8.3.2018
Redakce
0
Kategorie: Politika

Inaugurační projev Miloše Zemana

Sdílejte článek:

COM

Předstupuji před vás podruhé s inauguračním projevem. A považuji za správné, abych v první části svého prvního vystoupení se pokusil zhodnotit, co se v uplynulých pěti letech podařilo, ale také, co se nepodařilo. A teprve poté, ve druhé části, bych vás rád seznámil, se svojí představou výkonu prezidentské funkce v dalších pěti letech.

[ad#textova1] 

Role prezidenta je dvojí. Chce-li mít prezident poměrně klidný život, stačí mu, aby plnil některé ústavní povinnosti – například jmenoval soudce Ústavního soudu, členy Bankovní rady ČNB. V první části jsem jmenoval předsedu Ústavního soudu a doplnil Ústavní soud na patnáct osob. V druhé části jsem jmenoval guvernéra ČNB a doplnil bankovní radu. A i když formálních povinností tohoto typu jsou desítky, zastávám názor, že prezident by si měl zvolit ještě další téma, které by ho provázelo celou dobu výkonu jeho funkce.

Takovým tématem v mém případě bylo setkávání se s občany. A jsem rád a mohu za to poděkovat občanům, že účast na našich setkáních byla hojná a že naše diskuze byla velmi, velmi zajímavá. Ano, 28. října každého roku vyznamenám mezi 30 až 40 výrazných osobností, ať už z vědy, umění, sportu, podnikání, veteránů druhé světové války nebo například zahraničních osobností, z nichž by rád připomenul alespoň jednu, Güntera Verheugena, protože tento člověk se výrazně zasloužil o vstup ČR do EU. Zatímco v případě Ústavního soudu i bankovní rady nebyly zásadní námitky vůči odborné erudici členů těchto institucí, v případě vyznamenaných se takové námitky objevily. Ale to už je český folklor a kritiky jsou většinou ti, kteří by žádné vyznamenání nedostali, neboť by k tomu nebyl žádný důvod. Ale co je to 40 lidí ročně, když v České republice je velké množství lidí, kteří si zaslouží vyznamenání rovněž. A právě proto jsem byl velmi rád, že jsem mohl navštěvovat kraje České republiky a s těmito lidmi se setkávat. Vážím si těch hejtmanů, kteří vyhlásili soutěž Osobnost kraje a rád jsem se s těmi osobnostmi setkával. 

Když jsem se připravoval na dnešní vystoupení, s překvapením jsem zjistil, že jsem za uplynulých pět let absolvoval více než 4 000 setkání. A tak je to dobře. Prezidentský úřad je místem setkávání se. Prezident by neměl být uzavřen za hradbami Pražského hradu nebo za zdmi lánského zámku. V těchto setkáváních jsem se mnohé naučil, a protože nejsem mlčící sfinga, občas jsem také sám něco říkal. Své poznatky jsem se snažil přenést na vládní úroveň. Prezident má právo konzultovat činnost s členy vlády. Ve většině případů jsem měl s členy vlády korektní až přátelské vztahy, jsem rád, že tato setkání byla oboustranně užitečná. Pravidelně jsme také v Lánech s mým expertním týmem realizovali setkání s ministry.

Možná, že řeknete, že je to činnost šedivá a nudná. Ale jsem rád, že na mých cestách do zahraničí mě celkem doprovázelo 18 podnikatelských misí, kterých se zúčastnilo více než 700 podnikatelů. Tyto cesty mají samozřejmě velký význam, zejména tam, kde partnerská strana má takzvaný prezidentský režim, protože prezident prezidentovi nejlépe rozumí. A v tomto úsilí chci nyní pokračovat. Protože bez kontaktu s občany, dolních 10 milionů, není prezident plnohodnotný. A prezident, který se považuje za součást nějaké vyvolené elity, je jenom ornamentem na státní budově, a ničím víc. Vedle pozitivních věcí, které jsem ve své prezidentské funkci zažil, byly i problémy a nebylo by poctivé se o nich nezmínit.

Před pěti lety jsem upozornil na tři takové problémy. Prvním z nich byla hrozba neonacistických bojůvek v české společnosti. Konkretizoval jsem tuto hrozbu ve svém projevu v Lidicích, kde jsem za neonacistickou stranu označil DSSS. Dovolte mi krátkou terminologickou vsuvkou. Občas se setkáváme s terminologií fašismu, rád bych připomněl, že fašismus je specifická italská forma nacismu. Tím to neomlouvám. Ale víte, proč se u nás v minulosti téměř nepoužíval termín nacismus? Protože když si termín dešifrujete, je to termín nacionální socialismus. Prezident by neměl známkovat politické strany, protože nejsou strany první a druhé kategorie, stejně jako nejsou voliči první a druhé kategorii. Ale zde jsem učinil jednu výjimku a nyní ji zdůvodním. DSSS aktivně spolupracovala s Kotlebovou neonacistickou stranou na Slovensku, to znamená se stranou, která schvalovala vyvraždění slovenských občanů.

Kdo podporuje neonacisty, je sám neonacista. A Němci mají docela hezké přísloví. Spolu chyceni, spolu věšeni. S touto jedinou výjimkou jsem neznámkoval naši politickou strukturu, i když mohu vyjádřit radost, že DSSS nezískala žádný mandát jak v krajských, tak parlamentních volbách.

Druhým problémem, na který jsem upozorňoval, byl problém ekonomické kriminality. Jsem rád, že došlo k určitému pokroku a že vliv ekonomických mafií zeslábl, nikoliv však vymizel. Podpořil jsem zákon o prokázání původu příjmů a majetku, pouze lituji, že není aplikován ve větším rozsahu, podpořil jsem i dašlí kroky proti daňovám podvodům, jako je kontrolní hlášení a EET, ale bohužel u nás je stále ještě velká skvrna a ta skvrna se jmenuje Zdeněk Bakala. Chci upozornit, že se nejedná o dnes před soudem stající kauzu podivné privatizace OKD. Ale že se jedná o daleko rozměrnější akci, protože podle odborných odhadů bylo dohromady z OKD vytunelováno 100 miliard korun,” řekl Zeman ve svém projevu. “Ještě těsně před krachem podniku, který zaměstnává 10 tisíc osob, Zdeněk Bakala inkasoval posledních 16 miliard korun na dividend. A přiom jen tak mimochodem stačil okrást nájemníky OKD o jejich byty. Dokud tento problém nebude vyšetřen, pak nemůžeme tvrdit, že ekonomická kriminalita je minulostí a že Viktor Kožený skrývající se na Bahamách nemá svého nástupce v podobě Zdeňka Bakaly. Když jsem se ptal ministra spravedlnosti, zda v této věci proběhne vyšetřování ve stylu padni komu padni, setkal jsem se s velmi chladnou odezvou.

Noviny, jako je Hospodářské noviny nebo týdeník Respekt nebo server Aktuálně.cz jsou ve vlastnictví Zdeňka Bakaly. A tyto noviny nás každodenně poučují o tom, jak se máme chovat. Novinář, který bere peníze tímto způsobem, by neměl mít naši úctu a neměli bychom ho brát vážně. Kritika, která se týká mediální sféry, se nedá redukovat pouze na Bakalovo impérium. Je to například i kritika veřejnoprávní televize. Rád bych připomněl nedávnou studii Fakulty sociálních věd UK, která uvádí, že zpravodajství naší veřejnoprávní objektivní České televize bylo v minulosti výrazně ovlivněno její příchylností, která se jmenuje TOP 09. Budu předpokládat, že vzhledem k nedávným volebním výsledkům této strany, se ČT stane napříště poněkud vyváženější.

  • Ze sálu po těchto slovech odešli například poslankyně ODS Miroslava Němcová a následně poslanci Dominik Feri, Karel Schwarzenberg, Miroslav Kalousek.

Snažme se odlišit novináře, kteří hledají pravdu od těch co hledají senzaci. Rád bych uvedl naprosto konkrétní příklady. Od skupin lidí, kteří zastávají svůj názor, že ti, kteří jejich názor nezastávají, jsou lůza. V té chvíli si připomínám operu Bedřicha Smetany a Braniboři Čechy, kde zaznívá: My nejsme lůza, my nejsme lid.

Nyní k budoucnosti. Hodlám samozřejmě pokračovat v tom, co jsem dělal v minulosti, protože to pokládám za užitečné. Ale rád bych to doplnil dalším tématem, kterým jsem se v minulosti zabýval. A tímto tématem je občanská angažovanost.

Když jsem byl mlád, byl americkým prezidentem John Kennedy a jeden z jeho počinů byly mírové sbory. Mírové sbory bychom potřebovali i na našem území. A byl jsem rád, že už se připravuje zákon o dobrovolnictví.
 
Myslím si, že je poněkud bizarní, jestliže politici se vlichocují občanům, když se ucházejí ve volbách o jejich přízeň a pokud tuto přízeň dostanou, tak na občany zapomenou a přitom jsou-li občané dostatečně kompetentní, aby rozhodli o tom, kdo má vyhrát volby, proč by nebyli dostatečně kompetnení, aby rozhodli o dalších otázkách. Doufám, že se podaří prosadit alespoň jedno – přímá volba starostů, hejtmanů a primátorů.
 
Chceme-li se stát Švýcarskem, musíme převzít některé jeho zákony a některá jeho pravidla. A ve Sněmovně už leží dlouhou dobu zákon o referendu, který jsem rovněž podpořil a je mi líto, že se neprojednává. Je mi líto, že se nepodařilo prosadit panašování.
 
Zcela na závěr  bych rád uvedl server ihlas.cz, který nedávno vypsal anketu, kdy umřu. Bylo tam jen několik set diskutujících a většina z nich se shodla na roku 2020. Chtěl bych vám proto sdělit, že jsem se rozhodl žít minimálně do 90 let a pokud mně sem do Vladislavského sálu pozvete, bude mi ctí se zúčastnit inaugurací svých nástupců.
[ad#pp-clanek-ctverec]
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 3,76 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky