14.6.2020
Redakce
0
Kategorie: Historie

Jak chtěl Sovětský svaz nechat vyhladovět Západní Berlín

Sdílejte článek:

SM

Jednou z prvních krizí studené války byla blokáda Západního Berlína. Sověti v červnu 1948 uzavřeli všechny pozemní a vodní přístupové cesty do Západního Berlína, který tak byl odříznut. Západ však našel řešení, jak Západnímu Berlínu pomoci v podobě leteckého mostu.

Jedním ze zahajovacích “manévrů” studené války bylo Stalinovo rozhodnutí odříznout přístup do Západního Berlína. Tedy do zón bývalého hlavního města Říše pod okupační správou USA, Británie a Francie, kde byla v červnu 1948 zavedena západní marka. Západní spojenci tím čelili sovětské snaze ekonomicky vázat Západní Berlín na své okupační zóny. Sověti odpověděli přerušením dodávek proudu a uzavřením pozemních i vodních přístupových cest do západních zón. Mezi červnem 1948 a zářím 1949 pak především americké a britské, ale také kanadské, australské, novozélandské a jihoafrické letectvo přepravily při 278 tisících letech 2,3 miliony tun zásob a zboží. SSSR nebyl ochoten riskovat otevřený konflikt, a faktická neúčinnost blokády vedla k dohodě o jejím zrušení v květnu 1949.

Poražené Německo bylo v srpnu 1945 na postupimské konferenci rozděleno do čtyř okupačních zón: americké, britské, francouzské a sovětské. A stejně tak bylo rozděleno německé hlavní město, jež se nacházelo v sovětském sektoru a nejbližší hranice s britskou severoněmeckou zónou byla 160 km od města.

Poněkud paradoxně neexistovala ovšem žádná formální dohoda o přístupu západních spojenců do jejich západních sektorů pozemními či vodními cestami. SSSR umožňoval spojení železnicí s omezením do deseti vlaků denně. A tři vzdušné koridory: z Hamburku, Bückeburgu a Frankfurtu. Problémy začaly poměrně záhy a souvisely přirozeně s chutí sovětských soudruhů výhledově sjednotit nejen Berlín, ale celé Německo pod komunistickou vládou. Vážnou se situace stala ve chvíli, kdy padla na západě strategická rozhodnutí o budoucnosti Německa, jež počítala s redukcí válečných reparací (zkušenosti neblahých důsledků Versailleského systému po 1. světové válce podtržené situací rodícího se nového globálního nepřátelství), uplatnění Marshallova plánu ekonomické pomoci a obnovy na Německo a související zavedení nově ustavené západní marky v Západním Berlíně.

To se Sovětům, jejichž hospodářská „řešení“ obsahovala tisk ničím nekrytých bankovek, čímž jen zhoršovali již tak nedobrou situaci německé měny, nelíbilo, a zahájili blokádu pozemních a vodních cest do Západního Berlína. Očekávali, že nebude jiné východisko, než že jim přiškrcené a hladové město padne do náruče samo. A 22. června 1948 oznámili vznik nové východní měny. Ta bude ležet v parku mnoho dní.

Ve městě žilo přes 2 miliony lidí. Zásoby potravin mělo na 36 dní, zásoby uhlí na 45 dní. Pokud jde o vojenské síly, přímo v Západním Berlíně bylo jen necelých 9000 Američanů, 7,5 tis. Britů a 6 tisíc Francouzů. U bojových jednotek v celém Německu měli Američané tou dobou 31 tisíc mužů. Naproti tomu v sovětském sektoru bylo 1,5 milionu vojáků. Poměr sil nicméně vyrovnávaly americké jaderné zbraně; jakkoli i jejich počet zaostával za plánovaným (k dispozici v polovině roku bylo asi 50 bomb typu Fat Man). Opustit Západní Berlín nepřicházelo do úvahy již z prestižních důvodů. Bylo rozhodnuto o zřízení leteckého mostu.

Bylo vypočteno, na základě minimální denní dávky 1990 kilokalorií, že je třeba denně dopravit 646 tun mouky a pšenice, 125 tun dalších obilovin, 64 tun tuku, 109 tun masa a ryb, 180 tun brambor, 180 tun cukru, 11 tun kávy, 19 tun sušeného mléka, 5 tun mléka pro děti, 3 tuny kvasnic, 144 tun zeleniny, 38 tun soli a 10 tun síra; denně tedy 1534 tun potravin, a k nim 3475 tun uhlí, nafty a benzínu.

Jaká byla k dispozici flotila letounů? Dvě skupiny C-47 Skytrain (Dakota), celkem 96 strojů, z nichž každý unesl 3,5 tuny nákladu. Británie je byla schopna rychle posílit na celkových 150 Dakot a dalších 40 letounů Avro York s nosností 10 tun. Výhledově bude třeba zapojit čtyřmotorové C-54 Skymaster (v námořní verzi značených jako R5D), jichž bylo k dispozici až na 450 a britské létající čluny Short Sunderland, které přistávaly na berlínské řece Havel, a další.

Základním předpokladem úspěchu byla ochota obyvatel Berlína snášet nedostatek. Americká operace byla zahájena 25. června 1948 letem 32 C-47, Britové se přidali o tři dny později. Nikdo v tu chvíli nečekal, že letecký most bude třeba provozovat déle než rok. V plánu byly tři týdny. Koncem července byly obě operace lépe zkoordinovány pod velením generálmajora Tunnera, organizátora letecké přepravy mezi Inidí a Čínou („přes Hrb“) během 2. světové války. Počty letounů byly navyšovány. S blížící se zimou ovšem vyvstala potřeba navýšit dramaticky dodávky uhlí, nafty a benzínu. Britové nasadili letouny Handley Page Hastings; Tunner najal k údržbě letounů bývalý pozemní personál Luftwaffe. Zásadním úspěchem byla přeprava těžké mechanizace do Berlína pomocí letounů C-82 Packet, jež umožnila vybudování dostatečných přistávacích ploch – a současně dala Sovětům zřetelně na vědomí, že svou blokádou nemohou město odříznout prakticky od ničeho.

Na vrcholu operace přistávalo v Berlíně letadlo každých 30 sekund. Celkové náklady, sdílené Spojenými státy, Británií a Německem, jsou odhadovány na 224 až 500 milionů dolarů (dnes 2,36-5,27 miliardy). Blokáda byla odvolána v květnu 1949. První vlak přijel do Západního Berlína 13. května ráno; letecké zásobování však pokračovalo až do září. První velká bitva studené války skončila bez výstřelu a západní pozice byly uhájeny.

 

  • history.com
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,33 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky