Ekonomika koronaviru

Například státní zaměstnanci, kteří z důvodu uzavření svých institucí nepracují, o svůj plat nepřijdou, nebo alespoň částečně nepřijdou. Jejich platy budou hrazeny ze státního rozpočtu, tedy ze společné kasy. Živnostníci jsou na tom o poznání hůře. Provozovatel posilovny nebo hudebního klubu bude čelit velmi výraznému výpadku příjmů. Přitom nájem, mzdy a mnoho dalších fixních nákladů musí platit stále. A nikdo mu nepomůže.

Ovšem pracovníci ve zdravotnictví a v některých službách, které musí zůstat v provozu, například v dopravě, nejen pracují za běžné mzdy, ale ještě nesou mnohem vyšší riziko nákazy, které jim těžko bude nějak kompenzováno.

V mikroměřítku najdeme mnoho nejrůznějších příkladů. Uvažme různé objednané oslavy, večírky, plesy, koncerty, festivaly, hostiny a podobně. Akce se nekoná, objednatel službu nepotřebuje, očekávané příjmy nevzniknou. Co s dosud vynaloženými náklady na straně poskytovatele? A co když už byla zaplacena záloha? Tady už jsme v oblasti problémů vysloveně právních, ale i morálních – událost se nekoná v zájmu ochrany zdraví všech účastníků, doplatí na to jen někdo.

Tak nějak doufám, že se společnosti podaří vzniklé náklady a ušlé zisky distribuovat pokud možno rovnoměrně. Jedeme v tom všichni, ale ne na každého dopadnou důsledky stejně. Líbilo by se mi, kdybychom tento – zajisté “jen” ekonomický, ale nikoliv marginální – aspekt celé věci nespouštěli ze zřetele. Kdyby se nám podařilo vzniklé břemeno nějak rozdělit, tak aby zatěžovalo každého z nás přiměřeně, ale nikoho nerozdrtilo. Když nese těžký náklad pět lidí, bez potíží ho unesou, když si ho naloží na záda jeden člověk, může ho zavalit.

Bude to náročné. Velké páky má v tomto případě v ruce vláda v podobě různých daňových, sociálních, podpůrných opatření. Plošné odložení termínu pro splnění daňové povinnosti všem podnikatelům o několik měsíců by mělo být za dané situace samozřejmostí; je to to nejmenší, co může státní rozpočet pro živnostníky udělat. Ale není to jen na vládě, převzetí kousku této zátěže je výzva pro každého z nás. Jenže – není to vůbec příjemné ani samozřejmé, sáhnout do vlastní kapsy. Proč, když to přece může zaplatit někdo jiný?

• Monika Čírtková