Tleskat, soudruzi! Kdo netleská, je nepřítel!

D.D.KRAJČA

Ať žije soudruh Pávek! Ať žije soudruh Pávek! A kdo netleská, toho si zapíšeme!

Soudruzi, máme průser! A tentokrát opravdu mimořádný! Na Pražském hradě došlo během oslav státního svátku k bezprecedentnímu útoku na samotné základy naší demokracie. Jeden z nejvyšších ústavních činitelů se totiž dopustil činu tak odporného a podvratného, že by se nad ním musel rozplakat i soudruh Gustáv Husák. Andrej Babiš, krycím jménem Bureš, po projevu soudruha prezidenta Petra Pavla, přezdívaného Pávek, NETLESKAL!

Ano, vážení, netleskal! Ten drzý, nevychovaný a zjevně ideologicky neuvědomělý jedinec si dovolil sedět s rukama v klíně, zatímco ostatní přítomní svědomitě vyráběli potlesk. Žádné rozzářené oči, žádné dojetí, žádné extatické spojování dlaní na počest našeho nejvyššího ochránce demokratických hodnot. Prostě seděl. Jako nějaký občan, který si snad myslí, že má právo na vlastní názor. No řekněte sami, kam jsme to dopracovali!

Naštěstí bdělost našich mediálních strážců správného politického smýšlení neselhala. Server eXtra.cz přispěchal s titulkem: „Nevychovaný Andrej Babiš na předávání vyznamenání: Po Pavlově projevu netleskal.“ Bravo! Konečně skutečná investigativní žurnalistika! Zatímco se jiní novináři zbytečně zabývají státním dluhem, zdravotnictvím nebo dostupností bydlení, naši mediální hrdinové odhalili skutečné nebezpečí. Muže, který odmítl plácat rukama! To si zaslouží Pulitzerovu cenu a možná i čestné členství v obnovené komisi pro kontrolu ideologické kázně.

Osobně bych tak závažné provinění nepodceňoval. Navrhuji okamžitě ustavit vyšetřovací komisi, zajistit kamerové záznamy a nechat soudního znalce přezkoumat polohu Babišových dlaní. Zvláštní pozornost by měla být věnována skutečnosti, zda se během projevu nedopustil ještě závažnějšího deliktu, například nesouhlasného pomyšlení. Protože dnes netleská, zítra se neusměje a pozítří si snad dokonce dovolí říct, že s panem prezidentem nesouhlasí. A to už, soudruzi, zavání kontrarevolucí!

Ať žije soudruh Pávek! Ať žije soudruh Pávek! Potlesk musí být jednotný, radost spontánně organizovaná, nadšení dobrovolně povinné a výraz obličeje v souladu s aktuální politickou linií. Kdo netleská, je nevychovaný. Kdo nesouhlasí, je podezřelý. A kdo si dovolí myslet vlastní hlavou, tomu bude demokracie vysvětlena tak dlouho, dokud nepochopí, že svoboda znamená především správně tleskat správným lidem.

Vážení, kdybych nevěděl, že se píše rok 2026, myslel bych si, že sleduji reportáž ze sjezdu Komunistické strany Československa. Jen s tím rozdílem, že tehdy se potlesk organizoval předem a dnes se jeho nedostatek řeší dodatečně v médiích. Rudé legitimace zmizely, ale chuť kontrolovat cizí dlaně zřejmě přežila.

A teď vážně. Andrej Babiš rozhodně nepatří mezi politiky, které bych obdivoval. Nikdy jsem ho nepovažoval za svého politického spasitele. Jenže právě proto si mohu dovolit napsat něco, co možná některým lidem nebude příjemné.

Babiš se tentokrát zachoval správně. A především důstojně. Přišel na slavnostní předávání státních vyznamenání, jeden z vrcholů oslav vzniku samostatného československého státu. Přišel jako předseda vlády na významnou státní událost, nikoliv na předvolební mítink Petra Pavla nebo setkání jeho obdivovatelů. Svou účastí projevil úctu k prezidentskému úřadu, státnímu svátku a republice. A možná se musel pořádně přemoci, aby tam vůbec šel. Dovedu si představit, že sedět v blízkosti člověka, s nímž máte zásadní politické spory, není právě vysněný večerní program.

Podstatné je, že přišel, nikoho nerušil a nepředváděl žádné divadlo. A pak prostě netleskal. A co má být?

Od kdy je potlesk povinnou součástí demokratického zřízení? Představme si, že Babiš považuje Pavlův projev za hloupý. Má tleskat? Že mu vadí prezidentovo politické vystupování. Má tleskat? Že by některým vyznamenaným, obrazně řečeno, neopřel ani jízdní kolo o plot. Má tleskat také jim? Proboha proč? Aby měl pan redaktor hezkou fotografii? Aby všichni vypadali jako jedna šťastná rodina? To už není slušné vychování. To je požadavek na veřejné předstírání nadšení.

A teď k samotnému Petru Pavlovi. Já osobně nemám nejmenší důvod tohoto prezidenta obdivovat. Jeho minulost v komunistické straně, vojenská kariéra před listopadem 1989 a následná cesta až do nejvyšších struktur NATO ve mně vyvolávají otázky. Petr Pavel se za minulého režimu připravoval na kariéru ve vojenském zpravodajství socialistického Československa, tedy v bezpečnostním aparátu státu pevně svázaného se Sovětským svazem. A právě to mi bohatě stačí k tomu, abych se na jeho pozdější politickou proměnu díval s pořádnou dávkou skepse. Nedokážu automaticky obdivovat člověka jen proto, že vyměnil jednu uniformu za druhou, jednu politickou éru za druhou a nakonec se stal oslavovaným symbolem demokracie. Zvláštní země, v níž se bývalý komunista může stát měřítkem demokratické uvědomělosti a jeho politický odpůrce nevychovancem jen proto, že mu nezatleská. Historie má opravdu pozoruhodný smysl pro humor.

Prezident není císař, král ani generální tajemník ústředního výboru. Jeho projev není posvátný text, po jehož přečtení musí všichni přítomní vyskočit ze židlí. Přesto mám při pohledu na podobné titulky zvláštní pocit, jako bychom se vraceli do časů, kdy se délka potlesku považovala za měřítko politické spolehlivosti. Soudruh tajemník domluvil a sál povstal. Potlesk. Dlouhý potlesk. Bouřlivý potlesk. A když už člověka bolely ruce, tleskal dál, protože soused ještě nepřestal a nikdo nechtěl být tím prvním, kdo si dovolí ruce položit do klína. Dnes máme svobodu, demokracii a nezávislá média. A jedno z těch médií nám slavnostně oznamuje, že politik je nevychovaný, protože netleskal.

Soudruzi, vždyť už chybí jen ten transparent! Ať žije soudruh Pávek! Ať žije jednota tleskajících!

Zajímavý je také komentář Iva Slavíka, který se vymezil proti „mentalitě fízlů a svazácko bolševistickému kolektivismu“. Vzpomněl přitom na vlastní studia, reformisty mezi vysokoškolskými pedagogy i dobu Reagana a Gorbačova. A právě jeho slova jsou v této souvislosti mimořádně výstižná. Protože co jiného než kolektivistické uvažování je představa, že se všichni v sále musí chovat stejně, bez ohledu na vlastní názor? Zřejmě jsme se dopracovali k nové, dokonalejší podobě svobody. Svobodně si můžete myslet, co chcete, pokud ovšem ve správnou chvíli správně zatleskáte. Jinak se o vaši převýchovu postarají titulky a komentáře. Kádrové oddělení už nepotřebujeme, stačí internetové připojení.

Demokracie není povinnost souhlasit, nadšeně přikyvovat nebo tleskat prezidentovi. Je to také právo sedět, mlčet a myslet si svoje. Pokud se člověk chová slušně, nikoho neuráží a nenarušuje průběh slavnostní události, nevidím jediný důvod, proč by měl být za své mlčení veřejně pranýřován. A pokud šlo v Babišově případě o vědomé rozhodnutí, pak v něm vidím více osobní integrity než v potlesku člověka, který se přetvařuje jen proto, aby se zavděčil okolí.

Možná by také stálo za to, aby se někteří novináři zamysleli, zda je skutečně jejich úkolem hodnotit politickou slušnost podle počtu zatleskání. Máme v republice dost skutečných problémů. Zdravotnictví, školství, ceny energií, státní dluh, dostupnost bydlení. A místo toho se z několika sekund záběru na slavnostním ceremoniálu stane příležitost označit politika za nevychovaného. Kdyby Babiš tleskal, byl by to důkaz slušnosti? Kdyby tleskal vestoje, byl by to důkaz státnické velikosti? A kdyby ještě provolával slávu prezidentovi, dostal by pochvalu za příkladné demokratické smýšlení?

Já tedy nevím, jak vy, ale mně se mnohem více líbí člověk, který slušně sedí a netleská, než člověk, který se přetvařuje jen proto, aby byl zadobře s těmi správnými. A opakuji, že Andreje Babiše nemusím. Vůbec nemusím. Jenže právě v tom je celý princip. Nemusím mít někoho rád, abych uznal, že se v konkrétní situaci zachoval správně. Stejně jako nemusím obdivovat Petra Pavla jen proto, že sedí na Pražském hradě. Úcta k republice není totéž co osobní oddanost prezidentovi.

Až se příště bude na Hradě předávat státní vyznamenání, možná by bylo nejlepší rozdat u vchodu malé kartičky s pokyny. Kdy tleskat, jak dlouho tleskat, kdy povstat, kdy se usmívat a kdy projevit dojetí. Pro jistotu by se také mohl zavést dohled nad jednotlivými řadami. Pozor! Soudruh Bureš netleská! Zapsat! Nahlásit! Odsoudit! Pro zvýšení efektivity bych navrhoval elektronické snímače potlesku zabudované přímo do opěradel. Kdo nedosáhne předepsaného počtu úderů za minutu, automaticky obdrží upozornění na nedostatečné demokratické nadšení. Při opakovaném provinění by následoval povinný seminář slušného chování pod vedením některého z našich televizních moralistů. A kdo by ani potom nepochopil, že demokracie znamená především správně tleskat správným lidem, mohl by být prohlášen za nepoučitelného dezoláta. Systém by byl jednoduchý, přehledný a nepochybně velmi pokrokový.

A tak bych měl na závěr ještě jeden druhý a fakt už poslední návrh. Až se příště bude na Pražském hradě předávat státní vyznamenání, doporučuji všem přítomným povinně rozdat malé rudé praporky, přidělit každé řadě politicky uvědomělého dohlížitele a předem určit minimální délku potlesku. Aby se nám už nikdy nestalo, že nějaký nevychovaný Bureš pokazí slavnostní večer tím, že odmítne tleskat bývalému soudruhovi prezidentovi.

Ať žije soudruh Pávek! Ať žije soudruh Pávek! Ať žije soudruh Pávek!

A kdo netleská?

TOHO SI ZAPIŠTE, SOUDRUZI!

Protože jsme se zřejmě dopracovali k pozoruhodnému vrcholu demokracie. Kdysi nás komunisti nutili tleskat soudruhům. Dnes nás někteří demokraté chtějí peskovat za to, že soudruhům netleskáme.

Daniel Danndys Krajča, FB

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Anonym 300,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Anonym 70,- Kč, Bohumír Holeček 500,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, František Burda 50,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Vladimír Pospíšil 250,- Kč, Miroslav Hloušek 200,- Kč, Petr Maděra 3 333,- Kč, W.A.T. 300,- Kč, Ivo Kadlčík 500,- Kč, MVDr. Eva Krejbichová 200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 3000,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Anonym 200,- Kč, Josef Tichý 2000,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Pavel Schwarz 800,- Kč, Jan Petr 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Alena Dvořáková 1000,- Kč, Zora Kudelková 200,- Kč, Marie Baroňová 500,- Kč, Miloslav Čermák 200,- Kč, Jiří Duda 300,- Kč, Ivo Pimper 400,- Kč, Hynek Řihák 140,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, Jana Kanová 50,- Kč, V. Trulley 500,- Kč, Michal Němeček 500,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, Miroslav Meder 400,- Kč, Petra Hujová 111,- Kč, Anonym 150,- Kč, MUDr. Margita Kaisrová 500,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Michal Dirhan 500,- Kč, František Surman 1000,- Kč, Jarmila Malkusová 200,- Kč, Jan Olšák 300,- Kč, Květoslav Ondráček 30,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, ing. Zorka Vacková 20,- Kč, Anonym 100,- Kč, Miroslav Jana 500,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Vladimír Dlouhý 100,- Kč, René Hladík 200,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč, Zdeněk Palička 200,- Kč, Jitka Králová 500,- Kč

Celkem za měsíc: ... 33 104,00 Kč

Vybráno 73.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Jde o evropský Majdan? - 29.10.2026
• Mafie napojené na Českou televizi teď mají obrovský strach! - 29.10.2026
• Tleskat, soudruzi! Kdo netleská, je nepřítel! - 29.10.2026