Jak přicházíme o svobodu?

Fáze první:

Máme nějakou svobodu (projevu, pohybu, podnikání, ozbrojování, …); lidé se jí (zatím) nejsou ochotni vzdát a kohokoliv, kdo by se pokusil tuto svobodu omezit kvůli nějaké úřednické buzeraci, pošlou někam, začne ztrácet voliče a všichni kolegové od něj dají ruce pryč. Kdyby náhodou někdo jen tak prosadil zákon, jež tuto svobodu ruší, v příštích volbách si polepší každý, kdo slíbí tuto legislativu zrušit.

[ad#clanek-respo]

Fáze druhá:

Zakazovači předkládají silný emocionální důvod, proč tuto svobodu omezit (teroristický útok, masově znásilňované děti, radioaktivita, biologické zbraně a tak dále, prostě cokoliv, co vyvolává silné pocity, ačkoliv s danou svobodou to může souviset byť jen zcela okrajově); jde-li o velký zásah do našich životů, slíbí, že se jedná o změnu dočasnou.

Předpokládám, že všichni známe takové ty argumenty na téma, že za války se přece smí či dělá tohle a támhleto (dávat válku jako příklad morálních výšin je též úsměvné). Hysterie zcela zastíní jakoukoli rozumnou debatu na dané téma, takže zákaz projde.

Fáze třetí:

Jakmile si lidé zvykli, že daná svoboda již do jisté míry omezená je, sociální inženýři přijdou s návrhem, jak snížit počet vražd, znásilnění, loupeží a podobně, když se tato svoboda potlačí ještě trochu více; tyto snahy sice občas selžou, ale po nějaké době nakonec stejně uspějí (všimněte si, že jakmile se nějaká regulace zavede, už ji prakticky nikdy nikdo nezruší).

Až se tak stane, začne se už celkem bez zájmu veřejnosti ona svoboda omezovat i kvůli každé blbině a úřednickému vrtochu; ačkoliv zpočátku šlo o něco nepřípustného, v tuto chvíli to nechává chladným prakticky všechny (krom několika bláznivých libertariánů).

[ad#clanek-respo]

Fáze čtvrtá:

Vznikají procesy (v rámci veřejného i soukromého sektoru), služby, statky a normy, jež jsou založeny na tom, že daná svoboda je nějakým způsobem omezena; tyto jsou pak používány jako argumenty, proč ona svoboda musí zůstat potlačena. I když původní důvod zmizí, případně se ukáže býti nesmyslným od samého začátku, reálně na tom už nezáleží. Daná svoboda už nikoho nezajímá, navíc „je každému jasné“, že omezená být musí, neboť jinak „by to nefungovalo“ (kvůli těm všem procesům, jež počítají s oním omezením).