Pře
2.11.2026
Kategorie: Společnost679 přečtení

Když se dobrovolnost potká s peněženkou!

Sdílejte článek:

D. D. KRAJČA

Musím říct, že Babišova myšlenka, se kterou chce vstoupit do druhého čtení zákona o koncesionářských poplatcích, se mi opravdu líbí. A dokonce velice! Kdo chce, ať platí dobrovolně, kdo nechce, platit nebude. Současně má být garantována určitá částka na fungování veřejnoprávních médií. No není to nádhera? Vždyť spokojení by měli být úplně všichni! A já už se nemůžu dočkat, kolik těch dnešních hlasitých obránců České televize a Českého rozhlasu, kteří tak statečně vykřikují na náměstích, se skutečně dobrovolně přihlásí k placení. Protože jedna věc je mávat transparentem, zachraňovat demokracii a druhá věc je každý měsíc otevřít vlastní peněženku.


A tady se dostáváme k jedné nesmírně zajímavé vlastnosti našeho milovaného ovcoidního národa. Dokud se po člověku chce, aby něco podporoval slovně, je hrdinů plné náměstí. Transparenty nad hlavou, hesla na rtech, odhodlání v očích a pocit, že právě zachraňují demokracii před samotným koncem světa. Stačí správně zvolená hesla, trocha emocí, pořádná dávka strachu a šikovně vytvořený dojem, že kdo nesouhlasí, je automaticky nepřítelem svobody. A stádečko poslušně nastoupí, protože přemýšlet vlastní hlavou je přece mnohem namáhavější než opakovat, co právě prohlásil oblíbený bača.

Manipulace totiž nemusí spočívat v tom, že lidem někdo přímo lže. Někdy úplně stačí předložit jim svět tak, aby existovaly pouze dvě možnosti. Buď podporuješ naše řešení, nebo jsi proti demokracii. Buď platíš povinné poplatky, nebo chceš zničit veřejnoprávní média. A že by snad mohl existovat i jiný způsob financování? Ale prosím vás, takové nebezpečné myšlenky přece nemůžeme našim ovečkám motat do hlavy! Ještě by si začaly klást otázky, a to by byla teprve katastrofa.

Přitom dobrovolnost je krásná věc. Dává člověku možnost ukázat, co skutečně považuje za důležité. Ne podle toho, co vykřikuje před kamerami, ale podle toho, co je ochoten podpořit ze svého. A právě proto by mě nesmírně zajímalo, kolik dnešních bojovníků za povinné koncesionářské poplatky by se po zavedení dobrovolnosti skutečně přihlásilo. Kolik by jich s hrdostí platilo dál a kolik by najednou objevilo kouzlo věty „já bych samozřejmě rád, ale momentálně se mi to nehodí“.

A aby bylo jasno, ovcoidní myšlení rozhodně není výsadou jedné politické strany. Ovce se najdou nalevo, napravo i uprostřed. Jen každé stádo má svého oblíbeného baču, jinou barvu transparentu a skálopevné přesvědčení, že právě ono jediné vlastní patent na pravdu. Největší problém totiž není v tom, že lidé mají různé názory. Problém nastává ve chvíli, kdy svůj názor přestanou vytvářet a začnou ho pouze přebírat. A ještě jsou na to náležitě pyšní!

Samozřejmě bych zachoval i sankce pro ty, kteří by na sebe dobrovolně převzali právně závaznou platební povinnost a potom ji neplnili. Přihlásil ses? Souhlasil jsi? Výborně, tak plať! Žádné výmluvy, žádné couvání. Ať má ta dobrovolná láska k veřejnoprávním médiím také nějakou odpovědnost.

A teď si představte tu nádhernou situaci, pokud by tato myšlenka skutečně prošla. Sednu si, uvařím pořádné kafe a budu s neskrývaným zájmem sledovat, jak se pomyslné váhy začnou naklánět. Na jedné misce skuteční dobrovolní plátci, na druhé ti, kteří sice dokážou celé hodiny vysvětlovat, proč mají platit všichni ostatní, ale sami najednou začnou přepočítávat každou korunu. Samozřejmě, že garantované financování by se muselo nějak zajistit a ani veřejné peníze nepadají z nebe. Ale právě počet dobrovolných plátců by byl nesmírně zajímavým ukazatelem toho, jak hluboká je ona tolik proklamovaná podpora.

A možná bychom se nakonec nestačili divit. Třeba by se přihlásily statisíce nadšených dobrovolníků a všichni kritici by museli smeknout. Anebo by se ukázalo, že nejhlasitější láska k veřejnoprávnosti končí přesně tam, kde začíná vlastní peněženka. A právě na to jsem opravdu zvědavý! Protože podporovat nějakou instituci z povinných příspěvků všech ostatních je jedna věc, ale dobrovolně jí každý měsíc posílat vlastní peníze, to už je úplně jiná disciplína.

Kdyby bylo placení poplatků za ČT a ČRo dobrovolné, platili byste je?

View Results

Načítání...

Takže milí obránci veřejnoprávních médií, pokud tato změna projde, dostanete báječnou příležitost ukázat, jak vážně to se svou podporou myslíte. Nikdo vám nebude bránit platit, nikdo vám nebude bránit přispívat a nikdo vám nebude bránit být na svou podporu patřičně hrdí. Jen možná odpadne ta příjemná jistota, že stejnou povinnost musí mít úplně všichni.

A já? Já se budu královsky bavit. Ne proto, že bych někomu chtěl zakazovat podporovat Českou televizi nebo Český rozhlas, ale protože mě vždycky fascinovalo, jak rychle se dokážou velkolepé principy proměnit v drobné účetní komplikace, jakmile přijde řeč na vlastní peníze. A pokud se následně ozve kvikot a kňučení, bude to jen další připomínka, že někteří lidé milují svobodu volby především tehdy, když ostatní nemají na výběr.

 

Daniel Danndys Krajča, FB

Redakce

Sdílejte článek:
679 přečtení
(11 votes, average: 4,73 out of 5)
6 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-) 
 

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.