10.4.2014
Kategorie: Historie

Kdo je skutečný komunista?

Sdílejte článek:

OD: VILÉM BARÁK 10|04|2014

Třináct (článek byl napsán roku 2002, pozn. red.) let po pádu komunismu má pouhá zmínka, že někdo byl členem předlistopadové KSČ, silně diskreditující náboj. Odhalení tohoto typu jsou účinným nástrojem ve volební kampani, některé politické strany odmítají přijímat bývalé členy KSČ, v novinách i hospodách se vedou se spory, zda do KSČ mohl vstoupit slušný člověk nebo pouze grázl atd. Pomiňme v této úvaze udavače, aktivní přisluhovače a skutečné zločince, kteří v komunistických věznicích a pracovních táborech týrali lidi. Snad budou potrestáni soudy a po zveřejnění svazků Státní bezpečnosti i pohrdáním svých blízkých a známých.

 

[ad#hornisiroka]

 

Naskýtají se obecnější otázky. Lze vstup do KSČ před rokem 1989 považovat ze strany dotyčného člověka za vyjádření přízně komunistické ideologii? Je možné z tohoto kroku dovozovat jeho dnešní politickou orientaci? Určitě ne. Naprostá většina majitelů rudé knížky si ji opatřovala za účelem postupu v zaměstnání, dosažení vědecké hodnost, prostě z pragmatických důvodů. Členství v KSČ opravdu přinášelo výhody a lze mít různé názory na mravní integritu takto angažované osoby.

 

Nebezpečná ovšem není minulost, ale pronikání komunistické nákazy do současnosti. Šiřitelem infekce jsou všichni, kdo nerespektují majetek a svobodu jiných lidí, nejen kádři z KSČM. V Česku je více opravdu přesvědčených komunistů, i když se vydávají za nestraníky nebo za členy ODS, KDU-ČSL, ČSSD, než před listopadem 1989. Stačí si přečíst průzkumy veřejného mínění, jak je ve společnosti hodnocena výše zdanění (vyvlastňování) a státní přerozdělování (rozdávání z cizího).

 

 

Občas lze slyšet povzdech (např. Pavel Tigrid, MFD 17.5.2002) nad vysokou voličskou podporou KSČM. Jak nedovtipné. Vždyť je to logický výsledek neúcty k individuální svobodě a soukromému majetku šířený “nekomunistickými” politickými stranami, státním školstvím a drtivou většinou intelektuálů i umělců. Veřejnou “cností” se stala sociální “solidarita” kryjící líné a neschopné, modlou “dobrotivý” stát rozdávající z nakradeného, politickým hitem řízení lidských osudů a potlačování svobody.

 

V kapitalismu mohou spokojeně žít lidé, kteří byli před rokem 1989 v KSČ, nikdy však soudruzi “antikomunisti” požadující bezplatné školství a zdravotnictví, přídavky na děti, sociální dávky, regulaci nájmů, dotace úpadkovým oborům, atd. To jsou jeho nepřátelé a žel, podařilo se jim skoro zvítězit. Proč vůbec uvažovat o zákazu KSČM? Když byla jednou připuštěna legitimnost nedobrovolného přerozdělování, staly se všechny politické strany komunistickými a dnes soutěží pouze o to, která z nich je více či méně rudější.

 

[ad#velkadolni]

 

ZDROJ: Vilém Barák

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...