Kdo se bojí Topolánka?

Blíží se okamžik rozhodnutí. Kdo bude druhým přímo zvoleným prezidentem České republiky? A jakého prezidenta vlastně potřebujeme?

Potřebujeme silnou osobnost, která vyváží silného premiéra Babiše a ostře odsoudí směřování naší politiky od standardní demokracii k podivnému systému, ve kterém veškerou politickou, ekonomickou i mediální moc drží v rukou jeden oligarcha, ke kterému utekli voliči socialistů a komunistů. Ke zřízení, ve kterém padají morální zábrany a historická paměť přestává být důležitá. Bolševici v čele parlamentních výborů, bývalí estébáci v nejvyšších státních funkcích. Zřízení, ve kterém ožívá třídní boj, kdy čerpat je více než pracovat a tvořit, kdy je z daňových podvodů podezírán každý hospodský, farmář a živnostník, ale u ministra či premiéra je všechno jen „kampáň a účelovka opozice“.

Ne, nechci v takovém státě žít. Chci žít v demokratické republice, od jejíhož založení uplyne letos 100 let. V republice, která má své místo v Evropě a ve světě, hájí své zájmy skrze své zvolené zástupce, ke kterým chová respekt a kteří chovají respekt ke svým voličům a občanům. Prezident je nejvyšší politik v zemi, nejvyšší ústavní činitel, který má být garantem a strážcem ústavy, obráncem svobody a demokracie a silným respektovaným státníkem, který nás, občany, nehodí přes palubu a bude za naše zájmy bojovat doma i v zahraničí. Kdo to dokáže? Určitě ne nikdo bez politických zkušeností. Vedle Miloše Zemana je tu pouze jediný kandidát, který se může pyšnit obrovskými zkušenostmi a zároveň i mimořádným charismatem. Mirek Topolánek.

A kdo se bojí Topolánka? Vzpomínáte si ještě na televizní rozhovor, vysílaný pár dní před tím, než Topolánek oznámil svou kandidaturu, ve kterém se rozhovořil o Babišovi, o Mrázkovi a velkých kauzách, které hýbaly a hýbou našimi médii a společností? Mám za to, že takový Topolánek by mohl říci mnohem více, než zpráva OLAFu. Možná jen čeká na správný okamžik. Babiš šel do politiky, aby bránil sám sebe a změnil systém, který ho ohrožoval. Ono když mizí lidé a po vládních úřadech běhají ozbrojená komanda, tak přestává legrace. A možná, že takovou legrací je oproti skutečným obavám Andreje Babiše i kauza Čapí hnízdo. Každopádně největším nepřítelem Babiše je nyní Mirek Topolánek. Člověk, který se nebojí a se kterým jen tak něco nezamává. Člověk, který možná ví hodně. A asi by bylo pro nového premiéra velmi nepříjemné profesionálně spolupracovat s prezidentem Topolánkem. A možná, že by se v premiérském křesle dlouho neohřál. Jasně, ANO vyhrálo volby, má mít premiéra a sestavovat většinovou (!) vládu, ale vždyť i Babiš říká, že ANO není hnutí jednoho muže. Premiérem trestně stíhaný člověk prostě být nemá. A jsem rád, že v tom má Mirek Topolánek také jasno.

Důkladně se zamysleme, než v pátek a v sobotu odevzdáme svůj hlas jednomu z prezidentských kandidátů. Kdo na to má a kdo na to nemá. Já jsem přesvědčený, že ač s ním nemusíme ve všem souhlasit, tak potřebujeme Mirka Topolánka, silného prezidenta, který bude vždy a všude bránit naše národní zájmy, naší svobodu a demokracii. Prezidenta, který bude bránit první polistopadovou republiku před těmi, kdo pracují na jejím zničení.