29.5.2017
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Hoteliér z Okříšek: Zákaz kouření, EET, alergeny, kontroly … jen přibývá starostí

Sdílejte článek:

COM/MF

Jaroslav Dosedla je majitelem prvorepublikového hotýlku s restaurací v Okříškách. „Když sečtu EET, zákaz kouření a uvádění alergenů, tak dnes už bych hospodu znovu nekupoval,“ říká. Jeho podniku neřekne nikdo jinak než Havana, přestože se oficiálně jmenuje Hotel Okříšky. 

[ad#clanek-respo]

Provozování malého hotelu s restaurací je kombinace radostí a starostí. U Jaroslava Dosedly dlouho převažovaly radosti, poslední dobou se ale vše naklání ke starostem. „Je to samá kontrola na všechno možné i nemožné. To ještě tak před pěti lety nebývalo. Třeba už třetí rok musíme u jídla uvádět alergeny. A za tu dobu se na to nezeptal ani jeden host, prostě vůbec nikdo,“ diví se Dosedla.

Hosty podle něj vůbec nezajímají ani účtenky elektronické evidence tržeb (EET). „Ale kontroloři z finančního úřadu už tady byli dvakrát. A teď ještě zákaz kouření. To mám chlapy vyhnat na mráz, když si sem přijdou v lednu na dvě piva a dvě cigarety?“ ptá se majitel.

Kvůli čistějšímu vzduchu koupil před časem výkonný filtr za padesát tisíc korun, aby se v lokále lépe dýchalo. „Teď ho budu mít jen na okrasu a čeření vzduchu v létě. Přitom tady máme i nekuřáckou místnost,“ popisuje Dosedla. Hostům nabízí jídlo za lidové ceny. Menu prodává za 65 korun, to dražší stojí pětasedmdesát.

Hotel má stále v sobě cosi z první republiky. Ve dvacátých letech ho budoval jistý stavitel Dvořáček. Ještě před dokončením prodal stavbu podnikateli Hávovi. „Ten ho dostavěl a provozoval až do znárodnění. Bývalo tady i řeznictví,“ popisuje Dosedla. A právě podle příjmení Háva si hosté vymysleli přezdívku Havana.

Hotel kdysi stavitelé umístili schválně k vlakovému nádraží naproti přejezdu se závorami. Okříšky jsou přestupní stanice, odkud se jezdí do tří směrů – do Jihlavy, Brna i Znojma. A tak někteří cestující, když „uvízli“ v Okříškách na Třebíčsku, mohli nocovat u Hávů na dohled od lokomotiv.

Po znárodnění hotel provozovala Jednota. Během restitucí po roce 1989 dostal podnik zpět syn původního majitele, František Háva. „V té době dělal v Třebíči vedoucího Dělnického domu,“ vzpomíná Dosedla. Háva už ale nechtěl kvůli věku podnik sám znovu rozjíždět v nových časech. A tak restauraci pronajímal. Pak přišel den, kdy celý provoz koupil současný majitel. Bylo to v červnu roku 1994. Dosedla je sice rodák z Okříšek, ale dvacet let sloužil různě po republice jako voják z povolání. Dotáhl to na hodnost podplukovníka v pozici náčelníka finanční služby. Pak ale armádu opustil a hodně ho lákalo mít vlastní rodinný podnik. A tak si koupí Hávy sen splnil, přestože neměl do té doby žádné zkušenosti s pohostinstvím.

Začátky byly těžké. „Když jsem to koupil, hotel nefungoval. Na pokojích byli holubi, shnilé matrace a povlečení. Okny táhlo, v zimě tam byl i sníh. V hrozném stavu byly odpady, voda. Jednota do toho celé roky neinvestovala. Zpočátku jsem tu musel být sedm dní v týdnu a šestnáct hodin denně,“ vzpomíná majitel. Tím, že má hotel prvorepublikový ráz, jsou některé pokoje bez sociálního zařízení. To je společné na chodbě.

„Čtyři pokoje z celkových devíti ale máme s vlastním sociálním zařízením,“ doplnil majitel. A z bytu, kde za první republiky bydlela rodina Hávova, je dnes apartmán.

Jaroslav Dosedla vzpomíná, že u stolů pod obrazy sedávalo nejvíc hostů první dekádu poté, co podnik koupil. „Pak jsme pocítili vznik velkých supermarketů, kde mají pivo v lahvích třikrát levnější než naše točené,“ říká.

I cestující z vlaků do lokálu naproti závorám moc nezavítají. Spíše tam zajdou lidé z okolních vesnic. „Na nádraží už skoro žádní ajznboňáci nepracují tak jako dříve. Dnes je tam jen přednosta,“ popisuje restauratér. Sází ale na hladové hosty. V kuchyni připravuje jeho manželka teplá jídla každý den od jedenácti do dvaceti hodin. V létě mají otevřenou zahrádku. Občas přijedou i slavní hosté. Čas od času se v Havaně objeví například známý karikaturista Štěpán Mareš.

A protože majiteli už táhne na sedmdesátku, přemýšlí, co s podnikem dál. Jeden z jeho dvou synů tam dělá číšníka. „Já už bych na place nestíhal,“ uzavírá otec. Vnitřně počítá s tím, že synové provoz převezmou. „I když se k tomu zatím moc nemají,“ usmívá se.

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ a celý článek: MF Dnes 27. 5. 2017, Radek Laudin

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 4,95 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky