Firma co nemá polštář na 2-3 měsíce nečinnosti je podezřelá?!

Docela mě baví ty úvahy internetových mudrlantů o tom, jak “firma co nemá polštář na 2-3 měsíce nečinnosti je podezřelá”. Prozradím vám takové malé tajemství. Abyste nějaké peníze vydělal, musíte je nejprve investovat. Do zboží které prodáváte, do zásob, do zařízení, do výrobních kapacit, do oprav, do udržování, do modernizace, do zaměstnanců, ect. Když navíc máte tu smůlu, že se živíte prodejem zboží, které podléhá zkáze a vy ho tak ani teoreticky nemůžete prodat později, jedná se v současné době o skutečně “mrtvou” investici.

Představa, že se stanete “boháčem”, protože si zašíváte prachy do madrace, je absurdní. Musíte méně koukat na nedělní pohádku se strýčkem Skrblíkem, přátelé. Nikdo příčetný na světě si nedělá “polštář” na to, aby mu podnik několik měsíců stál. To pak nemá smysl vůbec podnikat. Děláte si samozřejmě nějaké rezervy, ale na obrat nula se prostě nepřipravuje nikdo. A když už (třeba kvůli rekonstrukci), tak se na to chvilku připravuje. Ne na blesk z čistýho nebe.

Chvíli to můžete dotovat z toho, co si našetříte jako člověk (tady bych těm mudrlantům rád připomněl, že jako majitel firmy svoje přijmy daníte hned 2x, jednou daň z přijmu právnických osob a podruhé daň z přijmu fyzické osoby), ale od určitého bodu si musíte vybrat, jestli zruinujete sebe a svojí rodinu, nebo radši podnik, o kterém ani výhledově nevíte, kdy dostane šanci znovu podnikat. Nikomu bych tu volbu nepřál, už třeba jenom kvůli tomu že svejm zaměstnancům, lidem se kterýma několik let něco budujete, řeknete “sorry, sbohem a šáteček” a pošlete je na pracák, i když si to nezaslouží. Tohle totiž není o umu, nápadech, nebo pracovitosti. Když vám někdo zakáže podnikat, můžete bejt sebepracovitější. Někdo to vydrží dýl, někdo míň, nicméně v určitým časovým horizontu tahle volba doběhne všechny.