30.11.2015
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika, Společnost

Evropská unie: „Za tři miliardy nám Turecko s uprchlíky pomůže.“ Opravdu?!

Sdílejte článek:

EVA VALERIE MAXOVÁ 30|11|2015

EU poskytne Turecku tři miliardy eur na řešení uprchlické krize, přičemž Česká republika se bude podílet v následujících dvou letech vždy po 300 až 400 milionech korun. Při příchodu na včerejší summit EU (29. 11. 2015) v Bruselu to oznámil český premiér Sobotka, přičemž doplnil některé detaily a podmínky, které musí Turecko ve vztahu k uprchlíkům na jeho území splnit. Mezi jinými náš premiér předpokládá především vyřešení migrace, lepší potřebu koordinace boje s terorismem a snaha stabilizovat Sýrii a celkové dosažení určitých standardů na území Turecka.

[ad#hornisiroka]

Premiér Sobotka je českou veřejností hodnocen jako nevýrazný politik, jehož tvář je prakticky bez emocí a výrazu, politik loajální vůči EU i USA, muž, který nikdy neříká to, co by od něj chtěl jeho národ slyšet. A jako takový si propluje na spícím proudu své kariéry do svého konce a nikdy se ničím výjimečným nezapíše do politických dějin České republiky.

Evropská unie si po včerejším summitu mne ruce, jak vše dobře vymyslela, když Turecko, zemi, z níž každý den proudí desetitisíce ekonomických uprchlíků aktivně za tři miliardy, zapojí do vyřešení uprchlické krize. Nejvíce je slyšet pana Tuska, Junckera, paní Mogherini a Frau Merkel, ti všichni jsou noví „zachránci“ evropských hodnot, které ve skutečnosti svými „humánními“ gesty dlouhodobě pohřbívají.

Už letos v říjnu podnikla Merkelová první kroky, když nejspíš jako malé obranné gesto na svou obhajobu jednala s tureckým prezidentem Erdoganem a premiérem Davutogluem o urychlení vízového procesu pro turecké občany a německé pomoci brzkému vstupu Turecka do EU.  Turecko, které je členem NATO chce být i rovnoprávným partnerem Evropy, o které si ovšem turecký prezident myslí jako hrdý muslim svoje.

presturecko

Rozhodně se nechová tak, jako by mu na jejím osudu záleželo, když dovolí pašerákům ve své zemi, aby každý den vyslali novou čerstvou dávku ekonomických běženců, které pak z moře loví zachránci na řeckých březích. I svůj postoj vůči teroristickému Islámskému státu dává Erdogan jasně najevo, když bombarduje turecké Kurdy, kteří proti IS bojují. A jasným dokladem charakteru a politické vůle prezidenta Erdogana je turecké sestřelení ruského bombardéru Su-24, a to bez jakéhokoli varování, stejně jako následná likvidace jednoho z katapultovaných pilotů, to vše neuvěřitelně rychle zdokumentováno a zveřejněno na kanálu youtube.

Po shledání všech důkazů a analýz je jasné, že v případě turecké provokace vůči Rusku, zasahujícímu v Sýrii, šlo o předem připravenou akci, dozorovanou Spojenými Státy. Pyšný Erdogan se cítil zřejmě povolán, aby to byl právě on, kdo zahájí konfrontaci mezi NATO, USA a Ruskem. K naplnění článku č. 5 o vojenské pomoci členskému státu NATO při napadení cizí entitou nedošlo, přestože se Turecko velmi usilovalo z pochopitelných důvodů, o kterých promluvil ruský ministr zahraničí Lavrov.

Turecká nervozita na Středním východě silně pramení z ruského bombardování tisíců karavan a cisteren s ropou IS, které mají přímou spojitost s Erdoganovou rodinou, konkrétně jeho synem Bilalem, který je odpůrci obviňován, z toho že obchoduje a vydělává na ropě, ukradené v Íráku trpěným Islámským státem. Neoficiálně se hovoří o zisku až jedné miliardy dolarů pro IS a Bilala Erdogana.

Geopolitický americký expert F. William Enghdal ve svém nedávném článku „Špinavé a nebezpečné Erdoganovy hry s ISIS“ bez obav uvádí: „Bilal Erdogan vlastní několik námořních společností…Údajně podepsal smlouvy s evropskými společnostmi, aby vozily ukradenou iráckou ropu do různých asijských zemí. Turecká vláda kupuje uloupenou iráckou ropu, která je produkována v obsazených iráckých vrtech. Námořní společnosti Bilala Erdogana vlastní speciální přístaviště v přístavech Bejrút a Ceyhan, která nakládají ropu pašovanou Islámským státem na ropné tankery směřující do Japonska.“ Pokud je tohle skutečný důvod, jde pak o zločinný byznys, spojený s terorismem, kterého se Erdoganův rodinný klan neštítí.

Enghdalova slova potvrzuje i mírnější sdělení syrského ministra zahraniční Valida Muallema na nedávném setkání s ruským protějškem Lavrovem: „O tom, že pečlivě střeží informace o svých nelegálních transakcích, svědčí třeba zatčení dvou tureckých novinářů za to, že zveřejnili materiál o protizákonných dodávkách zbraní ISIS z tureckého území…Turecko se odhodlalo k tomuto kroku, k sestřelení ruského vojenského letadla, protože i nadále nadržuje těmto teroristům, a rovněž proto, že ruské letouny zničily během pěti dní přes tisíc cisteren dopravujících kradenou ropu ze Sýrie do Turecka.”

A tak zatímco Rusko zahájilo vůči Turecku konkrétní kroky – ekonomické sankce jako jasnou odpověď na cílené sestřelení bombardéru, které Putin vnímá jako „nůž do zad“, a Erdogan přichází s předstíranou lítostí a vydává Rusku tělo zastřeleného pilota, vojenské údery na Islámský stát pokračují a pokračovat budou. K ruské vojenské síle se přidávají francouzská, německá a zřejmě i britská. Těm všem dochází, nejen po útocích v Paříži, trpělivost s Islámským státem, který byl donedávna tolerován a jeho zvěrstva, páchaná na Kurdech, Jezídech a křesťanech světem tiše trpěna.

Evropská unie během dalším dvou let velkoryse zasponzoruje Turecku imigrační krizi, přičemž se v neoficiálních kruzích hovoří o tom, že spíše půjde o jakousi kompenzaci ušlých zisků z nakradené ropy, která po likvidaci ruskými bombardéry na území IS, nedoplyne tam, kam měla, tedy do kapes Erdoganova rodinného klanu.

„Pouhé“ tři miliardy eur z EU, věnované Turecku, které mají zastavit miliony ekonomických běženců, muslimů se snem o bohaté a vstřícné Evropě. Finance, určené pro zemi, v jejímž čele stojí prezident Recep Tayyip Erdogan, známý svými útočnými výroky proti nevěřícím Evropanům, výroky o neexistenci umírněného islámu, výroky o nerovnosti postavení mužů a žen.

Erdoganova pýcha a sebestřednost dnes zasahuje i do přepisování světových dějin. Ve výuce na tureckých školách musí být více zdůrazněn vliv islámu, který nesmí být považován za méněcenný. Prezident si pak dovolí tvrdit, že to byli muslimové, kteří objevili Ameriku více než tři století před Kryštofem Kolumbem. Svůj výrok opírá o zápis v Kolumbově deníku, v němž je údajně zmínka o mešitě na jednom z kopců na Kubě.

„Muslimští mořeplavci dorazili do Ameriky v roce 1178,” uvedl Erdogan na konferenci v Istanbulu. “Kontakty mezi Latinskou Amerikou a islámem sahají do dvanáctého století,”dodal, aniž svou teorii podpořil dalšími důkazy. Erdogan je po Kaddáfím druhým, který si nárokuje pro svou zemi objev Ameriky. Kaddáfí poslal na americký kontinent jistého Emíra Ká, odtud pak Amerika. Žijící muslim, turecký prezident Erdogan a zemřelý muslim, libyjský diktátor Kaddáfí. Oba stejně sebevědomí představitelé svého lidu, oba diktátoři s drzostí měnit historii a nahlas řečnit o dobyvačnosti svého náboženství ve jménu velkého Alláha a žvanit o slabosti a strachu křesťanských Evropanů.

Stávající Erdoganův režim všemi svými kroky a navenek prezentovanými postoji jasně ukazuje, že jeho zájem na likvidaci IS rozhodně není upřímný, stejně jako není upřímná ochota zadržet na svém území všechny mladé muslimy, kteří se rozhodli masivně odejít do Evropy.

Během následujících dvou let přiteče do kasy Erdoganova Turecka pár miliard eur, Česká republika přihodí svých 675 milionů korun. To všechno na zlepšení situace uprchlíků na tureckém území a v uprchlických táborech, omezení nelegální migrace a pašeráckého obchodu s lidmi, nad kterým má Ankara dohlížet. Opravdu tomu tak bude?!

Podle předsedy summitu Tuska musí dojít ke zlepšení vztahu s Tureckem a přijetí jeho požadavku pro vstup do Evropské Unie, o které Erdogan tak silně usiluje. Jde tedy vlastně o jakýsi výměnný obchod, turecká pomoc v boji s migrační krizí za jeho vstup do EU. Vzhledem k říjnovému setkání Erdogana s Merkel je víc než jasné, že pravidla hry zde určuje arogantní turecká strana.

Evropská Unie, nefunkční kolos tvořený úředníky bez vlastního moudrého úsudku a rovné páteře, natož pak národní hrdosti jednotlivců, i na tomto summitu ukázala, že skutečně dokáže najít to nejlepší řešení.

Z kapes svých evropských daňových poplatníků a s falešným příslibem Ankary bohatě zafinancovat zemi, ovládanou arogantním mužem, tvrdým obhájcem islámu, mužem, který svými činy dává jasně najevo, že Turecku likvidace IS vadí. Podpořit zemi, co klidně přihlíží uprchlickému exodu a toleruje pašerácký byznys, ohrožující evropskou stabilitu, zemi, co svým chováním vydírá Unii k dosažení svého členství v ní, to je rozhodně to správné gesto!

Evropská Unie se v této hře nazvané „Solidární finanční asistence Turecku“ pokouší zastavit neřízený uprchlický vlak, který ale takhle zastavit nelze!

[ad#velkadolni]

Hořké a smutné gesto za 3 miliardy eur, určených oficiálně pro uprchlické tábory v Turecku. Z těch má být z iniciativy kancléřky Merkelové výhledově a na základě dobrovolné dohody s některými evropskými státy přesunuto do Evropy dalších kolem 400 tisíc Syřanů!

Smutné a oč smutnější je, že svou roli v tomto “uprchlickém divadle”, napsaném a zrežírovaném na Blízkém východě, musí hrát svou roli i naše země, bez ohledu na realistické názory a odmítavý postoj jejich občanů.

To všechno jen proto, že i ona je součástí neakceschopného změkčilého spolku s názvem Evropská unie, bez jakékoli možnost říci své „NE!“

ZDROJ: Eva Valerie Maxová

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 4,62 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky