24.3.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Ekonomie polopatě (VII.): Monopoly

Sdílejte článek:

ONDREJ TURIS 24|03|2016

Flashback: Rybář Milan má kopu zákazníků a proto zaměstnal člověka.

Milan si vede seznam věcí, které nemá rád. Mimo jiné se jedná o občasné vrtochy počasí, které mu ztěžují rybolov, ale první příčku v jeho imaginárním seznamu obsadila konkurence. Konkurenční rybáři mu nadělali už pár vrásek na obličeji. Nedají mu spát. Milan musí stále cosi inovovat, platit si marketing a “uplácet” stále zkušenějšího zaměstnance Jiřího, aby neodešel pracovat ke konkurenci.

[ad#clanek-respo]

A dost! Řekl si Milan. Jeho plán zní jasně. Konkurence mě nesmí převálcovat za žádnou cenu! Jak toho dosáhnout? Tak, že Milan převálcuje konkurenci. Nejlepší obrana je útok. Prý.

Zde je Milanův tajný tříbodový plán vystřižený z jeho osobního deníku:

  1. Dočasně snížím ceny svých výrobků pod výrobní náklady
  2. Následkem čehož konkurenční firmy přijdou o zákazníky a zbankrotují
  3. Pak obsadím uvolněný tržní podíl a zvýším ceny ryb jak mi hrdlo ráčí

Jakmile si Milan domydlil ruce a ustal jeho ďábelský smích, pustil se do realizace svého plánu. Už na další den Milan pověřil svého zaměstnance Jiřího, aby změnil cenovky prodávaných ryb. Zákazníci zůstali mile překvapeni. Tak levné ryby neseženou nikde jinde. Ekonomické zákony na sebe nenechaly dlouho čekat a Milan pro vysoký odbyt musel zaměstnat další lidi do sekce lovu ryb, přípravy a prodeje. Protože však Milan stlačil cenu ryb pod výrobní náklady, zvýšené výdaje musí financovat z úspor a půjček. Konkurenční rybáři přicházejí o zákazníky. Dostávají na frak a postupně zavírají své provozy.

Milanovi to zatím vychází. Zákazníci přibývají, konkurence ubývá. No na druhou stranu, ubývají i Milanovy úspory, které jsou momentálně používány na “dotování” jeho super-výhodných cen. Tomu je však najednou konec. Přišel den, kdy zanikl i poslední Milanův konkurent a zaměstnanec Juraj se znovu mohl pustit do přepisování cenovek ryb. Tentokrát však směrem nahoru. A to výrazně nahoru. Zákazníci začali láteřil, ale neměli na výběr. Konkurenčních velko-rybářů už není. Milanovy predátorské ceny vytlačily konkurentů z trhu.

No a tady se celá situace začala obracet. Vysoké ceny ryb začaly lákat podnikavce, a ti začali znovu otevírat byznysy v oblasti rybolovu. A neměli to až tak těžké. Část peněz které spotřebitelé ušetřili na dotovaných cenách ryb, nyní zůstali v jejich kapsách. Tyto úspory jsou najednou k dispozici a mnoho lidí je nyní investuje do zakládání nových rybolovných firem. A dělají to přímo, nebo nepřímo, např. přes banky a termínované vklady. Netřeba také zapomínat na to, že kapitálové vybavení zbankrotovaných konkurenčních rybářů na ostrově stále existuje. Nevypařilo se, ale zůstalo v rukou spekulantů, kteří ho jen nedávno za pár šupů odkoupili od bankrotující rybářů v konkurzu.

Milanův plán selhal. Otravné konkurenční firmy se vrátily jako mouchy na lejno. Milan se znovu musí obracet, inovovat, myslet na své zákazníky a nyní už i věřitele. Tentokrát to však má Milan mnohem těžší. Jednak si pošramotil reputaci mezi zákazníky a obchodními partnery. Druhak, Milan už nemá z čeho inovovat. Úspory jsou pryč. Ty skončily v selhání experimentu, který měl Milanovi zajistit bezstarostnou rentu. Milan se přepočítal a doplatil na to.

  • Ponaučení

Monopol je podle přísné definice podnik, který je jediným poskytovatelem určitého statku ve společnosti.Totální kontrolu nad cenami má každá firma, ne jen ty s monopolním statusem. Zde je však důležité poznamenat, že firma nikdy nestanoví ceny svých výrobků podle toho, jakou golfovou sadu holí zrovna potřebuje její majitel. Majitel čerpací stanice nemůže jen tak ráno vstát a říct si “tak a od dnes ztrojnásobil ceny!” Provozovatel čerpačky může být chamtivý jak jen chce, ale pokud by ceny takto radikálně zvýšil, jeho zákazníci by se přesunuli ke konkurenci.

No a co když nějaká firma objeví způsob jak radikálně zlevnit výrobu a méně efektivní konkurence vymizí z trhu? Co když z nějakého důvodu v určitém sektoru ekonomiky začne dominovat jen jedna firma – monopol a zákazníci tak přijdou o možnost nakupovat u konkurence? Pokud si monopolní firma nevynucuje svůj status násilím (např. přes vládou udělené privilegium), nic nekalého se neděje. Monopolní postavení firmy je v takovém případě výsledkem součinnosti dobrovolných obchodních transakcí, ničeho více. Pokud spotřebitelé preferují párky v rohlíku od Demetera tak silně, že ostatní firmy se v odvětví hot-dogů neuživí, Demeter nikomu svým jednáním neubližuje, spíše naopak. Jiná situace nastane tehdy, když si Demeter zavolá na pomoc ozbrojené kamarády, kteří násilně zablokují vznik potenciální konkurence. Ale o tom v sekci “Jak stát vytváří monopoly” na konci článku.

Monopol je spíše teoretický než praktický koncept. V reálném světě se 100% -ní monopol vyskytuje jen velmi vzácně.

  • Přirozený monopol

Podle moderních pouček se přirozený monopol vyskytuje na nedokonalém trhu, kde vstupní náklady do určitého odvětví jsou příliš vysoké. Jde například o odvětví distribuce elektřiny, ve kterém jediná firma vlastní potřebnou infrastrukturu např. vedení vysokého napětí a transformátory. Soutěž je tak omezena, nakolik konkurenčním firmám se nevyplatí investovat do vlastní sítě a monopol si tak může diktovat ceny elektřiny pro jejich odběratele. Tyto poučky dále tvrdí, že v tomto případě musí zakročit stát a regulovat ceny v takovém odvětví. Na to máme např. tzv. Antimonopolní úřad nebo ERÚ.

Koncept přirozeného monopolu má však několik zádrhelů:

  • Nelze zjistit, kolik firem má být v daném odvětví. Klidně to může být jen jedna.
  • Nelze zjistit, zda si daná firma účtuje monopolní cenu.
  • Nelze racionální určit výše fixních vstupních nákladů, které by dané odvětví spolehlivě odizolovali od konkurenční soutěže.

Pokud “přirozený monopol” zvýší cenu pro své odběratele nad určitou úroveň, vznikne motivace pro investory vytvořit v tomto odvětví vlastní infrastrukturu a následně si lákat zákazníky na nižší ceny než má monopol. Nicméně v takové situaci se klidně může stát, že pro obě firmy bude ekonomicky výhodnější dohodnout se na pronájmu již existující infrastruktury. Pokud firma, která se do odvětví dostala jako první a vlastní síť má již vybudovanou zjistí, že konkurent by si vlastní síť vybudoval tak či tak, proč alespoň nevydělat na pronájmu té vlastní?

Dále nelze zapomínat na to, že spotřebitel má možnost nahradit monopolem dodávaný produkt za alternativu .

Plyn od monopolisty dodáván přes potrubí může spotřebitel vyměnit za plynové bomby, či elektriku. Elektriku za generátor a solární panely. Pevnou linku za GSM mobil. Vlakovou linku za autobus. A tak dále.
Ale v první řadě, spotřebitel se do lokality, ve které jsou vysoké monopolistické ceny zřejmě ani nenastěhoval. Všechny tyto páky které má spotřebitel, musí monopol zohlednit ve své cenotvorbě. A proto paradoxně monopol musí nejednou snižovat ceny, aby maximalizoval svůj zisk.

  • Jako Dow Chemical “vyškolil” německý kartel

V povídce s Milanem, jsme prezentovali hypotetický “self-made” monopol. Případ s podobnými rysy se odehrál před více než 100 lety. Herbert Dow v roce 1897 založil firmu Dow Chemical Company , která vynalezla efektivní způsob separace bromu. Takto vyrobený brom prodávala dalším firmám po 36 centů za libru. Brom se tehdy používal na výrobu sedativ a fotofilmů. Mezinárodně silný německý kartel Die Deutsche Bromkonvention do doby prodával brom za fixní cenu 49 centů, tedy za vyšší cenu než Herbert Dow. Bromkonvention dal Herbertovi jasně najevo, že pokud jeho Dow začne prodávat svůj levný brom do Evropy, Bromkonvention zaplaví USA bromem za nižší cenu než nabízí Dow ve snaze vytlačit ho z trhu. Herbert Dow měl však jejich varování na salámu a Evropanům začal dodávat svůj brom za 36 centů.

Odpověď od Bromkonvention na sebe nenechala dlouho čekat. Německý kartel ve snaze zlikvidovat Dow zaplavil USA 15-ti centovým bromem. Samozřejmě, tato cena pod výrobními náklady byla ztrátová pro jakéhokoliv výrobce. S čím však německý kartel nepočítal bylo to, že Herbert Dow začal pomocí svých prostředníků skupovat tento 15 centový brom a “přebalený” ho dále prodával do Německa a celé Evropy za 27 centů. Zmatení Němci to nevěděli a nechápali co se děje. Tento kartel cenu bromu dodávaného do USA postupně ještě snížil na 12 centů a později až na 10,5 centu. Když Němci konečně zjistili co jim Dow vyvedl, nevěděli jak reagovat. Herbert Dow se později vyjádřil: “Byli jsme a absolutními diktátory situace.”

  • Jak stát vytváří monopoly

Stát provozuje, nebo reguluje množství podniků. Takové firmy užívají státem udělených oprávnění, které je více, či méně, chrání před potenciální konkurencí, případně nutí spotřebitele k nákupu jejich produktů.

ekonomika

Státní monopolizace je primárně zákonitě v odvětví soudnictví, které je celé vyhrazeno jediné entitě – státu. Pomyslné druhé místo “monopolizace státem” získává finanční sektor, do kterého je třeba započítat i celý monetární systém peněz s nuceným oběhem (fiat), částečně bankovnictví či pojišťovnictví.

Významné překážky pro potenciální konkurenci stát vytvořil i ve zdravotnictví, energetice, dopravě, ale částečnou ochranu před konkurencí si užívají i státem licencovaní taxikáři, překladatelé, notáři, nebo školy užívající privilegium státní akreditace a garantovaný přísun zákazníků v podobě povinné školní docházky.

Jak vidět, stát se snaží vyblokovat konkurenci z mnoha odvětví ekonomiky, což se negativně projevuje na kvalitě a ceně služeb pro spotřebitele. Ne kvůli vysokým fixním nákladům do technologie, ale kvůli vysokým regulačním nákladům, jako náklady na licence, úplatky, patenty, právníků, účetních a podobně.

Státní aparát je hlavním motorem monopolizace sektorů ekonomiky. Typický postup monopolizace státem je takový:

  1. Státem privilegovaná firma postupně obsadí značný tržní podíl
  2. Následně, stát tento monopol začne regulovat pod záminkou “Aha, podívejte! Trh selhal, musíme zakročit! “

Jak Pavel Lupták ve svém článku píše: “Lidé prožívají zděšení, že by nás bez státu zahltily a zcela zneužily korporace. Nutno poznamenat, že množství obrovských korporací a finančních skupin přímo benefituje z korporativismu a státu jako úzkého hrdla, které jim zajišťuje pravidelný příjem a růst. Mnoho ekonomů rakouské ekonomické školy je přesvědčeno, že ve společnosti bez státu by soukromé společnosti obvykle nedosahovaly současných obrovských korporátních rozměrů, protože by chyběl centrální zdroj lobbingu na nahánění byznysu. Otázka pro čtenáře k zamyšlení: Myslíte si, že by třeba Agrofert nebo J & T byly úspěšně, silné a velké firmy bez přičinění státu? “

Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že existují dva druhy podnikatelů:

  1. Tržní podnikatel – snaží se vydělat tím, že nabízí produkty které lidé potřebují.
  2. Politický podnikatel – snaží se vydělat tím, že využívá speciální výsady přiznané státním aparátem.
  • Telekomunikační monopol – případ AT & T v USA

Klasický případ mýtického “přirozeného monopolu” by měly být služby telefonních operátorů. No je to právě státní regulátor, který uděluje licence eventuálním zájemcům o podnikání v této oblasti.

Pojďme se podívat co se stalo v USA, kdy telefonní společnosti AT & T (původem Bell Telephone Company) v roce 1893 vypršely státem udělené patenty, které tuto společnost “ochraňovaly “před konkurencí. Ani ne 2 roky na to se vyrojilo 80 nových nezávislých konkurenčních společností, které si ukously 5% z tržního podílu. Na přelomu století v tomto byznysu operovalo již více než 3000 firem. K roku 1907 dosáhl podíl konkurenčních firem 51% a ceny služeb klesaly masivně.

Jak se dalo čekat, tento vývoj se AT & T nelíbil. Majetek AT & T je stále značný a firma začala lobovat u místních politiků. Politici začali vyčítat konkurenčním firmám že jsou duplicitní a mrhají zdroji. Politici chtěli svým voličům poskytnout jednolitou garantovanou telefonní službu. Mnoho ekonomů bylo placených za to, aby před kongresem vypovídali v neprospěch soutěže v odvětví telekomunikací.

Tento lobbing nakonec přinesl své “ovoce” a v roce 1918 (1. světová válka) se celé odvětví telekomunikací znárodnilo. Konkurenci bylo znemožněno budovat novou telekomunikační infrastrukturu. Ceny byly regulovány, zákazníci ve větších městech platili vyšší sazby, které se používaly na dotování sazeb v méně dostupných lokalitách. AT & T dostávalo pravidelný podíl z příjmů. Status AT & T jako regulovaného monopolu byl postupně degradován. Mohl za to příchod nových telekomunikačních technologií.

[ad#clanek-respo]

I proto, mnozí “velko-kapitalisté” paradoxně nenávidí nové technologie a kapitalismus jako takový. Místo toho, preferují rozbujený stát, ve kterém se leccos dá vylobovat. Investice do poslance má často mnohem vyšší návratnost, než poctivá investice do výzkumu a inovací ve vlastní firmě. A to je tragédie silného státu.

ZDROJ: Ondrej Turis

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky