Já bych vyznamenal děti, nikoliv jejich vrahy pane Zemane

Překvapivé to ale může být pouze pro někoho, kdo nedbal na varování meteorologů o tom, že se sbírají mraky sociálních problémů, do nichž počali upadat lidé po milionech jak z důvodu ekonomické deprese znásobené diletantskými zásahy do hospodářského života, tak tím, že moc samu začali tvořit síly, které v zemích především na západ od Rozvadova stojí mimo společnost, pokud osoby z nich pocházející přímo nejsou chovány v některém z nápravně výchovných ústavů.

Všechna pomalu dlouhodobě nashromažďovaná frustrace a deziluze, počala vést k tomu, že se Miloš Zeman v historicky prvních veřejných prezidentských volbách prolhal na pražský Hrad, přičemž se ráčil demaskovat téměř vzápětí, kdy jej v průběhu slavnostního ceremoniálu zachytily pevné zdi Hradu a zabránily mu tak svalit se na zem, ale to již bylo pozdě.

Naivita voličů znásobená jejich znechucením nad stavem společnosti přivedla onoho pána na Hrad, aniž by si většinový volič uvědomil to, že Miloš Zeman je alter ego toho, kdo nese jeden z největších dílů odpovědnosti na všeobecném úpadku, tedy Václava Klause a tudíž vlastně volí pokračování onoho stavu věcí, nyní znásobených deformovanou osobností nového hradního pána.

Což bylo rovněž zhmotněno ve formě odměny velvyslaneckým postem bývalé první dámě a záplavou vulgarit, hloupých vtipů a opileckých bonmotů ze dna láhve, jimiž se nový prezident jal dávat světu najevo svoji existenci.

Jako každý správný vůdce, který je přesvědčený o správnosti svého chování, se i prezident Zeman postavil do čela svých kohort a ještě předtím než svedl bitvu o duše voličů a jejich hlasy, počal vydávat rozkazy vyplývající z vítězství, které se ovšem odehrálo pouze ve špiritusovém oparu, který tyto luzné představy ráčil vyvolat.  

Hladce vymyšlený kontinuální přechod jeho osobní moci, od přechodné vlády loutkové k vládě dlouhodobé a nezpochybnitelné, opírající se o dušičky hlasů v hrníčku však vzaly záhy zasvé a poté co vyšly najevo tyto Zemanovi 1,5% Lipany i Chlumec v jednom, vypadali vojevůdcové jeho náboženské sekty jako včelaři, sledující roj, který jim právě ulétl kamsi do nenávratna.

Stejný osud potkal i církev Václava Klause, který dosáhl svého 0,4% Waterloo, aby se posléze ukojil alespoň na své bývalé straně ODS a vylil na ni všechnu svoji žluč, neboť kde není rozumu, tam je antihavlismu, kterým se vyznačují osoby prázdné.

Ale i tak, bylo třeba odměnit své věrné.

Některé povzbudit v jejich pokusu o noc dlouhých nožů v ČSSD, byť její smysl porážkou Zemanovy gardy vzal za své, ale alespoň tak se vůdce pomstí těm, kteří ho nejsou hodni, tedy lidu a jiným zase předat své znamení chvály kovových koleček nazývaných medailemi, přičemž tak tento akt osobou Miloše Zemana rovněž nutně ztratil svoji hodnotu.   

Nijak jinak než pohanou všech slušných, kteří přijali pozvání ku včerejší slávě, ono Televarieté na Hradě, bohužel nelze nazvat.

Aparátčík okresního výboru Komunistické strany přebírající medaili za zásluhy, včetně ikon normalizačního kulturního moru zabíjejícího radost ze života a smysl pro všechno hezké, zaštítěný skutečnými osobnostmi, hrdiny a umělci, z onoho jinak slavnostního aktu, kterým normální země oceňují své nejlepší, nejmorálnější a nejlepší občany udělal špinavou záležitost, sloužící k osobním zájmům a ocenění jednotlivých představitelů Zemanovy nomenklatury.

Ostatně ocenit jedním z nejvyšších státních vyznamenání někoho, kdo na uloupeném a dle sovětského vzoru násilně zkolektizovaném majetku realizuje „experiment“ toho, co je přirozené, tedy trhu a v rámci monopolu pro zločinecký komunistický režim realizuje dodávky jinak embargovaného zboží , především počítačových komponentů, je v případě někoho jiného než prezidenta republiky choromyslné, ovšem v jeho případě to nelze nazvat jinak než odpudivé.

A člověk si tak říká, zda ti opravdu ocenění hodní, měli toho včerejšího angažmá zapotřebí, ale to je prosím jenom moje soukromá úvaha na okraj, protože mám k mnohým tam oceněným hlubokou úctu, která s nějakou medailí nemá vůbec nic společného.  

Jestli něco shledávám na Miloši Zemanovi dobré, pak je to ocenění nejenom tvůrkyně památníku lidických dětí, ale jejich památky vůbec. I když by si stejný památník a ocenění zasloužily i děti z hromadného hrobu v Ďáblicích kam komunisté házeli děti, které zavraždili v kriminálech a koncentračních táborech stejně jako nacisté a je jenom škoda, že vyznamenáním pro děti, celý ceremoniál vlastně nezačal a neskončil.

Protože by to bylo to nejlepší, co bychom vlastně vůbec mohli udělat.

Třeba ty děti bezejmenné, které spí svůj věčný sen v hlubinách společného ďáblického hrobu, ocení prezident příští a bude to někdo, kdo by se dokázal stydět, kdyby tomu tak neučinil.

Já se stydím, že tomu tak není již dnes.

[ad#velkadolni]

Miroslav Václavek, Šumperk