Když Rusko hovoří o míru, plánuje válku, když o přátelství, tak čekejte útok

Tolik úvodní preambule smlouvy mezi Českou Republikou a Ruskou Federací a která dále pokračuje takto:

SMLOUVA mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci Česká republika a Ruská federace (dále jen “Smluvní strany”),

navazujíce na tradiční vztahy přátelství mezi národy obou států,

přihlížejíce ke skutečnosti, že Česká republika je nástupnickým státem České a Slovenské Federativní Republiky a Ruská federace je státem — pokračovatelem Svazu sovětských socialistických republik,

vycházejíce z hlubokých politických a hospodářských přeměn v obou státech, v Evropě a ve světě,

přesvědčeny o tom, že vzájemná úcta a spolupráce mezi oběma státy odpovídá zájmům národů České republiky a Ruské federace a slouží upevňování míru, bezpečnosti a spolupráce v Evropě, vytvoření kvalitativně nových vztahů založených na rovnosti,

považujíce územní celistvost a neporušitelnost hranic všech států za neoddělitelnou součást nového mírového uspořádání v Evropě,

řídíce se pravidly mezinárodního práva, především zásadami Charty Organizace spojených národů, a jednajíce v souladu se závazky přijatými v rámci Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, Pařížskou chartou pro novou Evropu, napomáhajíce k přeměně Evropy v kontinent míru, bezpečnosti, demokracie a blahobytu,

zdůrazňujíce význam bezvýhradné úcty k lidským právům a základním svobodám a k zásadám demokracie, humanismu a právního státu,

přejíce si definitivně skoncovat s totalitní minulostí spojenou s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváním sovětských vojsk na československém území, jehož materiální důsledky jsou řešeny příslušnou dohodou z 1. dubna 1992,

navazujíce na zásady společné československo-ruské Deklarace o zásadách vzájemných vztahů a spolupráce ze 14. května 1991,

dohodly se takto:

A nyní následuje výčet dvacet sedmi článků, ve kterých se Rusko zavazuje, že už bude hodné. Že už bude rozvíjet jen kulturu, spolupráci, přátelství, mírové řešení, že se nebude vměšovat, že bude respektovat lidská práva a svobody, no prostě, že Rusko se tímto okamžikem stává přítelem a bratrsky nás objímá, že tanky s invazními pruhy patří minulosti a nyní se budeme kamarádit.

To jsme se ale přepočítali, co?

Tedy nikoliv my všichni, ale všichni ti, kteří ruskému podpisu na smlouvě byť jen částečně uvěřili. Protože je nás nemálo, kteří Rusku nikdy nevěřili ani dobrý den, natož jeho mazání medu kolem huby.

Protože známe dějiny a víme, že Rusko je zemí, kde jsou slova o lidských právech, respektu, humanismu a svobodě jen cizokrajnými frázemi, jejichž obsah a význam je tamní populaci neznámý a pro ty, kteří tamní populaci vládnou jsou něčím, čeho se bojí jako čert kříže.

Historie Ruska nezná ani osvícenství, ani liberální demokracii. Vždyť teprve za Brežněva dostali ruští kolchozníci občanské průkazy a mohli tak bez povolení předsedy kolchozu vesnici opustit za účelem návštěvy vsi sousední. Také teprve v oné době počali za svou práci dostávat byť ubohý a žebrácký, ale plat. Tedy ještě do sedmdesátých let minulého století byli nevolníky.

A pokud o ostatní populaci jde, situace nebyla o moc lepší. Rusko a jeho lid vůbec nezná naši kulturu života založenou na vzájemném respektu, vzdělanosti, ohleduplnosti, zdvořilosti, slušnosti, vzájemné pomoci a péči o staré a nemocné. V Rusku platí jediné, ty chcípni už dnes, já až zítra. Proto na nás pohlíží jako na slabochy, kteří potřebují pevnou ruku a bít nahajkou.

Proto podepíší cokoliv.

Přátelství s Českou Republikou nebo i to, že budou chránit Ukrajinu, její územní integritu a i proti těm, kteří by se ni jen křivě podívali či cokoliv něco jiného. Pro Rusko je každá smlouva jen cárem papíru a zabývá se pouze smlouvami těmi, které mu přinášejí území, vliv a otroky a ty je schopno vymáhat jakýmikoliv prostředky.

Viz srpen 1968.

A tak se vůbec nemůžeme divit tomu, že Rusko do naší země vysílá zabijácká komanda páchající teroristické útoky a vraždící naše občany. Když je hlavou státu osoba, která proti naší zemi vede dlouhodobě podvratnou a nepřátelskou činnost spočívající ve znevažování práce jejích bezpečnostních složek, osoba která se osobně zasazuje za odstranění všech osob ve vládních a jiných vysokých postech, které jsou Rusku trnem v oku. Protože se tím naše země stává operačním prostorem, kde mají potřebné krytí a bezpečné zázemí.

Nesmíme se ani na okamžik divit snadnosti s níž agenti GRU svůj zločin spáchali, když zde pracuje rozsáhlá rezidentura nepochybně složená jak z občanů Ruské Federace tak i z občanů ČR. A to zverbovaných jak v době dnešní tak i v době, kdy jsme byli okupováni Sovětskou armádou. Protože v každém místě sovětské posádky bylo i GRU, které tam mělo svoji rezidenturu mezi místními občany. Stejně jako byl takzvaný Prognostický ústav afiliací KGB, tedy dnešní FSB.

A tak nejde jen o vypovězení osob s diplomatickým krytím, které proti naší zemi vedou nepřátelskou zpravodajskou a teroristickou činnost, musíme zároveň odkrýt jejich agenturní spolupracovníky a vlivové agenty a začít u hlav. U hlav států i všelijakých institutů, kde jak známo počíná ryba smrdět nejvíce. A tyto osoby vést k trestní zodpovědnosti.

Ale nedejme se strhnout k útokům na lidi, kteří měli tu smůlu, že se narodili v Rusku a kteří u nás žijí a jsou platnými členy naší společnosti. Ti jsou oběťmi Putinova zločineckého režimu stejně jako my. Nedopusťme se stejné křivdy jako po roce 1945 na českých Němcích. Ale oddělme zrno od plev a uveďme naše ideály svobody a lidských práv v platnost. Jeden dobrý Rus je milionkrát lepší jak sto českých Putinovců.

[ad#ad_inarticle21]

Od našich spojenců se nám podpory dostalo a dostane.

O tom není žádných pochyb.

Ale Augiášův chlév zanesený rudou mrvou už musíme vyčistit sami.

Inu, čiň Rusku dobře, zlým se ti odmění.

Řekl bych, že teroristický útok ve Vrběticích bude pomyslnou tečkou jak za panslavistickým blouzněním, před kterým varoval už Karel Havlíček Borovský tak i za takzvanou smlouvou o přátelství.

Jsme Středoevropané, jsme součástí západní Evropy již od devátého století, jsme jejím základním stavebním kamenem, nikoliv ruskou gubernií.

Staňme se tedy jimi konečně a s trvalou platností.

• Miroslav Václavek