5.10.2014
Kategorie: Humor, Společnost

Jak jsem se nestala finanční poradkyní

Sdílejte článek:

OD: PRIGL.CZ 05|10|2014

Když si absolvent/ka (nejen FF) všimne, že má na koberci viditelně prošlapanej čtverec postel – noťas – záchod – kuchyně, a uvědomí si, že topí jen půl dne, sprchu si dává maximálně třikrát do týdne a poslední měsíc jedl jenom brambory s čímsi, zhořkne vtip o „důstojné nezaměstnanosti“ i jemu – absolventu několika kurzů sebeovládání, rozvojové edukace a meditování. S napětím všech svalů a zapnutím všech smyslů pak oznámí na facebooku, že se rozhodl svůj život změnit. To ale netuší, že jenom přechází do další fáze.

 

[ad#hornisiroka]

 

Beru cokoli – prolog

 

Tato fáze je klasická pro přijímání práce, kterou absolvent vždycky pohrdal nebo ji dělal jako přivýdělek.  Vzít na čas brigádu jako pokladní nebo uklizečka, helfr na stavbě nebo číšník ve vinným sklípku, kde se neplatí od hodiny, ale jede systém „dvě kila na večer a snaž se o dýška“ je pořád ještě hovno oproti tomu, co ho čeká v dalších fázích, ale už tady padá i na notoricého vtipálka existenciální krize. Po pár týdnech takové práce, která mu uhradí prakticky jen nájem a brambory s čímsi pak šáhne po těch nejhorších nabídkách.

 

Beru cokoli – doopravdy

 

Pyramidy všeho druhu přesně ví, kdy zaútočit. Pseudomanažer jednoduše zavolá už dostatečně zdeptanýmu absolventovi a pozve si ho na schůzku. Číslo získal od nějakýho obejdy, se kterým chodí na pivo a kterej absolventa zodpovědně nahlásil jako „kamaráda, co se dlouhodobě nachází ve stavu nezaměstnanosti“.  

Po rychlým a neartikulovaným telefonickým představení společnosti  následují poklony s využitím slov jako „reference“, „kvalifikace“, „kompetence“  a cokoliv, o čem pseudomanažer soudí, že zaúčinkuje. Jeho protivník je několikaměsíční podvýživou natolik zdeptaný, že nemá sílu jakkoli oponovat.

„Tak aspoň zajdu na pohovor, čistě proto, abych nevyšel ze cviku,“ přesvědčuje sám sebe absolvent na pivu, na který ho pozval zaměstnaný kamarád. V tu chvíli už absolvent dávno ví, že jde v lepším případě o stupidní finanční poradenství a v tom horším o podomní prodej kosmetiky nebo hrnců.

Pseudomanažer každej večer usíná s hřejivým pocitem sběratele ztracených duší, kterým nabízí možnost seberealizace, a zachraňuje absolventy před nemilosrdným osudem pásovýho dělníka, kterýho stejně dřív nebo později nahradí zlý asiat. Šance, jakou se chystá absolventovi nabídnout, se zkrátka neodmítá – stačí jen, aby mu nasbíral dalších sto ztracených dušiček, kterých zná filďák ze školy víc než dost.

Pseudomanažerův kancl, jeho první vlastní kancl, je důkaz toho, že na světě všechno funguje přesně tak jak má. V něm se připravuje na absolventa.  Vyzdobenej ho má diplomama mapujícíma jeho kariérní postup. Už jen přidělá kýčovitej rámeček se stupidním citátem o „směřování ke hvězdám“ a na interview je připravenej.

Absolvent se zatím dostává do formy panákem levnýho rumu a snahou docílit té správné míry asertivity při telefonátu s matkou. „Jasně jenom pro začátek, ať mám nějaký pracovní zkušenosti,“ odvykládává matce mantru zoufalců, který nikdo nevěří, ale je potřeba je odříkávat, aby člověku nejeblo.

 

Failing-at-Time-Management-2

 

Nezvládnutí vlastní prohry

 

Jakmile přijde Absolvent do kanclu pseudomanažera, všechno se usadí . Asertivita je ta tam a nastupuje zoufalá touha utéct někam pryč. Manažer je však odhodlanej a na laciný úniky dobře vyškolenej a proto rozhovor dostává nečekaný grády:

„Jak jsem řekla. Nemám zájem o finančního poradce. Říkal jste, že jsou zde i jiná pracovní místa. Mohu vědět, jaká?“

„Ještě jsou zde různé stupně manažerů. Jak by ale manažer mohl manažovat svoje lidi, kdyby nevěděl, co jejich práce obnáší? Čili nějakou práci na základní pozici v terénu stejně budete potřebovat. Ale opravdu jen dočasně.“

„Promiňte, já jsem si zrovna vzpomněla, že jsem buddhistka a tohle zkrátka není cílem mého života.“

„Naše společnost je loajální ke všem druhům víry. Dokonce Vám můžeme zabenefitovat kurzy meditace. To je příjemný bonus, ne?“

„Vy jste mě nepochopil.“

„Tak mi to vysvětlete (vycvičeně neuhýbá pohledem).“

„Nechci být finančním poradcem ani jejich manažerem!“

„A co tedy chcete? (nastaví tělo do bojové pozice – firma hradí i kurzy body language)“

„Vlastně bych chtěla pracovat na poloviční úvazek a poté, co si odkroutím povinnou délku pracovního poměru k pobírání dávek, chci mít s někým děti a zůstat celý život na rodičovské.“

„Naše firma vám umožňuje pobírat během rodičovské příspěvky ve výši vašeho předchozího měsíčního platu.“

„Děkuju, stejně nemám zájem.“

„No pozor! Ještě jsem JÁ neřekl, že bych o vás měl zájem. Působíte pěkně zmateně!“

 

Absolvent nakonec odchází a hned za východem si zapaluje cigaretu svobody. Je vynikající. Rostoucí dluhy neznamenají nic oproti pocitu vstávat ve dvě odpoledne. Pořád může jít dělat telefonního operátora k vymahačské agentuře a získávat zaměstnanecký benefity díky vyhrožování sám sobě. Nebo se uchlastat při práci za barem.  

 

Manažer si zbytek dne mačká balónek proti stresu. Nakonec ale oba usínají s klidným svědomím. Absolvent na tom ještě není tak špatně, aby se upsal satanovi, manažer může být rád za to, že se na jeho prestižní funkci nikdo moc natlačí. Navíc je vidět, že to s mladýma myslí dobře a oni si jen nenechají pomoct.

 

ZDROJ: prigl.cz

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 3,63 out of 5)
Loading...