Komunisti se za nic nestydí do dneška

25. únor si tradičně připomínáme jako jeden z nejčernějších dnů naší historie, kdy u nás komunisté na 40 let uchopili moc a poslali nás do doby temna. Politicky, hospodářsky i lidsky.

V celosvětovém měřítku, mají komunisté a jejich ideologie na svědomí více obětí, než zrůdná nacistická mašinérie. Při pomyšlení na koncentrační tábory, což byly vlastně továrny na smrt, už sama o sobě naskakuje husí kůže. A komunisté tato zvěrstva historicky překonali.

Člověk by aspoň očekával nějakou trochu studu a sebereflexi. To ale u našich soudruhů neplatí. Zamumlali sice nějakou omluvu a politování, ale své jméno si nezměnili. Jakoby se hrdě i nadále ke svým tradicím hlásili a teď jen opatrně čekají zase na svou příležitost.

Pravda je, že svůj název pozměnili. Z KSČ (Komunistická strana Československa) se stala KSČM (= Komunistická strana Čech a Moravy). Ono ale Československo neexistuje, a máme místo toho u nás Čechy a Moravu.

Představte si zločineckou válečnou německou stranu NSDAP (= Národně socialistická německá dělnická strana). A teď si představme, že po válce, když se Německo rozdělilo na západní a východní, tak by tato strana nadále existovala, akorát by se přejmenovala na: Národně socialistická západoněmecká dělnická strana. A při té příležitosti by vyjádřila politování nad nějakými oběťmi za války, ale Hitlera by i nadále ctila. A dnes po znovusjednocení Německa by se mohla vrátit i ke svému původnímu názvu, tedy Národně socialistická německá dělnická strana.

Tak toto naštěstí u našich sousedů nehrozí. To jen u nás máme hrdé zástupce komunistů, kteří na svých milionech obětí nevidí nic špatného. Vždyť tenkrát přeci na to byli mezinárodní okolnosti…to byly dějiny…přehmaty…chyby…jiná doba a já nevím, co ještě. Prostě nic špatného neudělali, byli k tomu dotlačeni okolnostmi. To je naše dnešní realita.