
ČT a ČRo jako Vatikán: Stát ve státě a vykladač jediné pravdy, který určuje i to, co je kultura
MAX ŠPAČEK
Z ČT a ČRo se staly ministerstva bez mandátu, ideové autority bez odpovědnosti a finanční centra, které přerozdělují naše peníze podle vlastních priorit.
Česká televize a Český rozhlas vznikly jako instituce veřejné služby, jejichž úkolem je poskytovat ověřené informace, kultivovat veřejnou debatu a stát mimo politické i komerční tlaky.
Postupem času se však proměnily v instituce, které nejen informují, ale také vykládají realitu, určují legitimní rámec veřejné diskuse a skrze podruhé zdaněné naše peníze alias koncesionářské poplatky dělají vlastní kulturní politiku.
Přerozdělováním k závislosti
Metafora „Vatikánu“ zde není náhodná: stejně jako církevní centrum moci si i veřejnoprávní média vytvořila vlastní autoritu, vlastní věrouku a vlastní okruh věřících.
ČT a ČRo se staly vykladači „jediné pravdy“. Neomezují se na předávání informací, ale určují, jak jim rozumět, co je správné, co je morální, co je civilizované a co je naopak nepřijatelné. Jejich výběr témat, hostů a interpretací vytváří ideový filtr, který rozhoduje o tom, které názory jsou považovány za legitimní a které jsou odsouvány na okraj. Tím získávají roli ideové autority, která se staví nad politické strany, nad volené instituce i nad samotnou společnost.
Stejně nežádoucí, jako je politická moc ČT i ČRo, je jejich moc kulturní. Česká televize je dnes největším stabilním investorem do české kinematografie. Z koncesionářských poplatků financuje většinu českých filmů, seriálů, dokumentů i animované tvorby. Rozhoduje o tom, které projekty vzniknou, kdo dostane příležitost a jaké hodnoty budou reprezentovány.
ČT tak fakticky určuje kulturní politiku státu, aniž by byla státním orgánem. Nejde přitom jen o film. Televize financuje regionální kulturní projekty, dokumentární cykly, festivaly, umělecké pořady i investice do kulturní infrastruktury. Z instituce veřejné služby se tak stává kulturní hegemon, který přerozděluje stovky milionů korun ročně a vytváří uzavřený ekosystém závislých tvůrců.
Veřejnoprávní média jako fetiš
Podobně Český rozhlas provozuje vlastní symfonický orchestr, financuje koncertní sezóny, nahrávky klasické hudby, podporuje skladatele a interprety. Je největším producentem rozhlasových her, dramatizací, literárních pořadů a původní dramatické tvorby. Tato rozsáhlá kulturní produkce je financována z povinných poplatků, nikoli z trhu. Rozhlas tak rozhoduje o tom, která hudba bude žít, které příběhy budou vyprávěny a kteří autoři dostanou prostor. I zde vzniká kulturní politika, která není výsledkem demokratického rozhodování, ale interního výběru instituce.
Tato moc vytváří uzavřený okruh závislých: Tvůrců, kteří potřebují zakázky. Kulturních institucí, které potřebují podporu. V neposlední řadě publika, které považuje veřejnoprávní média za nedotknutelný symbol demokracie. Kritika se pak automaticky interpretuje jako útok na svobodu médií, nikoli jako legitimní otázka po odpovědnosti a transparentnosti. Veřejnoprávní média se tak stávají fetišem, který má být chráněn bez ohledu na to, jak skutečně funguje.
ČT a ČRo dostaly do bodu, kdy ztratily schopnost sebereflexe. Zaměstnanci veřejnoprávních médií vstoupili do stávky namířené proti krokům demokraticky zvolených institucí. Nejde o obranu nezávislosti, ale politický odpor instituce, která se považuje za arbitra „jediné pravdy“ a odmítá přijmout kontrolu, jež je v demokratickém systému běžná.
Z ČT a ČRo staly instituce, které určují nejen to, co je pravda, ale i to, co je kultura. Nejsou jen médii, ale ministerstva bez mandátu, ideové autority bez odpovědnosti a finanční centra, která přerozdělují naše peníze podle vlastních priorit. Tím se proměňují ve „stát ve státě“, tedy strukturu, která neslouží společnosti, ale sama sobě.
deník.to
- Dočasná ochrana: Migranti, nebo dezertéři? - 14.8.2026
- Strnad, slipy, SBU a šibenice - 14.8.2026
- Trochu v tom plaveme - 14.8.2026

Tzv. veřejnoprávní média se přežila. V devadesátkách se je Klauz bál zprivatizovat, a tak vymyslel „koncesionářské poplatky“, aby ho to nic nestálo. A lidi platili, protože tehdy byla TV důležitý zdroj informací (internet pro domácnosti neexistoval a ani na něm tolik nebylo). Dneska je situace úplně jiná, TV je jenom zábavní médium a jako zdroj zpráv ji nikdo nepotřebuje. Nadešel čas je konečně zprivatizovat, ale Babiš zase uhnul.
Do ČT a ČRo se naakumuloval ten největší žurnalistický odpad. A začal opět socialisticky pracovat, ovšem zachtělo se jim kapitalisticky žít. Pozná se to podle jejich „nejsilnějšího“ argumentu – „systém koncesionářských poplatků funguje. Tak proč ho rušit“. Tohle čistě mafiánský přístup – funguje nátlak na obyvatelstvo plošně pod hrozbou exekucí a tučný pravidelný přísun peněz. To opravdu funguje, ale samotná ČT nefunguje, protože jejich působení je tendenční a propagandistická ve stylu – vy si plaťte povinně naši propagandu. Tohle je důvod k okamžitému zrušení těchto médií. Mě zrušení poplatků neuspokojí, protože propaganda jak vidno pokračuje i nadále.
Jeden by řekl, že o veřejnoprávních médiích již bylo vše podstatné řečeno nejméně pětkrát. Deník TO se ale nezapře.
Nikdo (z politiků) zatím neřekl, že by se měla zrušit (zprivatizovat). Řeší jenom technikálii placení a jak je vidět na reakcích ČT a ČRo, tak ti nemímí na svojí „nestrannosti“ nic měnit. Naopak ještě přitlačili na pilu – např. na ČRo se Babišovi vyloženě vysmívají. Když ho citují, tak jakoby kňouravým směšným hlasem a pod. Normální člověk, když mu údajně jde o existenci, by neprovokoval a snažil by se ukázat v lepším světle. ONI jsou ale stát ve státě a místo změn ještě ostentativně přitlačí na pilu.
Nedávno si pozvali do studie Kalvodu, prokazatelného gaunera. Vyjadřoval se k ústavě ČR. Neuvěřitelný hnus. Tak zrovna Kalvodu se neštítí postavit proti vládě a na obhajobu Pávka. Nechutné divadlo. Kdo slyšel jeho mudrování o ústavě, musel zvracet. Pro Radiožurnál se stal najednou Kalvoda hrdinou na straně Hradu.
Možná si mnoho lidí myslí (a to včetně mě), že není nutné veřejnoprávní média rušit. Stačí je jen provozovat úsporně a efektivně. Tzn. jeden kanál ČT, jeden kanál ČRo, minimum zaměstnanců, téměř nulový management, zrušit slavnou radu. Takové médium by stálo 3 mega ročně a jistě fungovalo dobře.
A k čemu by to bylo?
Prvotní účel veřejnoprávních médií je sloužit jako komunikační kanál vlády v krizových situacích. A i když lze dnes tuto „funkci“ delegovat na jiná média, považuji za lepší, když zůstane ve státních rukou. Navíc (a to je nezanedbatelné) mají stále celkem slušnou sledovanost. Zeštíhlení umožní lepší kontrolu dodržování pravidel a zlepší i obsah.
Ale za 3 mega by toho moc neudělala. Spočítejte si, kolik stojí zaměstnanec s průměrným platem. A tito lepšolidé by chtěli aspoň dvoj nebo trojnásobek , jak jsou dneska zvyklí. Manažeři ještě víc. Lacinější by bylo, kdyby si vláda platila čas na některé komerční TV. Udělat normální tendr na vysílání, zájemců by určitě bylo dost.
Ony tři miliony byla samozřejmě ilustrativní částka jako protiváha k těm 8 miliardám.
Nevím, co to mělo ilustrovat. Realistický odhad takového menšího podniku jsou osobní náklady 100 mega, energie a provoz budov a zařízení 10 mega, plus nákupy pořadů a licencí případně natáčení vlastních pořadů.
Tak vysílacích kanálů mají docela dost. Co jim nějaký celoplošná – třeba ČT 24, zákonem sebrat, stanovit jeho financování na úrovni stejné jako ČT 1 a obsazení reportéry určovat vládou?
Mají bruselovize a bruselorozhlas sledovanost?
Mají.
Žere jim jejich ojrokecy 80% ojroobyvatelstva kolonyje ukroczechyja?
Žere.
Tak o čem se furt dokola žvaní…
Velice mi pije krev pojem „nezávislost“.
Nezávislá média, nezávislí odborníci, nezávislé soudy…
V reálu jsou nezávislí na mně, jako na voliči. Nemohu je nijak ovlivnit. Žádné volby, žádné hájení programu či politiky; jedou si své a ovlivňují naše životy bez závislosti na aktuální politické konstelaci. A ještě nám je všeliké elity cpou před oči, jako výkvět objektivity. Jsou přece Nezávislí…
To je v praxi viditelná špička deep state.