, že se nám nehodí do příběhu, kterému jsme uvěřili.
Daniel Danndys Krajča, FB
- Babiš: Když někdo mluví jako opozice, chová se jako opozice, supluje opozici, pak je úplně jedno, jestli o sobě tvrdí, že nadstranický je - 24.7.2026
- ČT a ČRo jako Vatikán: Stát ve státě a vykladač jediné pravdy, který určuje i to, co je kultura - 24.7.2026
- Sankce. A co když jsme se spletli? - 24.7.2026


“ Místo větší závislosti vznikl tlak na vlastní výrobu, vlastní technologie, vlastní finanční systémy a vlastní vývoj. “
– – – – –
Myslím ale, že zde došlo z velké části k možnosti třetí – Rusko si vybudovalo závislost na Číně. Reálně hrozí, že Čína Rusko ekonomicky ovládne. S tím jaké má Rusko nerostné zdroje je to pro Čínu nutně lákavé. A vzhledem k tomu, že Číny se obávají oligarchové v USA více než Ruska (protože na ruské oligarchy mají ti američtí vytvořené efektivnější vazby), tak toto byl z hlediska strategie skutečně chybný krok. Čína má možnosti do Ruska vyvážet a získávat levné zdroje. Může tak snáze konkurovat západnímu klubu sankcí, který uvaluje sankce nebo rovnou vojenské útoky na všechny, kteří poskytují levnější ropu a plyn než USA a jejich vazalové.
Nesmíte se na to dívat „českýma“ očima. Rusové jsou daleko sebevědomější a s pokusem je „ovládnout“ už mají své zkušenosti. Zabránili tomu, ergo stali se nepřítelem číslo 1.
Že by stejné konání dovolili Číně, dost pochybuji. Když už, tak fifty-fifty.
Já uznávám, že Rusové jsou hodně odolní. Nicméně globální tlaky nikdy nebyly tak velké. Pro mnoho ruských oligarchů je výhodnější spolupracovat se zahraničím než s vlastními lidmi. Čína dobývá Rusko ekonomicky, pod globálním tlakem a navíc nabízí oligarchům i politikům možnosti bezprecedentních zisků. Tyto rozdíly oproti předchozím pokusům dobýt Rusko jsou myslím natolik významné, že je nejde jen tak podceňovat.
Další dílek domina spadnul.
Společnost VARTA AG po 139 letech končí – bankrot.
https://www.bild.de/politik/139-jahre-nach-der-gruendung-deutschlands-batterie-legende-varta-geht-der-saft-aus-6a61c33726ebb8e13e2ee0da
Samozřejmě! Je třeba nechat Evropu totálně zkrachovat, po energetické, průmyslové i zemědělské stránce. Je třeba v Evropě vybudovat umělou bídu pomocí drahých energií – energie jsou základem všeho – proto grýndýl.
A opět se ptejme, kdo ze zkrachovalé EU bude mít ve finále prospěch. Evropa NE !! Tak kdo? Ano, USA – jen ti z toho budou silně profitovat – protože všechny platby půjdou do kasy USA. A benefit USA bude snadné vyhnání evropáčků do války s Ruskem. Od toho zase mají svá ovládaná mééédia – které v pravou chvíli na americký rozkaz začnou vykřikovat: za vaši bídu může Rusko a Putin. Jak jednoduché. Pak jen stačí, aby poslušní Pávkové, Merzové, Macronové, Zelefet atd. začali bubnovat do ukrzákopů do války s Ruskem. Zlomené, beznadějně zbídačené, zmatené, naštvané, hladové vovce rády budou utíkat do ukrzákopů na Rusa.
Amík bude v bezpečí a pohodě čekat, až ruská hranice padne a oni se budou moci zmocnit ruských zdrojů.
VŽDY SE PTEJME, KDO Z NASTALÉ SITUACE BUDE MÍT VE FINÁLE PROSPĚCH A ZISK. A nemůžeme se splést.
No a když se náhodou Rusko ubrání, hbitě naši přátelé otevřou druhou frontu a „osvobodí“ alespoň lví podíl z Evropy.
Evropa se usankcionizuje k smrti. A dělá to po staletí. Z napoleonských válek a politikaření kolem nich vyplul jeden důležitý poznatek: „Každá země, která vyhlásí sankce, je nejhůř pocítí na sobě.“ Francie vyhlásila sankce na britskou vlnu, a francouzský průmysl se okamžitě propadl. Pak to rozšířila na lodi, které propluly britskými přístavy – a americký dovoz se omezil – další rána. Británie na oplátku sankcionovala francouzské výrobky – s podobným dopadem. Jenže nikdo z dnešních politiků už o tom nemá ponětí…
Gayropu už nelze zachránit.
Vyhnila zevnitř.
Tak takhle ne!
V Rusku všichni bydlí v zemljankách, žerou rukama krysy, chodí pěšky a válčí klackama. Danuše, Myrka, Rakušan, Fiala i neandrtálec Jakob říkali. A ti mají jedinou pravdu, soudruzi!
🤣
To co píšete je jeden extrém, ale to že Rusko je ekonomicky slabší než USA, Evropa, Čína a mnoho dalších států je fakt.
Otázka je, jak se dá definovat ekonomicky slabší.
Rodina, co žije skromně za své, bez dluhů …..
Nebo sousedi se třemi auty a opuletním šatníkem,
co mají vedle hypotéky další tři spotřebitelské úvěry,
a zoufale hledají banku co jim poskytne další překlenovací úvery ….
A ještě k tomu máme prezidenta, na kterého má Rus složku, heč! 🤣