
Laškování s nobelovkou
ŠTĚPÁN CHÁB
Média se snaží, seč jim síly stačí, aby byl Donald Trump chápaný jako hloupý buran, kterému všechno selhává pod rukama. Co když ale neselhává?
Je to tak tři roky, co jsem při bezhlavém brouzdání internetem narazil na příšernou stránku. Stránku plnou videí. Krutých, strašně krutých. Asi půl hodiny jsem si je pouštěl a objevil tak svou noční můru, pohled na něco, z čeho se mi dělá zle dosud a asi až do truhly bude.
Popíšu jedno. Konflikt mezi Rwandou a Kongem. Na videu byla banda desítek mladíků, stáli v neuspořádaném kruhu. Uvnitř kruhu hořely mírným plamenem klacky. Mírným, žádný zběsilý plamen. Však to byly mačetami nasekané čerstvé větve. Kdejaký zálesák by se nad takovou prachbídnou neschopností udělat pořádný fajrák pohrdlivě ušklíbl. Na těch větvích seděla starší žena. V tvarech věstonické Venuše. S tváří dobrosrdečné duše. Nedaleko ní starý pán. Kmet v závěru života. Seděli v plamenech, které je jen drobně olizovaly, lapali po dechu, snažili se z plamenů dostat. Ne, vstát už nemohli, jen se odstrkovali rukama a snažili se dohopsat po zadku pryč z plamenů. Starému pánovi se to i povedlo. Úleva jen na vteřinu, než se jeden z mladíků natáhl a starého pána do mírných plamenů zase strčil. Deset minut, snad čtvrt hodiny tam ti dva lidé strašlivě pomalu umírali. Nejdřív s hrůzou v očích, pak s až hrůznou apatií.
Rwandský masakr v devadesátých letech, kdy za tři měsíce padl pod zdivočelými gardami s mačetami v rukou milion normálních, obyčejných lidí, se táhnul až doposud. Netušil jsem to. Žil jsem s tím, že se ve Rwandě na tu chvíli docela pomátli na rozumu, ale zase se k němu vrátili. Chyba lávky. Nevrátili. Pomatení smyslů se přelilo z Rwandy do Konga a od té doby to byla každodenní záležitost v obou zemích. A obě země si to navzájem kladly za vinu a byly neustále ve střetu. Nenávist, vraždění, pohrdání životem člověka. Na vině většinou Rwanda, která platila a podporovala hrdlořezy v Kongu. Od počátečního masakru ve Rwandě při bojůvkách a vysloveného nepřátelství dvou zemí zemřelo šest milionů lidí.
Ale vraťme se o pár měsíců nazpět. V Bílém domě sedí čerstvě zvolený Donald Trump. A vedle jeho mediálně velmi vděčné neschopnosti dohnat dva diktátory z Ruska a Ukrajiny k jednacímu stolu a rozumu se mluví jen o tom, jak Trump selhává, jak je směšný, jak se mu bortí mandát, protože podporovatelé od něj prchají, ač jsou to snad až trapné lži. Donald Trump se rozhodl být mírotvůrcem. A to nejen na Ukrajině, ale všude, kam dosáhne. A americký prezident, ten dosáhne sakra daleko.
Trump v konfliktu mezi Rwandou a Kongem zvolil vlastně stejnou metodu jako na Ukrajině. Stejně jako v případě Ukrajiny se Trump snaží vyvázat ozbrojené aktéry z nerostných zdrojů, které financují válku, a výměnou za příměří nabízí bezpečnostní a ekonomické záruky – výhodné i pro USA. Záruka bezpečnosti pro Rwandu i Kongo výměnou za přístup k nerostnému bohatství. Jako bonus pak pro USA otevřená nová obchodní cesta, podstatně zvýšený vliv v oblasti, šach pro Čínu a Rusko, které se v Africe také silně angažují, a hlavně sice křehký, ale mír. Konec bezhlavého vraždění.
Ale dejme si do kontrastu, jak v konfliktu se šesti miliony zavražděnými postupovala Evropská unie. Posílala OSN desítky, snad stovky milionů ročně do jejího programu Stabilizační mise Organizace spojených národů v Demokratické republice Kongo, která, stejně jako naše neziskovky, nedosáhl ničeho zásadního. Snad ze zvykového práva „nadřazené“ Evropy posílala vedle neziskovkářů do oblasti humanitární pomoc, aniž by sama usilovala o ukončení nesmyslného násilí třeba tím, že by pohrozila, že pomoc přestane do země putovat, pokud nepokoje neutichnou.
Hradila rozvojové programy třeba na školení horníků. Nikdy nepřitlačila Rwandu, která podporovala hrdlořezy, ke zdi, nikdy neuzavřela žádné strategické dohody, které by vedly k ukončení násilností. Uplatňovala měkkou moc před skutečným jednáním. Unie v zásadě se zeměmi jednala jen skrze OSN a neziskovky. I přes šest milionů zavražděných nezahrnula EU Rwandu ekonomickými nebo vojenskými sankcemi. Naopak, do Rwandy EU posílala a posílá miliardy eur přes rozvojové programy.
Trumpova administrativa během půl roku dotlačila vlády Rwandy a Konga k podpisu příměří, když skrze bezpečnostní záruky, obchodní zájmy a přímé vyjednávání (především prostřednictvím zpravodajských kanálů a diplomatů) vytvořila tlak a nabídku, kterou nelze odmítnout. (To, že se podobná strategie Trumpovi nevede na Ukrajině, je smutné, ale vlastně logické, v konfliktu je tam Rusko a to bojuje o své místo ve velmocenském trojlístku. Takové místo si jeden nevybojuje, když se nechá bačovat druhou velmocí.)
Vítězem ve Rwandě a Kongu jsou ve výsledku USA. Získají nerostné bohatství, vliv i loajalitu. A asi je na místě se ptát, proč Evropská unie jen hloupě přihlížela? Proč nechala léta letoucí násilí bujet a přelévat z oblasti do oblasti? Proč nezasáhla s tvrdou diplomacií a nedonutila Rwandu a Kongo usednout k jednacímu stolu? Vyhovuje jí vraždění? Vyhovuje jí bezpráví? Nestabilita? Proč? Čím? Nebo je unie už tak bezvýznamná, že vlastně nemá žádné účinné páky, kterými by mohla někoho k něčemu donutit? Tedy krom bezuzdné buzerace občanů zemí EU. Nebo už máme rezignovat na to, aby EU dělala také něco hodnotného, na co by jeden mohl být hrdý?
Nezaslouží si za to Trump nobelovku? Obama ji dostal za sliby, že bude mírotvůrce a rozjel, mám pocit, šest válek, které naprosto rozbily podolek Evropy a dodaly munici pro merkelovic politiku wir schaffen das, z které se Evropa hned tak nevzpamatuje. To Obama zničil nynější bezpečnost Evropy. Ale Trumpem budeme pohrdat a smát se mu. Nejsme trochu hloupí?
- Oni nikdy nespí! - 14.4.2026
- Už aby to bylo! - 14.4.2026
- Prodá Maďarsko za 30 stříbrných? - 14.4.2026


Rád Vás pane Chábe čtu. Zase jednou souhlas.
Trump buran je. Ale to není překážka k úspěchu a mnoha lidem to imponuje. A také se mu něco povedlo – snížil daně bohatým, omezil výdaje většiny Američanů. To bezpochyby miliardáři chtějí, a jak ukazuje Trump, je jim jedno, že kvůli tomu zadluží stát (pokud tedy nežijí z dotací a stát nepotřebují). A Trump jako mírotvůrce? Vidíme mír za 24 hodin v Ukrajině nebo Izrael. Ano, někde možná válku ukončil, ale jen tam, kde mohli silou donutit ostatní, aby udělali to, co chtěl. Nezaslouží si za to Trump nobelovku? No možná si ji zaslouží asi stejně jako ten Obama. To znamená vůbec.
Trump není buran, je svůj a poučen z minula dělá to, co dělat musí – pořádek, právo a renezanci zdravého rozumu. Už od dob Merkelové až dodnes, Trump německým žurnáliím a politikům nevoní a nenechají na něm nitku čistou. No jak by mohli, všichni ti libtardí vyznavači obludária zvaného EU. Oludária plného absurdit a zvráceností které se už i silně fašizuje. Německá média už lžou a pravdu převracejí, že už i Pepík Goebbelsovic v hrobě bledne závistí. Státy (hlavně politici a jejich média) EU, až na pár vyjímek, se opravdu mění v cosi obludného, vtahujícího už zase národy do masakru III světoví války. Řčení, že brány pekelné jsou otevřené a démoni jsou mezi námi, není mimo realitu. Ale imbecilitou už postižení ovčané EU jsou jen politováníhodné bytosti (důkaz už za covidu a islamizace), které už ani nezabečí. Nic je už nedokáže probudit, ani ty přípravy na válku. Amen
Pane Chábe
Jste na velkém omylu. Afriku je třeba nechat svému osudu, ať si tam udělají sami SVŮJ pořádek, a nevměšovat se, nepomáhat.
Chtěli, bojovali za svou nezávislost, mají nezávislost, tak ať se starají.
To je jediný existující lék a recept na jejich problémy.
Africké problémy mohou vyřešit pouze sami afričani.
Tak prosté to je.