13.2.2022
Kategorie: Ekonomika

Europolitikům už nestačí dotace na nová elektrická auta, pokřivit chtějí i trh s ojetinami

Sdílejte článek:

PETR PROKOPEC

Až neuvěřitelné a pro běžného člověka neviditelné manipulace se dnes odehrávají na poli jakýchkoli „zelených technologií”, elektrická auta nevyjímaje. Z trhu už udělaly vtip a z ceny nicneříkající údaj. Kam dál? Co třeba ještě jednou dotovat už pětkrát dotované?

Europolitici nás pravidelně zásobují nápady, nad nimiž zůstává rozum stát. Při pohledu na jejich odměny a práci, kterou za ně odvádí, ale nakonec nepřekvapí, že zcela ztratili kontakt s realitou a mají pocit, že peníze se ve velkém vydělávají tak nějak samy. Již základní mzda ve výši 6 824 Eur (cca 167 tisíc Kč) měsíčně je nad rámec možností naprosté většiny z nás. Pokud tedy v Bruselu vydrží celý pětiletý mandát, vydělají si díky štědrému platu 10 milionů korun. To je více, než mnozí vydělají za celý svůj život, pořád jsme ale jen na začátku.mínit je třeba také jakousi obdobu „zlatého padáku“. Tedy příspěvku ve výši měsíčního platu, který se vyplácí po ukončení mandátu po dobu až dvou let. Za každý den, kdy je europolitik na jednání v Bruselu či Štrasburku, pak má nárok na 320 Eur (7 850 Kč) navíc, stejně jako může měsíčně získat až 114 tisíc korun jako příspěvek na cestování náklady. Dále mu EU platí asistenty, umožňuje využívat firemní flotilu a kanceláře a platí také dvě třetiny lékařských výdajů. Opomenout pak nesmíme ještě příspěvek k důchodu, který se může vyšplhat i na 30 tisíc korun měsíčně.

Europolitici tak skutečně žijí v jiném světě, ve kterém je snadné ztratit smysl pro základní ekonomické principy. Ty ale nikdy nepřestanou platit a vždy vás dříve nebo později doženou. Kam až došla jakási nová snaha o centrální řízení ekonomiky, přitom naprostá většina lidí ani netuší. Dotace nebo emisní povolenky jsou viditelné, je ale to ale v podstatě jen dětská hříčka vedle mnohem propracovanějších instrumentů deformujících třeba bankovní trh.

Víte například, že pokud banka půjčí firmě provozující uhelnou elektrárnu, je její úvěr automaticky považován za rizikový a pokud takových poskytne více, může mít problém udržet si licenci? I když může takto půjčovat naprosto bezproblémovému klientovi provozujícímu ziskový byznys? Nebo že naopak všechny úvěry spojené se „zelenou” energií jsou automaticky považovány za bezvadné, i když může jít o zjevně nerentabilní investice? Tohle a spoustu dalších (to je na knihu) podobných pokřivení trhu EU v naprosté tichosti zavedla za posledních asi 10 let, aby prosadila své sny o ochraně klimatu bez ohledu na to, kolik nás to všechny bude stát a zda to vůbec k něčemu je.

Před čím se zastaví? Evidentně před ničím, prostředí naprosto zdeformované vším od výše zmíněného přes různé pokuty za nadlimitní CO2 až po přímé dotace bude deformovat dál a dál, dokud bude kde a jak. S novým skvělým nápadem přišli europoslanci Esther de Lange a David Casa, kterým nestačí všechny dosavadní deformace trhu s novými vozy a rádi by zdeformovali i ten s ojetinami. A to znovu dotacemi.

De Lange i Casa si ve slabé chvilce uvědomili, že v současné době elektromobilita vskutku není dostupná pro každého. A co více, že tomu tak není ani u ojetých bateriových vozů, které jsou ve srovnání s těmi spalovacími i po několika letech provozu stále příliš drahé, třebaže procentuálně ztratily naprostou většinu své původní hodnoty. Proto přišli s návrhem, že by vlády i tyto ojetiny z vůle EU dotovaly. Výše příspěvku by přitom byla v každém státě jiná, a to na základě jeho ekonomických možností, přičemž navíc by byla podmíněna jistou finanční hladinou, nad níž by již politici státní kasy zaklapli.

Zatím jde pouze o návrh, nicméně Evropská komise jej bude ještě letos projednávat. A když si uvědomíme, jak moc je Brusel bateriovým vozům nakloněn, vůbec by nás nepřekvapilo, kdyby byl i ten přijat. A to bez ohledu na to, že by takto zlákaným kupcům do garáží nasadil jakéhosi trojského koně.

Nejednou jsme zmiňovali, že u elektromobilů dochází ke ztrátě kapacity baterií, která je nezřídka po osmi letech tak malá, že auto můžete lete pro svou potěchu vyhodit do vzduchu. Jejich první majitelé je tak nezřídka prodávají ve chvíli, kdy již nezvládají pokrýt jejich potřeby. V takové chvíli ale asi jen stěží zvládnou pokrýt požadavky ostatních zákazníků, neboť pokud máte třeba chatu vzdálenou 200 km od domova, je jedno, zda berete 20 tisíc korun nebo 200 tisíc korun měsíčně, dojet na ni potřebujete tak jako tak. Takovou zpáteční cestu ale dnes nezvládá většina nových elektromobilů, u těch ojetých to bude ještě složitější. A pokud kapacita klesne tak nízko, že auto nepůjde používat prakticky vůbec, snadno se zdánlivě výhodná koupě třeba za 100 tisíc může proměnit v nutnost investovat buď dalších X set tisíc, nebo i onu stovku tisícovek odepsat.

Mimo to se zde otevírá prostor pro čachry s cenami, jak ostatně vidíme nezřídka i na trhu nových aut. Ony dotace kolikrát nezvyšují reálné ceny, ale jen marže automobilek či prodejců, neboť do hry vstupují peníze „nikoho”. Ani to rozumnému rozvoji elektrické mobility neprospívá. Ale čekejte používání zdravého rozumu od někoho, kdo sám žije ve zdeformovaném prostředí a léta se podílí na jeho utváření pro ostatní. Jen s tím rozdílem, že on z toho profituje, ostatní na totéž doplácí.

 

  • Petr Prokopec
Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...