19.10.2017
Redakce
0
Kategorie: Politika, Volby 2017

Malé předvolební zamyšlení

Sdílejte článek:

TOMÁŠ PÍCL

Rozhodl jsem se sepsat takové zamyšlení před volbami. Od svých osmnácti let jsem se zúčastnil s jedinou výjimkou (mezi minulými kandidáty na senátora jsem si opravdu nevybral) úplně všech voleb. A jak jsem volil? Někdy špatně, jindy dobře. Jako prvovolič jsem se rozhodoval podle velmi naivních kritérií a nechal se celkem snadno oblafnout vzletnými frázemi. Letošní prvovoliči nebudou jiní. Ale i špatná volba je lepší než žádná. Umožní nám lépe zhodnotit své minulé i budoucí rozhodování. A mohu říci, že s přibývajícím věkem volím stále častěji tak, že se za to ani na konci volebního období nemusím stydět.

[ad#clanek-respo]

Oproti minulým letům je tady jedna změna. Dřív jsem obtížně hledal stranu, kterou bych mohl volit, letos je výběr bohatý.

Při výběru, komu to nakonec hodit, je tedy důležité stanovit si to, co je pro tuto zemi do budoucna opravdu důležité. Z toho, jak se vyvíjí společenská a politická situace v Evropě, je jasné, že opravdu není důležité, zda bude DPH 19 nebo 22 procent, zda budeme více dotovat větrné elektrárny, zda rychleji opravíme dálnici D1, zda se důchodcům přidá 20 nebo 50 korun, ba ani to, jestli si nějaký Bureš nakrade více než v minulých letech.

Po dlouhých letech se nám jako priority vrací něco, co jsme považovali za naprostou samozřejmost. Bezpečnost a svoboda.

Nejprve k té svobodě. O vzrůstající cenzuře na všech frontách, o ostrakizaci politiků a aktivistů nedržících jedinou schválenou linii, o zatajování informací, o prorůstání ultralevicového extremismu do nejvyšších pater politiky či maximální mobilizaci mainstreamu při volbách, kde je to kdo s koho (Rakousko, Francie, Británie), už byly popsány celé lesy papíru a gigabajtů na internetu (odkud to zásahem shora ve velkém mizí).

Se svobodou úzce souvisí členství v Evropské unii. V té, která definitivně rezignovala na poslední snahy skrývat své totalitní směřování. Teď mnohé překvapím, ale tématu Evropské unie přikládám asi o dost menší váhu než jiní lidé, protože se domnívám, že tam už je hotovo. Je zde několik scénářů, jak se tento projekt bude vyvíjet. Celý tento bolševický moloch zbyrokratizuje (vlastně už se stalo) do té míry, že na všechny zákony a směrnice začnou členské země kašlat. Anebo přijde nějaká rozbuška, která tuto novodobou RVHP rozsype na kousky během několika okamžiků. Uvědomuje si to i francouzský prezident Macron se svým projektem tvrdého jádra. I největší eurohujeři tento projekt chápou jako odříznutí problémových členů, ale já se domnívám, že jde spíše o založení nové Evropské unie, zatímco ta stará zůstane ležet ladem. Každopádně jakékoli dělení je nejlepším důkazem toho, že se EU rozpadá. Rozpadne se i tvrdé jádro, protože v menším celku vyjdou více najevo třenice mezi hlavními kohouty, které vyústí v ještě bolestnější rozpad, než bude ono odříznutí.

Tématem číslo jedna tedy zůstává bezpečnost. A ta má v současné době jedinou relevantní proměnnou, kterou je islám. Mnozí s optimismem hledí do Rakouska. Ale optimismus není na místě. Rakousko už je zamuslené do té míry, že se jeho situace už politicky vyřešit nedá a nenávratně spěje k nejhoršímu. A s velmi nejistým výsledkem. Vzhledem ke generačnímu složení Rakušanů a muslimů může být během jedné generace všechno jinak. Stejně jako ve Francii, Německu, Švédsku, Belgii a dalších zamuslených zemích. Jakýkoli zásah proti islámu (přičemž nějaký zákaz zahalování obličeje je vedle nějakého skutečného opatření jen maličká prkotina) může být v těchto zemích rozbuškou, která vrátí celou Evropu do časů kmenových válek. Ke stejným důsledkům povede i ignorování problému. Jen k němu dojde později, ale s o to katastrofálnějšími následky.

Současná Evropa je ve stavu, který v její historii zřejmě nemá obdoby. Vůbec poprvé jsou Evropané přesvědčeni, že příští generace budou mít méně kvalitní život než generace současné. A minimálně v té západní je jejich předtucha správná. U střední a východní Evropy by tomu tak být nemuselo, anebo aspoň ne v takové míře. Ale je třeba začít s prevencí. Prvním krokem je nevolit strany, které nás chtějí zatáhnout do průšvihu, ve kterém už jsou jiné země. Takovými stranami jsou KDU-ČSL, TOP 09, STAN, Piráti, ANO, ČSSD či Zelení..

Jak už jsem psal, stran, které se k problému staví zodpovědně, je dost. Jsou tady REALISTÉ, u kterých vidím myšlenky podložené i kvalitním personálním zázemím. Je tady SPD, u níž mě hysterické reakce establishmentu přesvědčují, že jde skutečně o autentickou opozici, která má vůli své záměry prosadit (navíc s jistotou, že v poslanecké sněmovně skutečně zasedne). Pro levicové voliče, kteří nechtějí volit neomarxistickou ČSSD, je tady STRANA PRÁV OBČANŮ. Pro pravičáky jsou tady SVOBODNÍ, byť je třeba dávat velký pozor na jednotlivé kandidáty. Zeleno – sluníčková úderka je v této straně zastoupena v až obludném počtu. Spolehlivou volbou je BLOK PROTI ISLAMIZACI, za který kandidují lidé, kteří na problém s nenávistnou islámskou ideologií upozorňovali už v době, kdy byl islám pro většinu lidí jen jakýmsi abstraktně exotickým pojmem. Pro tradičně disciplinované voliče ODS a KSČM bych dodal, že když už musí za každou cenu volit tyto strany, tak ať si aspoň prověří názory jejích kandidátů.

Přeji nám všem šťastnou volbu.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Skutečně přituhuje

    JINDŘICH KULHAVÝ Zatímco většina občanů řeší, komu dát hlas ve 2.kole prezidentských voleb, dějí se věci, které jsou daleko