10.7.2017
Redakce
0
Kategorie: Doporučujeme, Společnost

Je načase vylézt ze svých ulit

Sdílejte článek:

LADISLAV NÁDVORNÍK

Protože člověk není šnek, který by měl jen čekat na to, až ho uvaří – a sežerou.

V posledním období – řekněme půl roku zpátky – jsem se po určité pauze začal zase pomaloučku vracet do některých virtuálních oblastí. Mám na mysli prostředí diskuzních portálů a blogů, z kterých jsem na základě určitých osobních pohnutek odešel, nebo jsem tam svou aktivitu prakticky úplně omezil.

[ad#clanek-respo]

Dovolte mi stručnou rekapitulaci mého virtuálního života – do nejrůznějších diskuzí přispívám více než deset let, články formou blogu jsem začal zveřejňovat asi po čtyřech až pěti letech, kdy mi začal být prostor diskuzního příspěvku jaksi malý. Nejsem žádným grafomanem, celkový počet mých zveřejněných výtvorů se pohybuje někde těsně nad třemi sty samostatných článků, počty diskuzních příspěvků jsem nikdy nepočítal. Kvalitu mých textů nechť posoudí jiní, ale na rovinu přiznávám, že mne potěšilo těch pár příležitostí, či setkání, kdy někdo (třeba bývalá spolužačka, obchodní partner kamarád nebo příbuzný) na některý z mých textů zareagoval, nebo když se pod některým z mých článků rozvinula rozsáhlejší diskuze.

Pak jsem – jednak díky poměrně velkému pracovnímu zápřahu, jednak z důvodů jakési celkové osobní otrávenosti ze společenské, politické i obecné atmosféry, prakticky psát přestal nebo (v některých případech) byl donucen přestat publikovat.

Všechno zlé k něčemu dobré – stal jsem pasivním čtenářem, ale objevil jsem sociální sítě, které jsem do té doby moc nevyužíval.

Zajímavým zlomem v mém pohledu na problematiku diskuzí, blogů a komunikace na sociálních sítích, byla poslední volba prezidenta, kdy se naplno ukázal potenciál těchto dosud možná podceňovaných médií. Uvědomil jsem si totiž, že všechny tyto relativně nové komunikační prostředky mají obrovský vliv na vnímání nejrůznějších detailů života a také to, že jsou neskutečně mocným prostředkem k manipulaci s názory a vůlí veřejnosti.

Jak už jsem uvedl na začátku, v poslední době jsem ze své ulity začal zase opatrně vylézat. Když jsem se – ne nepodoben šneků a jeho tykadélkům zkoumajících okolí – rozhlédl,  zjistil jsem velmi zajímavou věc a totiž to, že prakticky nikdo z mých virtuálních známých nezmizel. Jen se někam přemístil.  A logicky jsem se začal zamýšlet nad důvody. Proč se člověk najednou rozhodne a odněkud vypadne, bouchne dveřmi a začne komunikovat někde úplně jinde? Proč se najednou dosud fungující (třeba) diskuzní skupina ze dne na den rozpadne?

Není to lehké přemýšlení, a už vůbec nejsou hezké závěry, které mi z toho vyšly. Ač dlouhodobě nejsem příznivcem nějakých konspiračních teorií, teorii velkého žida tahajícího za provázky jsem dosud bral za literární nadsázku páně Švandrlíka a víru ve svobodné zednáře spíše za výplod chorého mozku nebo velké fantazie romanopisců či autorů béčkových filmových scénářů, přece jen se nyní cítím poněkud nahlodán. Čím?

Myšlenkou, že na tom může být něco pravdy. Protože – prakticky v každé diskuzní skupině, na každém blogu, ba dokonce v každé skupině, do které jsem  (třeba) na ksichtoknize vstoupil, se dříve nebo později objeví někdo, kdo cílevědomě rozšťourává, podrývá, štengruje, pomlouvá, rýpe, provokuje, rozesírá nebo provokuje, a jen někdy se podaří takovéto individuum paralyzovat dřív, než dosud fungující komunitu rozloží. Je faktem, že, dle mého osobního názoru, intenzita projevů těchto entit se zvyšuje od té doby, co se nejmenovanému kandidátu na prezidenta takto podařilo vyšachovat jiné kandidáty. Jinými slovy od doby, kdy si někdo uvědomil, jaký potenciál na sítích dříme a začal jednat. Nabylo nic moc potřeba vymýšlet, stačilo sáhnout do dávno fungujících análů politické špíny a začít uplatňovat základní poučku moci“ „Rozděl, a panuj!“.

Ano, myslím si, že naši mocní si internetu začali všímat daleko více a to nejen u nás – cenzura na ksichtoknize, drakonické postihy za lajk politicky nekorektní karikatury, obvinění z rasových pohnutek – to všechno jsou důsledky. A cíl? Zavřít davu huby, nedovolit aby nějací nýmandi z internetu mluvili do politiky vyvolených, zarazit šíření těch „nesprávných“ a naopak povinnost sdílet jen ty „správné“ informace a tak dále, a tak dále.

Základní pohnutkou pro to, abych si sedl k počítači a začal smolit tenhle článek, bylo zjištění, že moji kamarádi a přátelé z internetu zmizeli, je chybné.

Vy jste, lidičkové, lidičkyně a lidišťata, nezmizeli, vy tu stále jste, jen jste si (stejně jako já) každý zalezl do určité ulity, nebo bunkru, protože vás někdo nakrknul nebo odněkud vyštval, a jste z toho otrávení. A co je nejhorší, že díky otrávenosti jste (stejně jako já)  pasivní a povolní a tak společně necháváme tu bandu vyžírků, která to nějak shora udržuje v trvale rozpraseném stavu, vládnou dál.

Nebaví mne to, nemám sil na to, abych se pokusil (znovu) vstoupit aspoň do malé politiky, ale zkusím aspoň jedno. Apelovat na selský rozum.

Je potřeba jim to přestat žrát z ruky, přestat se vyjadřovat politicky a společensky korektně, přestaňme páchat historickou sebevraždu tolerancí k importu vrahů a teroristů a dát najevo svůj názor. Kdy že nepůjde ve volbách, bude se muset asi zvolit důraznější prostředky (pan Jan Werich k tomu kdysi říkal, že každej politickej názor musí bejt materiálně vyfutrovanej klackem). Ale to se musí udělat společně, ne v malých diskuzních klubech.

Proto si dovolím vyzvat – zanechte nesmyslných sporů o tom, kdo a komu kdy šlápl na kuří oko, rozšlapal bábovičku a podobných sporů a začněte zase komunikovat. Moc času nám totiž jinak nezbývá, protože když budeme dál navenek mlčet a jebat se mezi sebou kvůli blbostem, tak nám za pár týdnů zavře po stalinsku hubu nebureš nebo (to v tom horším případě) rovnou hlavu usekne nějakej poblblej mohamedán, kterýho nám sem za naše peníze dovezou makarón s makrelou.

Hezký den všem.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Ladislav Nádvorník

nadvornik

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky