24.9.2021
Kategorie: Kultura a tipy

Jste ve světě svařování noví? Seznamte se s nejrozšířenějšími metodami svařování

Sdílejte článek:

Svařování je poměrně široký obor, jehož ovládnutí trvá roky, zato jeho základy se může naučit každý. Jestli vás (alespoň teoreticky) láká svářečka v ruce a ochranná helma na hlavě, měli byste se v první řadě seznámit s různými typy sváření. Jak totiž uvidíte, není sváření jako sváření a pod tímto názvem se skrývá celá řada odlišných metod. Pojďme se na některé z nich podívat.

MIG/MAG

Tato metoda ručního svařování patří mezi vůbec nejrozšířenější. Využívá drátové elektrody navinuté na cívce či bubnu, která se automaticky odvíjí předurčenou rychlostí podavačem drátu a je vedena do hořáku. Ten je zakončen trubicí s kontaktní špičkou.

MIG/MAG svařování využívá stejnosměrného proudu. Ke svaření dochází díky elektrickému oblouku, který vzniká mezi drátovou elektrodou a svařencem. Energie oblouku taví materiál v takzvané tavné lázni, v níž se drát i svařenec spájí v jediný spoj.

Aby při tomto procesu nedocházelo k oxidaci, je tavná lázeň zároveň chráněna proudem inertního (MIG) či aktivního plynu (MAG), proudícího z hubice u hořáku.

6YCoZxMH_o

MMA

Pod touto zkratkou se neskrývají smíšená bojová umění, nýbrž takzvaný Manual Metal Arc, česky též svařování obalenou elektrodou. Jde o nejstarší a dodnes populární svařovací metodu.

Využívá se při ní kovová elektroda s různými obaly, při jejímž kontaktu se základním materiálem opět vzniká elektrický oblouk. Elektroda se jeho působením odtavuje, její kov je ukládán do svarové lázně, čímž se vytváří žádaný spoj. Obalový materiál elektrody přitom slouží k vytvoření ochranné strusky, která tuhne na povrchu svaru a chrání tím jeho kov. Strusku je pak dobré po vychladnutí odstranit.

MMA svařování může využít střídavého i stejnosměrného proudu.

TIG

Jde o precizní svařovací metodu, při níž se využívá wolframové elektrody, která se netaví. Místo ní se v oblasti spoje taví oddělená tyčka či drát, někdy není zapotřebí ani jich a stačí pouze natavit okraje svařence. Svařovaná oblast je během procesu tavení obvykle chráněna plynem (zpravidla jde o argon), ačkoliv u některých spojů toho není zapotřebí.

Metoda TIG si vyžaduje zvláštní TIG hořák, do nějž se elektroda upne. Hořák také obsahuje hubici pro přívod ochranného plynu.

Svařování metodou TIG se dále dělí na svařování TIG DC, tedy s pomocí stejnosměrného zdroje, a na svařování TIG AC s využitím střídavého zdroje.

TIG DC metoda se využívá při svařování uhlíkové či nerez oceli, TIG AC pak pro svařování hliníku či hořčíku.

Někdy se v souvislosti s touto metodou můžete setkat také se zkratkou WIG. Nebojte se, jde o jedno a totéž. Zkratkou WIG, kde W znamená wolfram, se označuje tento typ sváření především v německy mluvících zemích. U nás se, navzdory geografické blízkosti, ujala spíše zkratka TIG

FCAW

Flux Cored Arc Welding – tato metoda patří mezi novější svařovací technik.

Drát, (elektroda), je naplněn tavidlem, které plní ochrannou funkci svarové lázně podobně, jako to u jiných typů svařování dělá plyn, respektive ochranný plyn zde vzniká při rozkladu náplně trubičkového drátu. Dalším z produktů této reakce je také struska, která plní také ochrannou funkci podobně jako u sváření MMA.

Jinak se tato technika v zásadě velice podobá svařování MIG/MAG, zpravidla ale dokáže vyprodukovat kvalitnější svar.

Tolik tedy k základnímu výčtu metod svařování. Snad máte nyní v tomto směru o trochu více jasno!

(PR)

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (3 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...